Spinální nádory
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 3. 5. 2021, 20:07, kterou vytvořila AdELA (Diskuse | příspěvky) (astrocytom)

OpenMoji-color 15.0.0 1F6A7.svgČlánek byl označen za rozpracovaný,
od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 3. května 2021 v 20:07.

Spinální nádory zastupují škálu neoplazií v rámci CNS. Oproti intrakraniálním nádorům nejsou tak časté, jedná se přibližně o 15 % veškerých tumorů CNS [1]. Nejčastějšími tumory míchy jsou sekundární nádory – ve valné většině (90–97 %) se jedná o metastázy karcinomu plic, prsu, prostaty, ledvin, štítné žlázy [2][3].

Klasifikace

Klasifikace spinálních nádorů

Spinální tumory dělíme na základě:

  • lokalizace – extradurální a intradurální (ty dále na extramedulární a intramedulární),
  • biologické podstaty – maligní a benigní,
  • zda je jedná o primární spinální neoplazie nebo o sekundární tumory.
Shrnující tabulka klasifikace spinálních tumorů:
EXTRADURÁLNÍ INTRADURÁLNÍ
Primární Sekundární Primární Sekundární
Benigní Maligní Extramedulární Intramedulární

Zvláštní entitou intradurálních nádorů jsou tzv. dumbbell tumory, které nelze zařadit ani do extramedulárních, ani do intramedulárních tumorů, neboť rostou na hranici míchy a zasahují tak do obou těchto oblastí [4].

Diagnostika

  • MR – primární volba, zejména axiální a sagitální T1 a T2 snímky. V praxi se již běžně využívá i DTI (diffuse tensor imaging) a FT (fiber tractography) pro detailnější zobrazení drah bílé hmoty (jejich posuny, útlaky apod.) vzhledem k lokalizaci tumoru [5][6][7].
  • CT – využíváno zejména před MR, v dnešní době se rozhodně nejedná o zobrazovací metodu první volby v oblasti diagnostiky spinálních tumorů [8]. Může se ale provést jako dodatečné vyšetření, nejčastěji tomu tak je u extradurálních sekundárních spinálních tumorů [9].
  • Angiografie – dodatečná diagnostická metoda pro zobrazení např. vaskularizace v případě hypervaskulárních tumorů nebo embolizace aj. [10]
  • PET/CT – indikováno zejména u pacientů s intramedulárními high-grade tumory pro evaluaci jejich malignity [11].


  • DTI – traktografie mozku

    DTI – traktografie mozku

  • MRI – spinální ependymom

    MRI – spinální ependymom

Extradurální nádory

Primární extradurální nádory

Benigní

Osteoidní osteom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteoidní osteom.
Osteoblastom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteoblastom.

Maligní

Osteosarkom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Osteosarkom.
Chondrosarkom
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Chondrosarkom.
Fibrosarkom

Sekundární extradurální nádory

MRI – metastáza prsního karcinomu

Sekundární nádory míchy jsou zapříčiněné metastázami karcinomů z různých oblastí organismu. Nejčastěji se jedná o karcinomy plic, prsu, prostaty, ledvin, štítné žlázy [2][3]. Extradurální metastázy zastupují cca veškerých 95 % spinálních metastáz [12].

Nejčastěji postiženou oblastí extraspinálních metastáz je thoracický a lumbální segment páteře – cervikální oblast je zasažena minimálně [2].


Intradurální nádory

Intradurální spinální nádory jsou poměrně vzácnou entitou neoplazií CNS, které ovšem mohou vyústit ve značnou morbiditu [13].

Procentuální rozlišení výskytu intradurálních spinálních nádorů [13]:
Extramedulární Intramedulární
Děti (%) 65–70 30–35
Dospělí (%) 80 20


Primární intradurální nádory

Extramedulární nádory

Intramedulární nádory

Přibližně 90 % veškerých intramedulárních spinálních nádorů zastupují gliální tumory, z nichž nejčastěji je to ependymom (60 %) a astrocytom (30 %) [13].

