Funkce kůže

Stavba kůže

Kůže je největší orgán lidského těla. U dospělého člověka má velikost 1,6–2 m², na kůži připadá 5–9 % tělesné hmotnosti. Tvoří ochranný kryt těla s mnoha důležitými vlastnostmi. Spolu s ostatními tkáněmi povrchu těla, tedy sliznicemi zažívacího, dýchacího, vylučovacího a rozmnožovacího ústrojí, je označována za integument a tvoří první linii obrany organismu před škodlivými vlivy prostředí.

Funkce kůže[upravit | editovat zdroj]

Funkce ochranná[upravit | editovat zdroj]

Mechanická bariéra.
Chemická bariéra – kůže je málo propustná pro vodu a látky v ní rozpuštěné. Kožní mazové žlázy produkují maz do vlasových folikulů. Maz se potom dostává na povrch, kde napomáhá udržet pro vodu nepropustné prostředí. Látky rozpustné v tucích pronikají kůží snáze.
Ochrana proti záření – elektromagnetické záření v pásmu 10–400 nm odpovídá záření UV. Takové záření může poškozovat buňky zárodečné vrstvy a buňky obranného systému kůže. Proti UV nás chrání melanin produkovaný melanocyty a distribuovaný do keratinocytů. Dále nás před UV chrání i urokanát v mazu (mění se cis na trans, trans-urokanát způsobuje imunosupresi); maz zvyšuje ochranu − po koupání či zvlhčení kůže se jeho efekt až 10x sníží.
Ochrana proti mikroorganizmům – pot i maz obsahují antibakteriální látky. Dále se ochrany proti mikroorganizmům účastní kyselé pH (4–6) a přítomnost saprofytických mikroorganizmů (rozkládají bílkoviny živočišných těl na amonné soli). V hlubších vrstvách kůže obranu zajišťují buňky Langerhansovy (dendritické buňky monocytové řady – imunitní systém kůže), Gransteinovy (antigen prezentující buňky), lymfocyty a makrofágy.

Funkce senzorická[upravit | editovat zdroj]

Kůže má obrovský receptivní povrch, a jejím prostřednictvím tak nepřetržitě komunikujeme se zevním prostředím pomocí receptorů dotyku, tlaku, vibrací, bolesti a teploty. Mezi významná kožní nervová zakončení patří receptory na:
Vnímání bolesti

Volná nervová zakončení.

Vnímání dotyku a tlaku

Recepčními orgány jsou mechanoreceptory. Reagují na deformace, ohnutí vlasu či chlupu. Receptory jsou buď volná, nebo opouzdřená nemyelinizovaná zakončení senzitivních vláken. Receptorový potenciál vzniká deformací cytoskeletu receptoru, což vede k otevření mechanicky řízených iontových kanálů – influxu Na⁺ a Ca²⁺ do buněk. To vede depolarizaci a vzniku akčního potenciálu. Vnímaní není shodné na celém povrchu těla. Nejcitlivější jsou konečky prstů a jazyk, rty, nos a čelo.

Ruffiniho tělíska – leží v hlubokých vrstvách škáry, pomalu se adaptují.
Merkelovy disky – leží nejpovrchněji v epidermis, pomalu se adaptují. V ochlupené kůži se shlukují do hmatových destiček.
Meissnerova tělíska – uložena v papilách škáry, rychle se adaptují.
Vater-Paciniho tělíska – leží hlouběji ve škáře, jsou nejsložitější, rychle se adaptují a jsou schopny detekovat vibrace.
Golgiho-Mazzoniho tělíska – mají podobné vlastnosti jako Vater-Paciniho tělíska.
Krauseho tělíska – podobají se Meissnerovým tělískům, leží však hlouběji.

Vnímání tepla a chladu

Recepčními orgány jsou termoreceptory. Rozlišujeme receptory chladové a tepelné. V kůži je více chladových receptorů. Receptory reagují na teploty odlišné od teploty kůže. Chladové receptory reagují na teplotní rozmezí 25–35 °C. Tepelné receptory reagují na rozmezí 38–48 °C. Teploty vyšší než 45 °C jsou vnímany jako bolestivé.

Hluboké čití – propriocepce

Polohový smysl – informuje o vzájemné poloze částí těla a postavení kloubů.
Pohybový smysl – detekuje pohyb a rychlost pohybu.
Silový smysl – "měří" svalovou sílu a odpor.

Další funkce[upravit | editovat zdroj]

Metabolická – působením ultrafialového záření dochází ve stratum granulosum ke konverzi prekurzoru vitaminu D (7-dehydrocholesterol je přeměňován na cholekalciferol = vitamin D).
Termoregulační – změnami prokrvení kůže a tvorbou potu je regulována výměna tepla mezi organizmem a prostředím.
Termoizolační – kůže a podkožní tuková vrstva (o celkové hmotnosti až 20 kg) spolu tvoří termoizolační vrstvu lidského těla.
Resorpční – kůže resorbuje liposolubilní látky (rozpustné v tucích) obsažené v mastích.
Exkreční – v kůži jsou žlázy apokrinní a ekrinní. Apokrinní se vyskytují převážně v axille a perigenitální krajině a produkují chemické pachové signály. Ekrinní žlázy jsou pravé potní žlázy po celém těle.
Energetická a zásobní – podkožní tuk tvoří zásobu energie v závislosti na tělesné konstituci. Bílkoviny obsažené v kůži mohou také sloužit jako zdroj aminokyselin. Kůže je také zásobárnou cukrů, chloridů a vody.
Komunikační – prostřednictvím kůže také vyjadřujeme své emoce – je tedy součástí nonverbální komunikace.
Regenerační – epidermální kmenové buňky zajišťují nevyčerpatelnost kožních buněk. Mají schopnost neomezeného dělení, jsou uloženy v bazální vrstvě a umožňují tak neustálou obměnu a regeneraci pokožky.