Neinfekční chronická jaterní onemocnění
(přesměrováno z Chronická neinfekční onemocnění jater)
Chronická jaterní onemocnění vyvolaná nejrůznějšími mechanismy mají podobný průběh a jejich konečným stádiem je cirhóza jater.
Po setkání jaterní tkáně s noxou dochází k buněčné apoptóze. Uvolňují se mediátory, které aktivují Kupfferovy a hvězdicovité buňky, které spouštějí svými cytokiny a dalšími mediátory zánětlivou reakci s následnou fibroprodukcí. Současně probíhají regenerační procesy s tvorbou uzlů, které vedou k přestavbě struktury jaterní tkáně - k jaterní cirhóze. Zhoršená cirkulace v tkáni vede k dalšímu poškození hepatocytů. Rozvíjí se portální hypertenze. Redukce počtu hepatocytů je podkladem funkčních změn, které vedou k chronickému jaternímu selhání.[1]
- autoimunitní hepatitida, autoimunitní sklerózující cholangitida;
- Metabolická onemocnění jater
- postižení jater v důsledku jejich významné role v metabolismu:
- dědičné poruchy metabolismu lipidů: Wolmanova nemoc a nemoc ze střádání cholesterolu, komplex Niemannova-Pickova onemocnění, Gaucherova nemoc, abetalipoproteinémie, poruchy β-oxidace mastných kyselin;
- dědičné poruchy metabolismu sacharidů: glykogenózy, galaktosémie, dědičná intolerance fluktózy;
- dědičné poruchy metabolismu aminokyselin: tyrosinémie a vady metabolismu větvených aminokyselin;
- vrozené poruchy metabolismu močoviny;
- vrozené poruchy metabolismu kovů: hemochromatóza, Wilsonova choroba;
- vrozené poruchy metabolismu porfyrinů: hepatální porfyrie;
- dědičné poruchy transportu žlučových barviv;
- deficit α1-antitrypsinu;
- Další chronické hepatitidy
- chronické hepatitidy vyvolané léky (paracetamol, halotan, valproát, tetracyklin, isoniazid, sulfonamidy, metotrexát atd.), nealkoholická steatohepatitida, kryptogenní chronická hepatitida (po vyloučení všech předchozích příčin).[1]
Autoimunitní hepatitida[upravit | editovat zdroj]
2 typy dle spektra autoprotilátek:
- 1. typ AIH: antinukleární protilátky (ANA) a/nebo protilátky proti hladkému svalu (ASMA), event. protilátky proti cytoplazmatickým komponentám neutrofilních leukocytů (p-ANCA);
- častější typ, začíná v pubertě nebo adolescenci;
- 2. typ AIH: protilátky proti cytochromu P450 1. typu jater a ledvin (LKM), event. současně protilátky proti antigenu jaterního cytosolu typu 1 (LC-1);
- projevuje se již u malých dětí, je agresivnější;
- u obou typů mohou být protilátky proti liposolubilnímu jaternímu antigenu (anti-SLA), obvykle zhoršují průběh;
AIH postihuje převážně ženy (75-85 %). Patogeneze není objasněná. Asi 20 % pacientů má přidružené další autoimunitní onemocnění.
- Klinický obraz
- často náhlý rozvoj – obraz virové hepatitidy: únava, nechutenství, bolesti břicha, rozvoj ikteru;
- u 2. typu až obraz fulminantního jaterního selhání s rozvojem encefalopatie;
- někdy dlouhodobé příznaky: únava, bolesti hlavy, nechutenství, úbytek hmotnosti, intermitentní subikterus;
- průběh kolísavý, bez terapie se rychle rozvíjí cirhóza.
- Diagnostika
- zvýšené aminotransferázy, IgG (vyšší než 16 g/l) a některé autoprotilátky;
- ALP a GGT obvykle v normě nebo lehce zvýšené; snížená hladina komplementu C4;
- jaterní biopsie – typický obraz (interface hepatitidy), často již i cirhotická přestavba.
- Terapie
- imunosupresiva: prednison, azathioprin.[2]
Wilsonova choroba[upravit | editovat zdroj]
- AR dědičné degenerativní onemocnění – velké množství mutací;
- abnormální střádání mědi v játrech, mozku, rohovce a dalších orgánech;
- defekt genu, který je důležitý pro inkorporaci mědi do ceruloplazminu (resp. do apoceruloplazminu) a pro exkreci nadbytečné mědi do žluči;
- měď je toxická pro organely hepatocytů – způsobuje nekrózu buněk → steatóza jater → chronická aktivní hepatitida → jaterní cirhóza;
- při nekróze hepatocytů se nevázaná měď uvolňuje do oběhu a působí toxicky na erytrocyty a mozek (bazální ganglia), oční tkáně, ledviny, kosti atd.