Ependymom

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Ependymom.

Výskyt míšních ependymomů je častější u dospělých pacientů (typicky mezi 35–45 lety) a zastupují většinu (60 %) všech primárních intramedulárních nádorů [4][14][15]. Existuje jak benigní, semimaligní, tak maligní forma [16]. Nejčastěji jsou spinální ependymomy lokalizovány v thoracickém segmentu míchy, ačkoliv se mohou vyskytovat po její celé délce [4].

Ačkoliv ependymom v tomto článku řadíme do intramedulárních tumorů, je nutné zmínit, že se může vyskytovat i extramedulárně (nejedná se ale o typickou lokalizaci, extramedulární ependymomy zastupují cca 10 % veškerých spinálních ependymomů) [17].

Symptomatologie:

V symptomatologii záleží primárně na lokalizaci, dominují ale bolesti zad, senzorické deficity, slabost dolních končetin. Někteří pacienti mohou vykazovat i dysfunkci močového měchýře, ataxii chůze, problémy s ovládáním svěračů či sexuální problémy. Akutní zhoršení symptomů u některých pacientů může způsobit akutní intratumorová hemoragie, ojediněle může i následekem spinálního subarachnoidálního krvácení dojít k hydrocefalu. [18][19][20][21][22][23]

Některé ependymomy (nejčastěji WHO grade II, ojediněle i WHO grade III) jsou asociovány s neurofibromatózou druhého typu (NF-2) [4][24][25].

Klasifikace:


Dle WHO ependymomy dělíme do tří skupin:

  • WHO grade I (low-grade)
MRI – myxopapilární ependymom

Kromě subependymomu, který se primárně vyskytuje v komorovém systému mozku (v míše se může vyskytovat rovněž, ale není to obvyklé), do WHO grade I řadíme i myxopapilární ependymom [26][27]. V obou případech se jedná o benigní, pomalu rostoucí tumory.

Myxopapilární ependymom se typicky vyskytuje ve filum terminale a/nebo v conus medullaris, jedná se o nejběžnější tumor v oblasti cauda eguina. Zároveň myxopapilární ependymom zastupuje přibližně 13 % všech spinálních ependymomů. [28]

  • WHO grade II (low-grade)

Do WHO grade II řadíme čtyři typy ependymomů, z nichž se ve spinální oblasti vyskytuje zejména tanycytický ependymom. Typicky se vyskytuje v cervikální a thoracické části míchy, může se ale ojediněle vyskytovat i ve filum terminale. [29][30][31]

  • WHO grade III (high-grade)

Do této poslední kategorie řadíme pouze jediný typ ependymomu: anaplastický ependymom. Jedná se o maligní tumor, jenž metastázuje pomocí šíření likvorem, infiltruje okolní mozkovou tkáň. Prognóza pacientů s touto neoplazií není dobrá, je zde velká pravděpodobnost rekurence. [27][32]

Terapie:

Jedinou efektivní léčbou ependymomů je v současné době co nejradikálnější chirurgická resekce, popř. doplněná radiochirurgickou léčbou.

Astrocytom

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Astrocytom.

Spinální astrocytomy zastupují nejčastější intramedulární tumor u dětí, u dospělých pacientů zastupují druhou pozici (hned po ependymomech). U dospělých pacientů je prognóza v porovnání s dětmi lepší. [33][34][35]

Symptomatologie:

Symptomatologie jednotlivých spinálních astrocytomů záleží na lokalizaci, na velikosti tumoru a jeho chování. Mezi nejtypičtější symptomy řadíme pohybovou ataxii, motorické a senzorické deficity, dysestézii a asociované problémy s ovládáním svěračů.

Ačkoliv se astrocytomy vyskytují ovykle solitárně, mohou být (jako i výše zmíněné ependymomy) doprovázeny jinými spinálními tumory u některých pacientů s neurofibromatózou druhého typu (NH-2).

