Vegetativní nervová soustava (fyziologie): Porovnání verzí

Aktuální verze z 18. 6. 2023, 19:44

Vegetativní nervový systém (VNS) (též autonomní nervový systém, ANS) je součástí periferního nervového systému společně se somatickým eferentním (motorickým) systémem (přivádějícím vzruchy z CNS na vůlí kontrolované příčně pruhované svaly) a senzorickými (aferentními) vlákny (vedoucími čití a bolest). VNS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a efektorovými tkáněmi nezávislými na kontrole vůlí (hladká svalovina, myokard, exokrinní žlázy…).

Vegetativní nervový systém se dělí na část motorickou (eferentní) a senzorickou (aferentní). Ačkoli aferentní vlákna hrají důležitou roli v regulaci homeostázy (např. cholinergní vlákna z baroreceptorů v oblasti glomus caroticum), z hlediska farmakologie je ovlivňuje minimum léčiv. Pozornost se proto soustřeďuje na studium eferentní části. Ta se anatomicky skládá ze 2 systémů – sympatiku a parasympatiku. Poněkud samostatnou jednotku tvoří enterický nervový systém (ENS), který je pro svou relativní nezávislost na ostatních částech VNS často vyčleňován jako samostatná třetí část VNS se specifickou funkcí v kontrole funkce gastrointestinálního traktu.

Anatomie VNS[upravit | editovat zdroj]

Eferentní (motorické) dráhy VNS tvoří 2 neurony, které se interpolují ve vegetativních gangliích – podle pozice se rozlišují neurony pregangliové a postgangliové. Mezi sympatikem a parasympatikem jsou značné rozdíly v uspořádání těchto drah.

Sympatikus[upravit | editovat zdroj]

Těla pregangliových neuronů sympatiku se nachází v postranních rozích šedé hmoty míšní v oblasti hrudních a bederních segmentů (Th1-L3). Axony těchto neuronů opouští míchu v odpovídajících segmentech, proto je sympatikus označován jako systém torako-lumbální. Vegetativní ganglia sympatiku jsou dobře organizovaná a tvoří dva paravertebrální řetězce podél páteře. Vzruchy pro břišní a pánevní orgány jsou interpolovány v gangliích uložených prevertebrálně. Z uvedeného vyplývá, že axony pregangliových neuronů jsou mnohem kratší než axony postgangliových neuronů.

Parasympatikus[upravit | editovat zdroj]

Pregangliová vlákna parasympatiku opouštějí CNS prostřednictvím některých hlavových nervů (n. III, VII, IX a X) a předních rohů míšních v oblasti sakrálních segmentů (S2–S4) – parasympatikus je proto označován jako systém kranio-sakrální. Vegetativní ganglia parasympatiku se nacházejí převážně ve stěně efektorových orgánů, pregangliová vlákna jsou proto mnohem delší než axony postgangliových neuronů. Až na výjimky (ggl. cilliare, submandibulare a pelvická ganglia) nejsou ganglia parasympatiku přesně organizovaná a spoje mezi pre- a postganglionárními neurony jsou ve stěně efektorových orgánů spíše difuzně rozptýlené.

Podrobnější informace naleznete na stránce Vegetativní nervová soustava (anatomie).

Mediátory VNS[upravit | editovat zdroj]

Noradrenalin je mediátorem na většině postgangliových vláken sympatiku.

Acetylcholin se jako mediátor uplatňuje na všech pregangliových vláknech VNS, všech postgangliových vláknech parasympatiku a některých postgangliových vláknech sympatiku (např. potní žlázy). Acetylcholin se uplatňuje také jako mediátor ve dřeni nadledvin, kde její buňky vývojově odpovídají sympatickému gangliu a tudíž jsou inervovány pregangliovými vlákny sympatiku. Samotné buňky po stimulaci uvolňují adrenalin.

Dle mediátorů dělíme vlákna VNS na adrenergní a cholinergní.

Funkce VNS[upravit | editovat zdroj]

Tabulka 1 nabízí přehled základních funkcí které jsou ovlivňovány vegetativním nervovým systémem. Většina tkání kontrolovaných VNS přijímá inervaci od parasympatiku i sympatiku, které zde obvykle působí protichůdně. Nicméně vliv jednoho systému v dané tkání většinou převažuje – např. cévy jsou primárně pod vlivem sympatiku, GIT a SA uzel pod vlivem parasympatiku.

