Infarkt myokardu čerstvý (preparát)
Akutní ischemická nekróza srdeční svaloviny[upravit | editovat zdroj]
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Stenóza nebo obliterace koronární tepny.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Vyvinutý infarkt se jeví jako neostře ohraničené jílovité ložisko, vystouplé na řezu, někdy s hemoragickým lemem. Výskyt převážně ve stěně levé srdeční komory.
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
V místech úplné koagulační nekrózy je zvýšená eozinofilie cytoplazmy, se ztrátou příčného pruhování a s rozpadem jader. V intersticiu s leukocytárním infiltrátem, který je nejvýraznější druhý až třetí den. Ložisko se postupně z periferie začně organizovat nespecifickou granulační tkání až se vyvine v pevnou jizvu. Na endokardu může bát přítomna nástěnná trombóza, nad epikardem nález fibrinózního zánětu – pericarditis epistenocardiaca.
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
V diferenciální diagnostice akutního infarktu myokardu je třeba odlišit tyto stavy:
- disekci aorty,
- plicní embolii,
- spontánní pneumotorax,
- pleuritidu,
- mediastinitidu,
- myositidu,
- onemocnění sternokostálního skloubení,
- refluxní ezofagitidu,
- vředovou chorobu gastroduodenální,
- panickou ataku.[1]
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Nejčastější komplikací je kontraktilní dysfunkce a arytmie. Může dojít k ruptuře papilárního svalu, septa nebo ruptura stěny se vznikem hemoperikardu. Neletální průběh povede k jizvení a následné hypertrofii kardiomyocytů a progresivnímu pozdnímu srdečnímu selhání. Při rozsáhlém jizvení možný vznik aneurysmatu. Při trombóze je možná embolizace do systémového oběhu.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Výskyt infarktu myokardu stoupá s věkem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.