Klasifikace:

Dle WHO astrocytomy dělíme do tří skupin:

  • WHO grade I
  • WHO grade II
  • WHO grade III

Terapie:

Sekundární intradurální nádory


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Klasifikace spinálních nádorů

Použitá literatura

ARNAUTOVIĆ, Kenan a Ziya GOKASLAN. Spinal Cord Tumors. - vydání. Springer, 2019. 540 s. ISBN 9783319994383.

BRANT, William a Clyde HELMS. Fundamentals of Diagnostic Radiology. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 1559 s. ISBN 9780781761352.

CANCER, International. WHO Classification of Tumours of the Central Nervous System. - vydání. International Agency for Research on Cancer, 2007. 309 s. ISBN 9789283224303.

KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.

Reference

  1. ↑ DAS, Joe M, Stanley HOANG a Fassil B MESFIN, et al. Intramedullary Spinal Cord Tumors [online] . 1. vydání. StatPearls [Internet] : StatPearls Publishing, 2020. Dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK442031/>. 
  2. ↑ Skočit nahoru k: a b c LEWANDROWSKI, Kai-Uwe, Megan E. ANDERSON a Robert F. MCLAIN. Tumors of the Spine. Rothman Simeone The Spine. 2011, roč. ?, vol. ?, s. 1480-1512, ISSN ?. DOI: 10.1016/b978-1-4160-6726-9.00085-7.
  3. ↑ Skočit nahoru k: a b CHOI, David, A. CROCKARD a C. BUNGER. Review of metastatic spine tumour classification and indications for surgery: the consensus statement of the Global Spine Tumour Study Group. European Spine Journal. 2009, roč. 2, vol. 19, s. 215-222, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-009-1252-x.
  4. ↑ Skočit nahoru k: a b c d ARNAUTOVIĆ, Kenan a Ziya GOKASLAN. Spinal Cord Tumors. - vydání. Springer, 2019. 540 s. ISBN 9783319994383.
  5. ↑ GANGADHARAN, Jagathlal, G.G. SHARATH KUMAR a Chandrajit PRASAD. Can diffusion tensor imaging predict outcome in acute traumatic deterioration of degenerative cervical spine disease. The Indian Journal of Neurotrauma. 2013, roč. 2, vol. 10, s. 97-104, ISSN 0973-0508. DOI: 10.1016/j.ijnt.2013.04.006.
  6. ↑ ALKHERAYF, Fahad, Eve TSAI a Abdullah ARAB. Conus Medullaris Teratoma with Utilization of Fiber Tractography: Case Report. Journal of Neurological Surgery Reports. 2015, roč. 01, vol. 76, s. e183-e187, ISSN 2193-6358. DOI: 10.1055/s-0035-1555134.
  7. ↑ LANDI, Alessandro. Magnetic resonance diffusion tensor imaging and fiber-tracking diffusion tensor tractography in the management of spinal astrocytomas. World Journal of Clinical Cases. 2016, roč. 1, vol. 4, s. 1, ISSN 2307-8960. DOI: 10.12998/wjcc.v4.i1.1.
  8. ↑ OTTENHAUSEN, Malte, Georgios NTOULIAS a Imithri BODHINAYAKE. Intradural spinal tumors in adults—update on management and outcome. Neurosurgical Review. 2018, roč. 2, vol. 42, s. 371-388, ISSN 0344-5607. DOI: 10.1007/s10143-018-0957-x.
  9. ↑ GUILLEVIN, R., J.-N. VALLEE a F. LAFITTE. Spine metastasis imaging: review of the literature. Journal of Neuroradiology. 2007, roč. 5, vol. 34, s. 311-321, ISSN 0150-9861. DOI: 10.1016/j.neurad.2007.05.003.
  10. ↑ KRINGS, Timo, Pierre L. LASJAUNIAS a Franz J. HANS. Imaging in Spinal Vascular Disease. Neuroimaging Clinics of North America. 2007, roč. 1, vol. 17, s. 57-72, ISSN 1052-5149. DOI: 10.1016/j.nic.2007.01.001.
