Autoimunitní onemocnění jater
Autoimunitní onemocnění jater jsou charakterizována histologicky zánětlivou infiltrací portálních polí lymfocyty a plazmatickými buňkami, sérologicky přítomností orgánově nespecifických protilátek, vysokými hodnotami IgG a zvýšenými hodnotami aminotransferáz.
- autoimunitní hepatitida (AIH),
- autoimunitní sklerózující cholangitida (ASC),
- de novo autoimunitní hepatitida po transplantaci jater pro jiné jaterní onemocnění.[1]
Autoimunitní hepatitida[upravit | editovat zdroj]
2 typy dle spektra autoprotilátek:
- 1. typ AIH: antinukleární protilátky (ANA) a/nebo protilátky proti hladkému svalu (ASMA), event. protilátky proti cytoplazmatickým komponentám neutrofilních leukocytů (p-ANCA);
- častější typ, začíná v pubertě nebo adolescenci;
- 2. typ AIH: protilátky proti cytochromu P450 1. typu jater a ledvin (LKM), event. současně protilátky proti antigenu jaterního cytosolu typu 1 (LC-1);
- projevuje se již u malých dětí, je agresivnější;
- u obou typů mohou být protilátky proti liposolubilnímu jaternímu antigenu (anti-SLA), obvykle zhoršují průběh;
AIH postihuje převážně ženy (75–85 %). Patogeneze není objasněná. Asi 20 % pacientů má přidružené další autoimunitní onemocnění.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- často náhlý rozvoj – obraz virové hepatitidy: únava, nechutenství, bolest břicha, rozvoj ikteru
- u 2. typu až obraz fulminantního jaterního selhání s rozvojem encefalopatie
- někdy dlouhodobé příznaky: únava, bolesti hlavy, nechutenství, úbytek hmotnosti, intermitentní subikterus
- průběh kolísavý, bez terapie se rychle rozvíjí cirhóza.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- zvýšené aminotransferázy, IgG (vyšší než 16 g/l) a některé autoprotilátky
- ALP a GGT obvykle v normě nebo lehce zvýšené; snížená hladina komplementu C4
- jaterní biopsie – typický obraz (interface hepatitidy), často již i cirhotická přestavba
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- imunosupresiva: prednison, azathioprin.[1]
Autoimunitní sklerózující cholangitida[upravit | editovat zdroj]
U dětí se částečně překrývá s primární sklerózující cholangitidou (PSC) popisovanou převážně u dospělých. Postihuje častěji dívky. Téměř polovina dětí má současně chronické zánětlivé střevní onemocnění. Bývají přítomny autoprotilátky ANA a/nebo ASMA, p-ANCA. Poměr ALP/AST bývá vyšší než u AIH. Často jde obtížně odlišit od AIH. Terapie je stejná jako u AIH.
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Obraz interface hepatitidy (zánětlivá infiltrace portálních polí lymfocyty a plazmatickými buňkami s průnikem do lalůčků, nekrózy hepatocytů na okraji lalůčku, destrukce limitující membrány) a zánět žlučovodů s fokálními dilatacemi a svráštěním (méně výrazné změny než u PSC).[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 362-363. ISBN 978-80-7262-772-1.