**Tabulka 1 – Hlavní funkce VNS**
Orgán	Sympatikus		Parasympatikus
Orgán	Odpověď	Receptor	Odpověď	Receptor
Srdce
SA uzel	zrychlení	β₁	zpomalení	M₂
svalovina síní	↑ kontraktilita	β₁	↓ kontraktilita	M₂
AV uzel	↑ automaticita	β₁	↓ rychlost vedení	M₂
svalovina komor	↑ automaticita ↑ kontraktilita	β₁	↓ automaticita ↓ kontraktilita	M₂
HLADKÉ SVALSTVO CÉV
kůže, mukózy, vnitřní orgány	konstrikce	α₁, α₂	vazodilatace (zanedbatelná)	M3
kosterní svalstvo	dilatace	β₂	vazokonstrikce	nepřímo
PLÍCE
svaly trachey a bronchů	relaxace	β₂	kontrakce
sekrece žláz bronchů	inhibice		stimulace	M₃
GIT
svalovina	relaxace, ↓ motility	α₂, β₂	↑ tonu, motility	M₃
svěrače	kontrakce	α₁	relaxace	M₃
svěrače	relaxace	β₂	relaxace	M₃
UROGENITÁLNÍ TRAKT
m. detrusor	relaxace	β₂	kontrakce	M₃
sfinkter	kontrakce	α₁	relaxace	M₃
OKO
nitrooční tlak	zvýšení		snížení
m. dilatator pupilae	mydriasa	α₁	---
m. sfincter pupilae	---		miosa	M₃
m. ciliaris	akomodace na dálku	β₂	akomodace na blízko	M₃
ŽLÁZY
slinné	slabá stimulace sekrece	α₁	silná generalizovaná sekrece	M₃
slzné	slabá stimulace sekrece	α₁	silná sekrece
ostatní
Děloha	relaxace	β₂	variabilní
Muž. pohl. org.	ejakulace	α₁	erekce
Játra	glykogenolýza, glukoneogeneze	β₂
Tukové bb	lipolýza	β₂, β₃


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Vegetativní nervový systém [online]. ©2001. [cit. 2010-08-15]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/vegetat-bak.doc/>.
MLADĚNKA, Přemysl. VNS - seminář [přednáška k předmětu Farmakologie, obor Farmacie, FaF HK UK v Praze]. Hradec Králové. 22.3, 30.3 a 5.4 2011.

LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxiv, 601 s. ISBN 80-7262-168-8.

SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 394 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-500-8.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-{{Různé významy|Vegetativní nervová soustava}}
+'''Vegetativní nervový systém (VNS)''' (též '''autonomní nervový systém''', ANS) je součástí [[periferní nervový systém|periferního nervového systému]] společně se somatickým [[motorický systém|eferentním (motorickým) systémem]] (přivádějícím vzruchy z [[CNS]] na vůlí kontrolované příčně pruhované svaly) a senzorickými (aferentními) vlákny (vedoucími [[čití]] a [[bolest]]). VNS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem ([[CNS]]) a efektorovými tkáněmi '''nezávislými na kontrole vůlí''' ([[hladká svalovina]], [[myokard]], exokrinní žlázy…).
-'''Vegetativní nervový systém (VNS)''' (též '''autonomní nervový systém''', ANS) je součástí [[periferní nervový systém|periferního nervového systému]] společně se somatickým [[motorický systém|eferentním (motorickým) systémem]] (přivádějícím vzruchy z [[CNS]] na vůlí kontrolované příčně pruhované svaly) a senzorickými (aferentními) vlákny (vedoucími [[čití]] a [[bolest]]). VNS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem ([[CNS]]) a efektorovými tkáněmi '''nezávislými na kontrole vůlí''' ([[hladká svalovina]], [myokard], exokrinní žlázy…).
+Vegetativní nervový systém se dělí na část '''motorickou (eferentní)''' a '''senzorickou (aferentní)'''. Ačkoli aferentní vlákna hrají důležitou roli v regulaci [[homeostáza|homeostázy]] (např. cholinergní vlákna z [[baroreceptory|baroreceptorů]] v oblasti ''[[paraganglia|glomus caroticum]]''), z hlediska farmakologie je ovlivňuje minimum léčiv. Pozornost se proto soustřeďuje na studium eferentní části. Ta se anatomicky skládá ze 2 systémů – '''[[sympatikus|sympatiku]]''' a '''[[parasympatikus|parasympatiku]]'''. Poněkud samostatnou jednotku tvoří '''[[enterický nervový systém|enterický nervový systém (ENS)]]''', který je pro svou relativní nezávislost na ostatních částech VNS často vyčleňován jako samostatná třetí část VNS se specifickou funkcí v kontrole funkce [[trávicí soustava|gastrointestinálního traktu]].
-Vegetativní nervový systém se dělí na část '''motorickou (eferentní)''' a '''senzorickou (aferentní)'''. Ačkoli aferentní vlákna hrají důležitou roli v regulaci [[homeostáza|homeostázy]] (např. cholinergní vlákna z [[baroreceptory|baroreceptorů]] v oblasti ''[[paraganglia|glomus caroticum]]''), z hlediska farmakologie je ovlivňuje minimum léčiv. Pozornost se proto soustřeďuje na studium eferentní části. Ta se anatomicky skládá ze 2 systémů – '''[[sympatikus|sympatiku]]''' a '''[[parasympatikus|parasympatiku]]''' (Obr. 1). Poněkud samostatnou jednotku tvoří '''[[enterický nervový systém|enterický nervový systém (ENS)]]''', který je pro svou relativní nezávislost na ostatních částech VNS často vyčleňován jako samostatná třetí část VNS se specifickou funkcí v kontrole funkce [[trávicí soustava|gastrointestinálního traktu]].
+==Anatomie VNS==
+Eferentní (motorické) dráhy VNS tvoří 2 [[neuron]]y, které se interpolují ve ''vegetativních gangliích'' – podle pozice se rozlišují neurony ''pregangliové'' a ''postgangliové''. Mezi sympatikem a parasympatikem jsou značné rozdíly v uspořádání těchto drah.
+===Sympatikus===
+Těla pregangliových neuronů sympatiku se nachází v postranních rozích [[medulla spinalis#šedá hmota|šedé hmoty míšní]] v oblasti hrudních a bederních segmentů (Th1-L3). Axony těchto neuronů opouští míchu v odpovídajících segmentech, proto je sympatikus označován jako systém ''torako-lumbální''. Vegetativní ganglia sympatiku jsou dobře organizovaná a tvoří dva paravertebrální řetězce podél páteře. Vzruchy pro břišní a pánevní orgány jsou interpolovány v gangliích uložených prevertebrálně. Z uvedeného vyplývá, že axony pregangliových neuronů jsou mnohem kratší než axony postgangliových neuronů.
+===Parasympatikus===
