Herpesviry

Patria medzi najdôležitejšie humánne vírusy. Pre človeka sú najdôležitejšie:

• herpes simplex typu 1 a 2 (HSV 1, 2)
• herpes vírus varicellae zosteris (VZV)
• cytomegalovírusy (CMV)
• Epstein-Barr vírus (EBV, HHV 4)
• HHV 6
• HHV 7
• HHV 8

Virion

Kapsida je obalená lipidovou membránou. Veľkosť vírusu je asi 100–180 nm a je značne citlivý na vonkajšie podmienky (hlavne tukové rozpúšťadlá a oxidačné činidlá). Medzi obalom a kapsidou sa nachádza tegument (proteínová vrstva). Obal predurčuje niektoré vlastnosti – vírusy sú citlivé voči kyslému pH a vyschnutiu, taktiež voči nepolárnym rozpúšťadlám a detergentom. Infekcia je teda prenášaná len priamym kontaktom s chorým človekom.

Herpes simplex vírus typ 1 (HSV 1)

Virion HSV

Ochorenie

• klinický prejav:
  • gingivostomatitída s horúčkou, lokálna lymfadenopatia – v ranom detstve
  • tonzilitída
  • keratokonjunktivitída
  • meningoencefalitída – môže sa prejaviť v priebehu celého života a má tažký priebeh, vysokú letalitu a aj vyliečený človek má ťažké následky
  • herpes labialis – prejav u dospelých
• komplikácie primárnej infekcie – Kaposiho variceliformná erupcia

Herpes simplex vírus typ 2 (HSV 2)

Ochorenie

• Najčastejšie postihuje sliznice genitálneho traktu (glans penis, cervix, vagína), hlavne v puberte. Ochorenie prebieha s teplotami a pľuzgiermi.
• vírus môže byť vylučovaný cervikálnym sekrétom
• pri novorodeneckej infekcii rozvoj ťažkého generalizovaného ochorenia

Patogenéza

• brána vstupu: sliznica najčastejšie dutiny ústnej
• pomnoženie vírusu
• šírenie po neurónoch do senzorickej časti gangia trigeminu (nervus trigeminus), kde perzistuje
• pri imunosupresii dochádza k aktivácií endogénnej infekcie a vznik herpesu (oparu)
• brána vstupu pre HSV 2 je sliznica genitálneho traktu a miesto perzistencie nervové ganglia v malej panve

Diagnostika

• izolácia vírusu zo slín, z obsahu pľuzgiera, likvoru, ...
• PCR
• sérologický dôkaz protilátok – ELISA

Epidemiológia

Zdrojom vírusu je človek, ktorá vírus vylučuje slinami, cervikálnym skrétom (príznaky ochorenia nemusia byť prítomné)

Herpes vírus varicellae zosteris (VZV)

Ochorenie

Klinicky sa vírus manifestuje ako detské kiahne (Plané neštovice). Priebeh je väčšinou ľahký s mierne zvýšenou teplotou. V prípade, že sa choroba manifestuje v dospelosti, môžu nastať komplikácie. Reaktivácia endogénneho vírusu sa klinicky prejaví ako pásový opar.

Patogenéza

• brána vstupu – respiračný trakt
• pomnoženie
• hematogénny rozsev do kože a slizníc kde vyvoláva tvorbu pľuzgierov
• perzistencia v spinálnych gangliách interkostálnych nervov

Diagnostika

• PCR
• ELISA

Cytomegalovírus

[ upravit vložený článek ]

Cytomegalovirus
Herpesviridae
zánět placenty způsobený CMV
Typ NK	dsDNA
Zdroj	člověk
Přenos	vertikálně (transplacentárně, porod, mateřské mléko), tělní tekutiny
Výskyt	kosmopolitní
Onemocnění	syndrom infekční mononukleózy, hepatitida, retinitida, encefalopatie
Diagnostika	sérologie, izolace viru, detekce Ag, PCR
Terapie	symptomatická, antivirotika, hyperimunní Ig
Očkování	ve vývoji
MeSH ID	D003587
Medscape	215702

Lidský cytomegalovirus (CMV) patří mezi časté herpesvirové infekce člověka (infikováno více než 90 % dospělé populace). Nejčastěji napadá buňky žlázových vývodů a ledvinných tubulů (epitel, monocyty, lymfocyty), ve kterých perzistuje. Vytváří charakteristické nitrobuněčné inkluze, což vede k enormnímu zvětšení infikovaných buněk. Vylučuje se slinami, močí, spermatem, cervikálním a poševním sekretem. K přenosu obvykle dochází orální, respirační či sexuální cestou.

