Receptory, činnost, rozdělení
Z WikiSkript
Receptory jsou vazebná místa, na kterých je identifikován chemický signál sloužící k převodu signálu. Jsou tvořeny bílkovinnými látkami. Tyto látky musí být schopny odlišit správný signál pro danou buňku. Tento signál lze také označit jako první posel, ligand či agonista. Spojení signálu s receptorem může být zablokováno blokátorem neboli antagonistou. Jeden typ signálu může a nemusí vyvolat stejnou reakci. To, jakou reakci vyvolá, záleží na typu receptoru, mechanismu receptoru a na místě, kde receptor je přítomen.
Rozdělení[1][upravit | editovat zdroj]
Podle struktury[upravit | editovat zdroj]
- Buněčná (opouzdřená) tělíska;
- Volná nervová zakončení
- myelinizovaných vláken;
- nemyelinizovaných vláken;
Podle lokalizace a působení[upravit | editovat zdroj]
- Somatické
- exteroreceptory;
- dálkové, distanční, telereceptory;
- kontaktní
- proprioreceptory
- ve svalech, šlachách, kloubech;
- vestibulární;
- Útrobní
- visceroreceptory;
- interoreceptory;
- angioreceptory;
Podle druhu adekvátního podnětu[upravit | editovat zdroj]
- Mechanoreceptory;
- Chemoreceptory;
- Radioreceptory
- fotoreceptory;
- termoreceptory.
Klinické[upravit | editovat zdroj]
- Speciální smysly;
- Povrchová citlivost kožní
- hmatová;
- pro teplo a chlad;
- pro bolest;
- Hluboká citlivost
- svalů šlach a kloubů;
- útrobní.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
