Hepatitida E
| Hepatitis typu E | |
| Hepeviridae | |
 Virus hepatitidy E | |
| Typ NK | RNA |
|---|---|
| Přenos | fekálně-orální cesta |
| Výskyt | střední a východní Asie, Afrika, Střední Amerika |
| Onemocnění | průběh většinou akutní, vzácněji chronický, výraznější žloutenka a vyšší riziko selhání než u HAV |
| Diagnostika | průkaz anti-HEV IgG, IgM, průkaz HEV RNA v krvi nebo ve stolici |
- Původce
Původcem je RNA virus z čeledi Hepeviridae (dříve řazeno ke Caliciviridae)[1]. Je odolný k vnějšímu prostředí a má několik genotypů[2]:
- Genotyp 1 v Asii a Africe – epidemický,
- genotyp 2 v Africe,
- genotyp 3 (USA) a 4 (Čína) i u prasat; může mít charakter zoonózy a způsobuje sporadické případy u člověka (i v Evropě),
- genotyp 5 a 6 u divokých prasat,
- genotyp 7 a 8 u velbloudů.
- Epidemiologie
Vzácná infekce vyskytující se v rozvojových zemích s nedostatečnou úrovní zásobování nezávadnou vodou – ve střední a východní Asii, Africe (i Středomoří), střední Americe. V ČR se objevuje nejen jako importovaná infekce. Jsou popsány i případy přenosu transfuzí.
- Klinický obraz
Virus se přenáší fekálně–orální cestou. Klinicky se podobá HAV, ale průběh je těžší – žloutenka je výraznější, selhání je častější. U imunokompetentních probíhá akutně, do chronicity přechází pouze u imunosuprimovaných. Nejnebezpečnější v graviditě, kdy letalita při nákaze ve 3. trimestru dosahuje až 20 %[3]. Ve zbytku populace se letalita pohybuje mezi 0,5 a 4 %[3].
- Diagnostika
Průkazem anti–HEV a průkazem protilátek IgG a IgM. Průkaz RNA viru ve stolici nebo v krvi je možný na konci inkubační doby. Není zcela známo, zda infekce zanechává dlouhodobou imunitu[2].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ International Committee on Taxonomy of Viruses (ICTV). Virus Taxonomy: 2009 Release [online]. Poslední revize 2009-xx-xx, [cit. 2012-01-14]. <https://talk.ictvonline.org/taxonomy/>.
- ↑ a b ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-01-12]. <http://mujweb.cz/zampach/motol/?redirected=1521314685>.
- ↑ a b WHO. Hepatitis E [online]. Poslední revize 2005-01-xx, [cit. 2012-01-14]. <http://www.who.int/?ReturnUrl=http%3a%2f%2fwww.who.int%2fen%2fnews-room%2ffact-sheets%2fdetail%2fhepatitis-e>.
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2010]. <http://langenbeck.webs.com>.
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
- ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-01-14]. <http://mujweb.cz/zampach/motol/?redirected=1521314685>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