U zdravých jedinců probíhá infekce, ve většině případů inaparentně (němý průběh). V případě snížení imunity, může dojít k reaktivaci, které se většinou projeví zvýšeným vylučováním viru tělními sekrety. Daleko vážnější průběh má infekce u imunodeficientních pacientů, a to jak primoinfekce, tak reaktivace perzistujícího viru u pacienta s vážným narušením imunitního systému.

CMV patří mezi prokázané teratogeny (STORCH), k přenosu dochází transplacentárně z těla matky na plod. Rovněž je obsažen v mateřském mléce.

Patogeneze

CMV pneumonie

Bránou vstupu je respirační trakt nebo horní část trávicí trubice. Potom dochází k pomnožení a následnému hematogennímu rozsevu. Váže se k ateroskleróze a restenózám po operacích srdce. Virus perzistuje v buňkách slinné žlázy, ledvinných tubulech a v leukocytech. Infikovaný jedinec občas vylučuje viry slinami, močí, cervikálním sekretem a mateřským mlékem.

CMV retinitida

Klinické projevy

Primoinfekce u zdravých jedinců probíhá většinou bezpříznakově, případně s mírným průběhem jako syndrom infekční mononukleózy, horečnaté onemocnění s lymfadenitidou, případně v podobě mírné hepatitidy.

Při reaktivaci napadá játra a mozek.

CMV u imunodeficientních pacientů

Obvykle se jedná o pacienty po transplantacích a HIV pozitivní pacienty s rozvíjejícím se AIDS.

Po transplantacích (nejčastěji srdce a ledvin) se infekce CMV projeví přetrvávajícími horečky s lymfadenitidou, syndromem infekční mononukleózy, těžkým postižením plic a jater, až sepsí. Rovněž může být důvodem rejekce transplantátu. Po transplantacích kostní dřeně (zdrojem CMV mohou být podávané produkty) se rozvíjí vážná intersticiální cytomegalovirová pneumonie.

Přítomnost cytomegaloviru se u HIV pozitivních pacientů může podílet na rozvoji AIDS. Dále způsobuje retinitidy, encefalitidy, esofagitidy, kolitidy a rovněž i těžké pneumonie.

Kongenitální cCMV

Jakožto prokázaný teratogen, významně ovlivňuje vývoj plodu. Jedná se o světově nejčastější kongenitální infekční onemocnění. Způsobuje poruchy krvetvorby za vzniku ikteru, petechií, až purpury (syndrom borůvkového muffinu), přítomna je hepatomegalie a splenomegalie. Narušuje vývoj nervového systému (hlavně mozku) za vzniku mikrocefalie, slepoty, hluchoty aj.

Diagnostika

Infekce CMV – bazofilní jaderné inkluze a granulární bazofilní cytoplasmatické inkluze

Sérologie bývá málo specifická. Hlavní metodou je průkaz zvětšených buněk s inkluzemi mikroskopicky. U komplikovaných případů volíme metodu PCR.

Kultivace

Kultivace je jednoduchá. CMV roste s typickým cytopatickým efektem za 5–25 dní na lidských diploidních buňkách (fibroblastech). Identifikaci je možné urychlit důkazem jaderných inkluzí mononukleální protilátkou (24-48 hodin). Na kultivaci můžeme použít moč, sliny, poševní sekret, mateřské mléko (obtížně), leukocyty (obtížně).

Rychlá diagnostika

Důkaz antigenu a mikroskopie jsou málo citlivé. Rychlou a spolehlivou metodou je (PCR). Možné použít většinu typů vzorků. Je možné provádět také kvantitativní stanovení. PCR je citlivější než kultivace.

Důkaz protilátek

Stanovuje se IgG, IgM, případně IgA. IgG jsou anamnestické, pro diagnostiku reaktivace mají malý význam, možné stanovit aviditu IgG. IgM i IgA jsou důležité u akutních infekcí a reaktivací.

Jsou popisované nespecifické reakce. Sérologie je pouze orientační metodou. Protilátky neznačí imunitu.

Terapie

Antivirová léčba – ganciklovir, foscarnet. Při dlouhodobé terapii mohou vznikat rezistentní kmeny, které reagují na speciální nová léčiva (cidofovir). U pacientů s vysokým rizikem rozvoje infekce lze podávat aciklovir (nikoli k léčbě již rozvinuté). U transplantovaných osob můžeme podávat hyperimunní gamaglobulin.

