Fyzikální faktory ve vnitřním prostředí budov

Problematika obtíží dávaných do souvislosti s pobytem v uzavřených prostorách vynikla v době energetické krize v 70. létech v USA, kdy bylo nezbytné šetřit energii a domy se upravovaly tak, aby nedocházelo k jejímu úniku. Omezila se přirozená ventilace netěsnostmi, omezilo se větrání a hojně začala být používána klimatizační zařízení s recirkulací vzduchu. To vedlo k hromadění znečišťujících látek ve vzduchu v budovách, což vyústilo ke vzniku nespecifických zdravotních potíží označovaných jako Sick Building Syndrome (syndrom nezdravých budov). Znečišťující látky se tvoří jednak přímo v budovách, jednak vnikají do budovy z vnějšího prostředí. Tyto látky můžeme rozdělit podle faktorů na fyzikální, chemické a biologické. Mezi fyzikální faktory ve vnitřním prostředí budov patří teplota, vlhkost a proudění vzduchu (tepelně vlhkostní mikroklima), ionizující a neionizující záření, hluk, vibrace a elektroiontové mikroklima.

Elektroiontové mikroklima

Elektroiontové mikroklima představuje množství volných atmosférických iontů ve vzduchu.

Typy iontů a jejich vznik

Ionty mohou být kladné či záporné a také lehké, střední, těžké či malé, střední, velké. Vznikají jednak radioaktivním zářením nebo UV zářením, při elektrickém výboji a při rozprašování vody (např. vodopády). Lehké jsou jsou samostatné ionizované částice, těžké ionty vznikají adsorpcí lehkých iontů na kondenzační jádra (prašný aerosol) nebo agregací ionizovaných molekul.

Výskyt jednotlivých typů iontů

Vysoká ionizace vzduchu je v horních vrstvách atmosféry. Velké množství lehkých iontů je nad velkými vodními hladinami, v horách, v jeskyních. V průmyslových oblastech a městech převažují těžké ionty díky vysoké prašnosti. Tyto těžké kladné ionty představují kondenzační jádra, která zachycují na svém povrchu lehké ionty (tím snižují množství záporných iontů ve vzduchu).

Vliv na organismus

Na organismus mají pozitivní vliv lehké nebo také malé záporné ionty. Pozitivní účinek mají na dýchací systém, kde odevzdávají svůj náboj, což se pozitivně projeví zvýšenou aktivitou řasinkového epitelu a produkci hlenu, na EEG, změnách krevního tlaku, bazálního metabolismu a subjektivním pocitu svěžesti. Pozitivní vliv lehkých záporných iontů byl pozorován u astmatiků, alergiků a revmatiků.

Elektroiontové mikroklima v budovách

Ve vnitřním prostředí budov je obsah lehkých záporných iontů redukován přítomností samotného člověka a jeho aktivitami jako např. kouřením. Kouřením se výrazně redukuje obsah lehkých iontů v místnosti na dobu několika hodin. V takovém prostředí cítí lidé nespecifické potíže typu podrážděnosti, zvýšené únavnosti, obtížné schopnosti koncentrace a pokles pracovní výkonnosti. Mohou se objevit poruchy spánku a nespavost.

Koeficient unipolarity

Elektroiontové mikroklima je dáno koncentrací iontů v cm³ vzduchu. Koeficient unipolarity P je vzájemný podíl koncentrací kladných a záporných iontů. V čistém přírodním prostředí je koeficient unipolarity roven 1,13 až 1,25. Ve městech, kde převažují kladné ionty, může dosahovat koeficient unipolarity až hodnoty 4 a více.

Ionizátory

Generátory lehkých záporných iontů se prodávají v běžné obchodní síti pod názvem ionizátory. Fungují na principu tzv. tichého korónového výboje.

Neionizující záření

Elektromagnetické pole jsou pole časově proměnné (radiové vlny, mikrovlny) a statické (infračervené, UV, viditelné). U umělých zdrojů radiových vln se jedná o elektromagenetické záření vznikající jako výsledek činnosti oscilačních obvodů a vysílacích antén (rozhlas, televize). Elektromagnetické pole vzniká kolem jakéhokoliv elektrického spotřebiče, takže můžeme říci, že Země je doslova zamořena elektromagnetickým zářením.

Ionizující záření

V budovách se sleduje především množství radonu, bezbarvého plynu, těžšího než vzduch, bez zápachu. Radon se uvolňuje jednak ze stavebních materiálů, z podloží, z vody a příp. zemního plynu.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Zdravotní problematika radonu.

.

Odkazy

Použitá literatura

• BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha : Karolinum, 1998. 185 s. ISBN 80-7184-551-5.

• TUČEK, Milan, et al. Hygiena a epidemiologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2025-1.