+Pregangliová vlákna parasympatiku opouštějí CNS prostřednictvím některých hlavových nervů (n.&nbsp;[[nervus oculomotorius|III]], [[nervus facialis|VII]], [[Nervus glossopharyngeus|IX]] a [[nervus vagus|X]]) a předních rohů míšních v oblasti sakrálních segmentů (S2–S4) – parasympatikus je proto označován jako systém ''kranio-sakrální''. Vegetativní ganglia parasympatiku se nacházejí převážně ve stěně efektorových orgánů, pregangliová vlákna jsou proto mnohem delší než axony postgangliových neuronů. Až na výjimky (ggl.&nbsp;cilliare, submandibulare a pelvická ganglia) nejsou ganglia parasympatiku přesně organizovaná a spoje mezi pre- a postganglionárními neurony jsou ve stěně efektorových orgánů spíše difuzně rozptýlené.
-== Anatomie VNS ==
+{{Podrobnosti|Vegetativní nervová soustava (anatomie)}}
-Eferentní (motorické) dráhy VNS tvoří 2 [[neuron]]y, které se interpolují ve ''vegetativních gangliích'' – podle pozice se rozlišují neurony ''pregangliové'' a ''postgangliové''. Mezi sympatikem a parasympatikem jsou značné rozdíly v uspořádání těchto drah (Obr. 1 a 2).
-=== Sympatikus ===
-Těla pregangliových neuronů sympatiku se nachází v postranních rozích [[medulla spinalis#šedá hmota|šedé hmoty míšní]] v oblasti hrudních a bederních segmentů. Axony těchto neuronů opouští míchu v odpovídajících segmentech, proto je sympatikus označován jako systém ''torako-lumbální''. Vegetativní ganglia sympatiku jsou dobře organizovaná a tvoří dva paravertebrální řetězce podél páteře. Vzruchy pro břišní a pánevní orgány jsou interpolovány v gangliích uložených prevertebrálně. Z uvedeného vyplývá, že axony pregangliových neuronů jsou mnohem kratší než axony postgangliových neuronů.
-=== Parasympatikus ===
-Pregangliová vlákna parasympatiku opouštějí CNS prostřednictvím některých hlavových nervů (n. [[nervus oculomotorius|III]], [[nervus facialis|VII]], [[nervus accessorius|IX]] a [[nervus vagus|X]]) a předních rohů míšních v oblasti sakrálních segmentů (S2–S4) – parasympatikus je proto označován jako systém ''kranio-sakrální''. Vegetativní ganglia parasympatiku se nacházejí převážně ve stěně efektorových orgánů, pregangliová vlákna jsou proto mnohem delší než axony postgangliových neuronů. Až na výjimky (ggl. cilliare, submandibulare a pelvická ganglia) nejsou ganglia parasympatiku přesně organizovaná a spoje mezi pre- a postganglionárními neurony jsou ve stěně efektorových orgánů spíše difuzně rozptýlené.
-== Funkce VNS ==
+==Mediátory VNS==
-Tabulka 1 nabízí přehled základních funkcí které jsou ovlivňovány vegetativním nervovým systémem. Většina tkání kontrolovaných VNS přijímá inervaci od parasympatiku i sympatiku, které zde obvykle působí protichůdně. Nicméně vliv jednoho systému v dané tkání většinou převažuje – např. cévy jsou primárně pod vlivem sympatiku, GIT a [[Převodní systém srdeční#SA uzel|SA uzel]] pod vlivem parasympatiku – viz Obr. 2.
+'''[[Noradrenalin]]''' je mediátorem na většině '''postgangliových vláken sympatiku.'''
-{| class=wikitable
+'''[[Acetylcholin]]''' se jako mediátor uplatňuje na všech '''pregangliových vláknech VNS''', všech '''postgangliových vláknech parasympatiku''' a některých postgangliových vláknech sympatiku (např. potní žlázy). Acetylcholin se uplatňuje také jako mediátor ve dřeni nadledvin, kde její buňky vývojově odpovídají sympatickému gangliu a tudíž jsou inervovány pregangliovými vlákny sympatiku. Samotné buňky po stimulaci uvolňují adrenalin.
-|+ '''Tabulka 1 – Hlavní funkce VNS'''
+Dle mediátorů dělíme vlákna VNS na '''adrenergní''' a '''cholinergní'''.
+==Funkce VNS==
+Tabulka 1 nabízí přehled základních funkcí které jsou ovlivňovány vegetativním nervovým systémem. Většina tkání kontrolovaných VNS přijímá inervaci od parasympatiku i sympatiku, které zde obvykle působí protichůdně. Nicméně vliv jednoho systému v dané tkání většinou převažuje – např. cévy jsou primárně pod vlivem sympatiku, GIT a [[Převodní systém srdeční#SA uzel|SA uzel]] pod vlivem parasympatiku.
+{| class="wikitable"
+|+'''Tabulka 1 – Hlavní funkce VNS'''
+|-
+! rowspan="2" |Orgán!! colspan="2" |Sympatikus!! colspan="2" |Parasympatikus
+|-
+!Odpověď!!Receptor!!Odpověď!!Receptor
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |Srdce