- Klinický obraz
- zpočátku asymptomatický průběh – pouze hromadění mědi v játrech a histologické změny;
- manifestace obvykle až po 12. roce věku ale i výrazně později: únava, nechutenství, pobolívání břicha při hepatomegalii, subikterus až ikterus;
- později příznaky z cirhotické přestavby: portální hypertenze, splenomegalie, ascites, krvácení z jícnových varixů, pavoučkovité névy, koagulační poruchy;
- neurologické příznaky: nesoustředění, lehký třes, dysartrie, dystonie, hyperkineze, zvýšená salivace, rigidita;
- oční manifestace: zelenohnědý Kayserův-Fleischerův prstenec na okraji rohovky na zadní straně Descemetovy membrány;
- vzácně probíhá pod obrazem fulminantního jaterního selhání: masivní nekrózy v játrech, velké množství mědi v oběhu, Coombs negativní hemolytická anémie s hemoglobinurií a multiorgánovým selháním;
- Diagnostika
- nízká až stopová hladina ceruloplazminu, zvýšené aminotransferázy a bilirubin, zvýšený odpad mědi v moči, molekulárně-genetické vyšetření, biopsie jater (kvantitativní stanovení mědi);
- Léčba
- chelační efekt D-penicillaminu s pyridoxinem (penicillamin vede k deficitu pyridoxinu), transplantace jater;
- neléčená Wilsonova choroba je progresivní a letální.[3]
Deficit alfa1-antitrypsinu[upravit | editovat zdroj]
- nejčastější geneticky podmíněné onemocnění jater dětského věku;
- geneticky podmíněný defekt proteázového inhibitoru α1-antitrypsinu;
- různé fenotypy; klinicky nejvýznamnější je mutace PiZZ, která způsobuje plicní emfyzém a jaterní onemocnění (cirhóza, hepatom);
- není bráněno proteolytické aktivitě elastázy neutrofilů v plicním epitelu (+ kouření, znečištění vzduchu → CHOPN již ve 3. dekádě);
- Klinický obraz
- již v novorozeneckém věku se může objevit cholestatický ikterus s acholickými stolicemi, pruritem a hepatosplenomegalií;
- jaterní onemocnění obvykle probíhá benigně;
- Diagnostika
- snížená sérová hladina α1-antitrypsinu; elektroforéza sérových bílkovin - snížená α-frakce;
- Léčba
- u dospělých s CHOPN: substituce rekombinantním syntetickým α1-antitrypsinem (bronchiálně či i.v.); při fulminantním jaterním postižení - transplantace jater.[4]
Nealkoholická steatohepatitida[upravit | editovat zdroj]
Jaterní steatóza je stav, kdy množství tuku (zejm. triacylglycerolů) v játrech přesáhne 5 % jejich hmotnosti.
- Patogeneze
- zvýšený příjem tuků v potravě;
- zvýšená mitochondriální syntéza mastných kyselin nebo snížená oxidace;
- porušený výdej triacylglycerolů z hepatocytu;
- nadbytečné cukry, které se přeměňují v mastné kyseliny;
- hyperalimentace, diabetes mellitus, Wilsonova choroba, parenterální výživa, Reyeův syndrom.
- Klinický obraz
- asymptomatický průběh či nespecifické příznaky: hepatomegalie, pobolívání břicha, + příznaky základního onemocnění;
- Diagnostika
- mírně zvýšená aminotransferázy, hypertenze, hypertriacylglycerolémie, inzulinová rezistence;
- ultrazvuk jater: zvýšená echogenita;
- histologický obraz (malo- či velkokapénková, prostá steatóza či steatohepatitida);
- Terapie
- eliminace vyvolávající příčiny, léčba metabolického onemocnění.[5]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 354-370. ISBN 978-80-7262-772-1.
- ↑ LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 362-363. ISBN 978-80-7262-772-1.
- ↑ LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 364-365. ISBN 978-80-7262-772-1.
- ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 387-390. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 365-366. ISBN 978-80-7262-772-1.