Zdravotní problematika radonu

Radon

V prostředí budov sledujeme zejména množství radonu (²²²Rn). Radon je bezbarvý plyn, těžší než vzduch, bez chuti a zápachu, radioaktivní (vzniká v průběhu 1. rozpadové řady urano–radiové). Do domů se dostává z:

• podloží,
• stavebních materiálů,
• podzemní vody (nevýznamný zdroj),
• zemního plynu.

Zdroje a šíření

Největší zdroj je podloží, dostává se do půdního vzduchu (hodnotíme koncentraci) a spolu s ním do budov vlivem tzv. komínového efektu (podtlak).

Poločas rozpadu ²²²Rn jsou necelé 4 dny, což postačuje, aby se stihl dostal do budovy. Dávka ozáření způsobená radonem je ale podstatně nižší než dávka z jeho dceřiných produktů: α izotopy polonia (²¹⁰Po, ²¹⁴Po). Proto se pro hodnocení objemové aktivity dceřiných produktů radonu v ovzduší používá tzv. ekvivalentní objemová aktivita radonu.

Ve stavebních materiálech množství radonu kolísá v závislosti na jejich původu. Dnes jde většinou o materiály vyráběné z elektrárenského popílku, kde se obsah Rn liší podle druhu spalovaného uhlí.

Rn a častěji jeho dceřiné produkty se dostávají do plic adsorbované na respirabilní frakci aerosolu (velikost částic 3 μg), v plicích se následně může uplatnit působení α záření na krátkou vzdálenost.

Nebezpečnost Rn stoupá s dalšími rizikovými faktory jako je kouření či plísně.

Prevence

„Radon test kit“

Hmotnostní (měrná) aktivita ²²⁶Ra nemá překročit ve stavebním materiálu 120 Bq/kg. Budovy s vyšší α–aktivitou je třeba prošetřit a najít zdroj Rn. Je třeba provést úpravy základů, izolovat obytný prostor, zabránit pronikání půdního vzduchu do budovy, Rn lze též odvětrat.

Měření expozice radonu

K měření užíváme detektory záření α. V domech může být i γ a β záření – jejich měření se neprovádí (aktivity většinou nedosahují rizikových hodnot).

Odkazy

Použitá literatura

• BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 185 s. ISBN 80-7184-551-5.