  11. ↑ NAITO, Kentaro, Toru YAMAGATA a Hironori ARIMA. Qualitative analysis of spinal intramedullary lesions using PET/CT. Journal of Neurosurgery: Spine. 2015, roč. 5, vol. 23, s. 613-619, ISSN 1547-5654. DOI: 10.3171/2015.2.spine141254.
  12. ↑ TAKEUCHI, Kenichi, Yoko HAGIWARA a Koichi KANAYA. Drop Metastasis of Adrenocorticotropic Hormone-Producing Pituitary Carcinoma to the Cauda Equina. Asian Spine Journal. 2014, roč. 5, vol. 8, s. 680, ISSN 1976-1902. DOI: 10.4184/asj.2014.8.5.680.
  13. ↑ Skočit nahoru k: a b c ABUL-KASIM, Kasim, Majda M. THURNHER a Paul MCKEEVER. Intradural spinal tumors: current classification and MRI features. Neuroradiology. 2007, roč. 4, vol. 50, s. 301-314, ISSN 0028-3940. DOI: 10.1007/s00234-007-0345-7.
  14. ↑ VILLANO, J L, C K PARKER a T A DOLECEK. Descriptive epidemiology of ependymal tumours in the United States. British Journal of Cancer. 2013, roč. 11, vol. 108, s. 2367-2371, ISSN 0007-0920. DOI: 10.1038/bjc.2013.221.
  15. ↑ MALDJIAN, Joseph A. a Rita S. PATEL. Cerebral neoplasms in adults. Seminars in Roentgenology. 1999, roč. 2, vol. 34, s. 102-122, ISSN 0037-198X. DOI: 10.1016/s0037-198x(99)80025-x.
  16. ↑ CHAMBERLAIN, Marc C.. Ependymomas. Current Neurology and Neuroscience Reports. 2003, roč. 3, vol. 3, s. 193-199, ISSN 1528-4042. DOI: 10.1007/s11910-003-0078-x.
  17. ↑ CONTI, Piero, Gastone PANSINI a Homere MOUCHATY. Spinal neurinomas: retrospective analysis and long-term outcome of 179 consecutively operated cases and review of the literature. Surgical Neurology. 2004, roč. 1, vol. 61, s. 34-43, ISSN 0090-3019. DOI: 10.1016/s0090-3019(03)00537-8.
  18. ↑ BAGLEY, Carlos A., Sean WILSON a Karl F. KOTHBAUER. Long term outcomes following surgical resection of myxopapillary ependymomas. Neurosurgical Review. 2009, roč. 3, vol. 32, s. 321-334, ISSN 0344-5607. DOI: 10.1007/s10143-009-0190-8.
  19. ↑ BALASUBRAMANIAM, Srikant, Devendra K TYAGI a Ketan I DESAI, et al. Outcome Analysis in Cases of Spinal Conus Cauda Ependymoma. J Clin Diagn Res [online]. 2016, vol. 10, no. 9, s. PC12-PC16, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5072009/?tool=pubmed>. ISSN 0973-709X (print), 2249-782X. 
  20. ↑ KHAN, Nickalus R., Matthew VANLANDINGHAM a Thomas O'BRIEN. Primary Seeding of Myxopapillary Ependymoma: Different Disease in Adult Population? Case Report and Review of Literature. World Neurosurgery. 2017, roč. ?, vol. 99, s. 812.e21-812.e26, ISSN 1878-8750. DOI: 10.1016/j.wneu.2016.12.022.
  21. ↑ MORIMOTO, Daijiro, Toyohiko ISU a Kyongsong KIM. Surgical treatment for posttraumatic hemorrhage inside a filum terminale myxopapillary ependymoma: a case report and literature review. European Spine Journal. 2016, roč. S1, vol. 25, s. 239-244, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-016-4521-5.
  22. ↑ TERAO, Tohru, Naoki KATO a Takuya ISHII. Spontaneous Hemorrhage of a Spinal Ependymoma in the Filum Terminale Presenting with Acute Cauda Equina Syndrome: Case Report. NMC Case Report Journal. 2016, roč. 3, vol. 3, s. 91-95, ISSN 2188-4226. DOI: 10.2176/nmccrj.cr.2015-0295.