 |-
-! rowspan=2 | Orgán !! colspan=2 | Sympatikus !! colspan=2 | Parasympatikus
+|SA uzel||zrychlení||β<sub>1</sub>||zpomalení||M<sub>2</sub>
 |-
-! Odpověď !! Receptor !! Odpověď !! Receptor
+|svalovina síní||↑ kontraktilita||β<sub>1</sub>||↓ kontraktilita||M<sub>2</sub>
 |-
-! colspan=5 style="text-align:left" | Srdce
+|AV uzel||↑ automaticita||β<sub>1</sub>||↓ rychlost vedení||M<sub>2</sub>
+|-
+|svalovina komor||↑ automaticita<br />↑ kontraktilita||β<sub>1</sub>||↓ automaticita<br /> ↓ kontraktilita
+|M<sub>2</sub>
 |-
-| SA uzel || zrychlení || β<sub>1</sub> || zpomalení || M<sub>2</sub>
+! colspan="5" style="text-align:left" |HLADKÉ SVALSTVO CÉV
 |-
-| svalovina síní || ↑ kontraktilita || β<sub>1</sub> || ↓ kontraktilita || M<sub>2</sub>
+|kůže, mukózy,<br /> vnitřní orgány
+|konstrikce||α<sub>1</sub>, α<sub>2</sub>||vazodilatace (zanedbatelná)||M3
 |-
-| AV uzel || ↑ automaticita || β<sub>1</sub> || ↓ rychlost vedení || M<sub>2</sub>
+|kosterní svalstvo
+|dilatace||β<sub>2</sub>||vazokonstrikce
+|nepřímo
 |-
-| svalovina komor || ↑ automaticita<br>↑ kontraktilita || β<sub>1</sub> || ↓ automaticita<br>↓ kontraktilita || M<sub>2</sub>
+! colspan="5" style="text-align:left" |PLÍCE
+|-
+|svaly trachey a bronchů
+|relaxace||β<sub>2</sub>||kontrakce||
+|-
+|sekrece žláz bronchů
+|inhibice|| ||stimulace||M<sub>3</sub>
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |GIT
+|-
+|svalovina
+|relaxace, ↓ motility||α<sub>2</sub>, β<sub>2</sub>||↑ tonu, motility||M<sub>3</sub>
+|-
+| rowspan="2" |svěrače
+|kontrakce||α<sub>1</sub>|| rowspan="2" |relaxace|| rowspan="2" |M<sub>3</sub>
+|-
+|relaxace||β<sub>2</sub>
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |UROGENITÁLNÍ TRAKT
+|-
+|m.&nbsp;detrusor
+|relaxace||β<sub>2</sub>||kontrakce||M<sub>3</sub>
+|-
+|sfinkter
+|kontrakce||α<sub>1</sub>||relaxace||M<sub>3</sub>
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |OKO
+|-
+|nitrooční tlak
+|zvýšení|| ||snížení||
+|-
+|m.&nbsp;dilatator pupilae
+|mydriasa||α<sub>1</sub>||---||
+|-
+|m.&nbsp;sfincter pupilae
+| ---|| ||miosa||M<sub>3</sub>
+|-
+|m.&nbsp;ciliaris
+|akomodace na dálku||β<sub>2</sub>||akomodace na blízko||M<sub>3</sub>
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |ŽLÁZY
+|-
+|slinné
+|slabá stimulace<br /> sekrece||α<sub>1</sub>||silná generalizovaná<br /> sekrece||M<sub>3</sub>
+|-
+|slzné
+|slabá stimulace<br /> sekrece||α<sub>1</sub>||silná sekrece||
+|-
+! colspan="5" style="text-align:left" |ostatní
+|-
+|Děloha
+|relaxace||β<sub>2</sub>||variabilní||
+|-
+|Muž. pohl. org.
+|ejakulace||α<sub>1</sub>||erekce||
+|-
+|Játra
+|glykogenolýza,<br /> glukoneogeneze||β<sub>2</sub>|| ||
+|-
+|Tukové bb
+|lipolýza||β<sub>2</sub>, β<sub>3</sub>|| ||
 |}
 {{Pahýl}}
 <noinclude>
-== Odkazy ==
+==Odkazy==
 ===Související články===
-* [[Vegetativní nervová soustava (anatomie)]]
-=== Zdroj ===
+*[[Vegetativní nervová soustava (farmakologie)]]<small> • [[Sympatomimetika]] • [[Sympatolytika]] • [[Parasympatomimetika]] • [[Parasympatolytika]] </small>
-*{{Citace
+*[[Vegetativní nervová soustava (anatomie)]]
+===Zdroj===
+* {{Citace
 | typ = web
 | příjmení1 = Martínková
@@ Řádek 46: / Řádek 130: @@
 | příjmení3 = Cermanová
 | jméno3 = Jolana
-| url = http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/vegetat-bak.doc
+| url = https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/vegetat-bak.doc/
 | název = Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium
 | podnázev = Vegetativní nervový systém
 | rok = 2001
 | citováno = 2010-08-15
+}}* {{Citace
+| typ = přednáška
+| příjmení = Mladěnka
+| jméno = Přemysl
+| téma = VNS - seminář
+| předmět = Farmakologie
+| obor = Farmacie
+| fakulta = FaF HK
+| univerzita = UK v Praze
+| místo = Hradec Králové
+| datum = 22.3, 30.3 a 5.4 2011
 }}
-<noinclude>
+*LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxiv, 601 s. ISBN 80-7262-168-8.
+*SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 394 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-500-8.
 [[Kategorie:Farmakologie]]