Vegetativní nervová soustava (fyziologie)
(přesměrováno z Adrenergní receptory)
Vegetativní nervový systém (VNS) (též autonomní nervový systém, ANS) je součástí periferního nervového systému společně se somatickým eferentním (motorickým) systémem (přivádějícím vzruchy z CNS na vůlí kontrolované příčně pruhované svaly) a senzorickými (aferentními) vlákny (vedoucími čití a bolest). VNS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a efektorovými tkáněmi nezávislými na kontrole vůlí (hladká svalovina, myokard, exokrinní žlázy…).
Vegetativní nervový systém se dělí na část motorickou (eferentní) a senzorickou (aferentní). Ačkoli aferentní vlákna hrají důležitou roli v regulaci homeostázy (např. cholinergní vlákna z baroreceptorů v oblasti glomus caroticum), z hlediska farmakologie je ovlivňuje minimum léčiv. Pozornost se proto soustřeďuje na studium eferentní části. Ta se anatomicky skládá ze 2 systémů – sympatiku a parasympatiku. Poněkud samostatnou jednotku tvoří enterický nervový systém (ENS), který je pro svou relativní nezávislost na ostatních částech VNS často vyčleňován jako samostatná třetí část VNS se specifickou funkcí v kontrole funkce gastrointestinálního traktu.
Anatomie VNS[upravit | editovat zdroj]
Eferentní (motorické) dráhy VNS tvoří 2 neurony, které se interpolují ve vegetativních gangliích – podle pozice se rozlišují neurony pregangliové a postgangliové. Mezi sympatikem a parasympatikem jsou značné rozdíly v uspořádání těchto drah.
Sympatikus[upravit | editovat zdroj]
Těla pregangliových neuronů sympatiku se nachází v postranních rozích šedé hmoty míšní v oblasti hrudních a bederních segmentů (Th1-L3). Axony těchto neuronů opouští míchu v odpovídajících segmentech, proto je sympatikus označován jako systém torako-lumbální. Vegetativní ganglia sympatiku jsou dobře organizovaná a tvoří dva paravertebrální řetězce podél páteře. Vzruchy pro břišní a pánevní orgány jsou interpolovány v gangliích uložených prevertebrálně. Z uvedeného vyplývá, že axony pregangliových neuronů jsou mnohem kratší než axony postgangliových neuronů.
Parasympatikus[upravit | editovat zdroj]
Pregangliová vlákna parasympatiku opouštějí CNS prostřednictvím některých hlavových nervů (n. III, VII, IX a X) a předních rohů míšních v oblasti sakrálních segmentů (S2–S4) – parasympatikus je proto označován jako systém kranio-sakrální. Vegetativní ganglia parasympatiku se nacházejí převážně ve stěně efektorových orgánů, pregangliová vlákna jsou proto mnohem delší než axony postgangliových neuronů. Až na výjimky (ggl. cilliare, submandibulare a pelvická ganglia) nejsou ganglia parasympatiku přesně organizovaná a spoje mezi pre- a postganglionárními neurony jsou ve stěně efektorových orgánů spíše difuzně rozptýlené.
Podrobnější informace naleznete na stránce Vegetativní nervová soustava (anatomie).Mediátory VNS[upravit | editovat zdroj]
Noradrenalin je mediátorem na většině postgangliových vláken sympatiku.
Acetylcholin se jako mediátor uplatňuje na všech pregangliových vláknech VNS, všech postgangliových vláknech parasympatiku a některých postgangliových vláknech sympatiku (např. potní žlázy). Acetylcholin se uplatňuje také jako mediátor ve dřeni nadledvin, kde její buňky vývojově odpovídají sympatickému gangliu a tudíž jsou inervovány pregangliovými vlákny sympatiku. Samotné buňky po stimulaci uvolňují adrenalin.
Dle mediátorů dělíme vlákna VNS na adrenergní a cholinergní.
Funkce VNS[upravit | editovat zdroj]
Tabulka 1 nabízí přehled základních funkcí které jsou ovlivňovány vegetativním nervovým systémem. Většina tkání kontrolovaných VNS přijímá inervaci od parasympatiku i sympatiku, které zde obvykle působí protichůdně. Nicméně vliv jednoho systému v dané tkání většinou převažuje – např. cévy jsou primárně pod vlivem sympatiku, GIT a SA uzel pod vlivem parasympatiku.
| Orgán | Sympatikus | Parasympatikus | ||
|---|---|---|---|---|
| Odpověď | Receptor | Odpověď | Receptor | |
| Srdce | ||||
| SA uzel | zrychlení | β1 | zpomalení | M2 |
| svalovina síní | ↑ kontraktilita | β1 | ↓ kontraktilita | M2 |
| AV uzel | ↑ automaticita | β1 | ↓ rychlost vedení | M2 |
| svalovina komor | ↑ automaticita ↑ kontraktilita |
β1 | ↓ automaticita ↓ kontraktilita |
M2 |
| HLADKÉ SVALSTVO CÉV | ||||
| kůže, mukózy, vnitřní orgány |
konstrikce | α1, α2 | vazodilatace (zanedbatelná) | M3 |
| kosterní svalstvo | dilatace | β2 | vazokonstrikce | nepřímo |
| PLÍCE | ||||
| svaly trachey a bronchů | relaxace | β2 | kontrakce | |
| sekrece žláz bronchů | inhibice | stimulace | M3 | |
| GIT | ||||
| svalovina | relaxace, ↓ motility | α2, β2 | ↑ tonu, motility | M3 |
| svěrače | kontrakce | α1 | relaxace | M3 |
| relaxace | β2 | |||
| UROGENITÁLNÍ TRAKT | ||||
| m. detrusor | relaxace | β2 | kontrakce | M3 |
| sfinkter | kontrakce | α1 | relaxace | M3 |
| OKO | ||||
| nitrooční tlak | zvýšení | snížení | ||
| m. dilatator pupilae | mydriasa | α1 | --- | |
| m. sfincter pupilae | --- | miosa | M3 | |
| m. ciliaris | akomodace na dálku | β2 | akomodace na blízko | M3 |
| ŽLÁZY | ||||
| slinné | slabá stimulace sekrece |
α1 | silná generalizovaná sekrece |
M3 |
| slzné | slabá stimulace sekrece |
α1 | silná sekrece | |
| ostatní | ||||
| Děloha | relaxace | β2 | variabilní | |
| Muž. pohl. org. | ejakulace | α1 | erekce | |
| Játra | glykogenolýza, glukoneogeneze |
β2 | ||
| Tukové bb | lipolýza | β2, β3 | ||
 | Článek neobsahuje vše, co by měl. | |||
| Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. | ||||
| O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Vegetativní nervová soustava (farmakologie) • Sympatomimetika • Sympatolytika • Parasympatomimetika • Parasympatolytika
- Vegetativní nervová soustava (anatomie)
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Vegetativní nervový systém [online]. ©2001. [cit. 2010-08-15]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/vegetat-bak.doc/>.
- MLADĚNKA, Přemysl. VNS - seminář [přednáška k předmětu Farmakologie, obor Farmacie, FaF HK UK v Praze]. Hradec Králové. 22.3, 30.3 a 5.4 2011.
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxiv, 601 s. ISBN 80-7262-168-8.
- SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 394 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-500-8.