  23. ↑ RIVIEREZ, M, S OUESLATI a J PHILIPPON, et al. [Ependymoma of the intradural filum terminale in adults. 20 cases]. Neurochirurgie [online]. 1990, vol. 36, no. 2, s. 96-107, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2164165>. ISSN 0028-3770. 
  24. ↑ ARDERN-HOLMES, Simone, Gemma FISHER a Kathryn NORTH. Neurofibromatosis Type 2. Journal of Child Neurology. 2016, roč. 1, vol. 32, s. 9-22, ISSN 0883-0738. DOI: 10.1177/0883073816666736.
  25. ↑ TAO, Xiao-Gang, Zong-Gang HOU a Shu-Yu HAO. Two Cases of Spinal Tanycytic Ependymoma Associated with Neurofibromatosis Type 2. Chinese Medical Journal. 2017, roč. 7, vol. 130, s. 872-873, ISSN 0366-6999. DOI: 10.4103/0366-6999.202732.
  26. ↑ VARMA, Adithya, David GIRALDI a Samantha MILLS. Surgical management and long-term outcome of intracranial subependymoma. Acta Neurochirurgica. 2018, roč. 9, vol. 160, s. 1793-1799, ISSN 0001-6268. DOI: 10.1007/s00701-018-3570-4.
  27. ↑ Skočit nahoru k: a b CANCER, International. WHO Classification of Tumours of the Central Nervous System. - vydání. International Agency for Research on Cancer, 2007. 309 s. ISBN 9789283224303.
  28. ↑ FRAZIER, Aletta Ann. Myxopapillary Ependymoma. RadioGraphics. 2019, roč. 2, vol. 39, s. 467-467, ISSN 0271-5333. DOI: 10.1148/rg.2019184014.
  29. ↑ SCHELLINGER, Kate A., Jennifer M. PROPP a J. Lee VILLANO. Descriptive epidemiology of primary spinal cord tumors. Journal of Neuro-Oncology. 2007, roč. 2, vol. 87, s. 173-179, ISSN 0167-594X. DOI: 10.1007/s11060-007-9507-z.
  30. ↑ BOCCARDO, M, S TELERA a A VITALI. Tanycytic ependymoma of the spinal cord. Case report and review of the literature. Neurochirurgie [online]. 2003, vol. 49, no. 6, s. 605-10, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14735006>. ISSN 0028-3770. 
  31. ↑ HOU, Zonggang, Xiaogang TAO a Junting ZHANG. Tanycytic ependymoma of filum terminale: Clinical characteristics and surgical outcomes. Oncology Letters. 2018, roč. ?, vol. ?, s. ?, ISSN 1792-1074. DOI: 10.3892/ol.2018.9531.
  32. ↑ NEUMANN, Julia E., Michael SPOHN a Denise OBRECHT. Molecular characterization of histopathological ependymoma variants. Acta Neuropathologica. 2019, roč. 2, vol. 139, s. 305-318, ISSN 0001-6322. DOI: 10.1007/s00401-019-02090-0.
  33. ↑ BENEŠ, Vladimír, Pavel BARSA a Vladimír BENEŠ. Prognostic factors in intramedullary astrocytomas: a literature review. European Spine Journal. 2009, roč. 10, vol. 18, s. 1397-1422, ISSN 0940-6719. DOI: 10.1007/s00586-009-1076-8.
  34. ↑ RACO, Antonino, Vincenzo ESPOSITO a Jacopo LENZI, et al. Long-term follow-up of intramedullary spinal cord tumors: a series of 202 cases. Neurosurgery [online]. 2005, vol. 56, no. 5, s. 972-81; discussion 972-81, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15854245>. ISSN 0148-396X (print), 1524-4040. 
  35. ↑ KLEKAMP, Jörg a Madjid SAMII. Surgery of Spinal Tumors. - vydání. Springer Science & Business Media, 2007. 526 s. ISBN 9783540447153.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Spinální_nádory&oldid=447323“