Prevence

Pokusy o vakcínu jsou zatím neúspěšné. Existují epidemiologické opatření u příjemců orgánů (CMV negativní příjemce by neměl dostat orgány od CMV pozitivního dárce) – vzhledem k vysoké promořenosti populace se to obtížně dodržuje.

Epstein-Barr vírus (EBV)

 Podrobnější informace naleznete na stránce EBV.

Virion EBV

Ubikvitárne rozšírený vírus, od 10 rokov života je premorená prakticky celá populácia. Malá časť sa klinicky manifestuje. Bola zistená súvislosť s Burkittovým lymfómom detí v Afrike a nazofaryngeálnym karcinómom v Ázii.

Ochorenie

• klinický prejav ako povlaková angína s lymfadenitídou, horúčkou a poruchou funkcií pečene
• relatívne dlhá rekonvalescencia

Patogenéza

• brána vstupu – respiračný trakt
• pomnoženie v B – Lymfocytoch a perzistencia
• trvalá prítomnosť protilátok a imunita voči reinfekcii

Diagnostika

• izolácia je zložitá a prakticky sa nerobí
• sérologická diagnostika
  • dôkaz nešpecifických protilátok (Paul-Bunnellova reakcia,...)
  • dôkaz špecifických protilátok – nepriama imunoflourescencia, ELISA

Epidemiológia

Vírus sa šíri kvapôčkovou infekciou a je celosvetovo rozšírený.

HHV-6 a HHV-7

[ upravit vložený článek ]

Šestá dětská nemoc.

HHV-6 a HHV-7 patří do čeledi Herpesviridae. HHV-6 se dělí na dva poddruhy – HHV-6A a HHV-6B. Jsou to obalené viry, které obsahují dvouvláknovou DNA. Velikost virionu je 120–150 nm. Replikují se v jádře, dozrávají v cytoplazmě. Jsou to lymfotropní viry podobné CMV, v organizmu perzistují celoživotně.

Diagnostika

• Na základě klinických příznaků;
• sérologie – protilátky IgG a IgM metodami imunofluorescence nebo ELISA;
• kultivace – náročná, na speciálních lymfocytárních půdách;
• PCR – z různých tkání, nejcitlivější metoda.

Projevy infekce

Primoinfekce obvykle probíhá v dětském věku, často probíhá bez příznaků. HHV-6 vyvolává jeden z nejznámějších projevů těchto virů − nezávažný febrilní stav u kojenců a malých dětí buď s exantémem – exanthema subitum (šestá dětská nemoc), anebo bez kožních projevů. Závažnost stoupá s výskytem febrilních křečí. Podobné projevy vyvolává také HHV-7. Infekce se šíří vzduchem. Po inkubační době 5-12 dní nastupuje vysoká teplota bez katarálních projevů trvající asi 3 dny, která je pro onemocnění typická. V době poklesu teploty dochází k výsevu drobného exantému, který je nutný odlišit od toxoalergického exantému (po antibiotikách, které jsou často podávané).

HHV-6 v elektronovém mikroskopu

Vzácnejšími klinickými projevy jsou encefalitidy, hepatitidy, event. syndrom infekční mononukleózy.

U imunosuprimovaných (lymfoproliferativní onemocnění, po transplantaci...) je možnost reaktivace infekce.

HHV-6A je víc neurotropní, často ho můžeme detekovat u pacientů se zanětlivým onemocněním CNS (sclerosis multiplex).

Terapie

Terapie je symptomatická.

HHV-8

[ upravit vložený článek ]

Lidský herpetický virus 8
Herpesviridae
Kaposiho sarkom
Typ NK	dsDNA
Zdroj	člověk
Přenos	pohlavním stykem, krví
Výskyt	kosmopolitní
Onemocnění	Kaposiho sarkom (HIV+), jiné malignity (angiosarkom), Castlemanova choroba
Diagnostika	sérologie, detekce protilátek proti jadernému antigenu, HHV-8 DNA
Terapie	zatím neznáme účinnou kauzální léčbu
MeSH ID	D019288

• HHV-8 (Human Herpesvirus 8), označovaný také jako KSHV (Kaposi sarcoma-associated herpesvirus), je dsDNA virus z čeledi Herpesviridae.
• Popsán u pacientů s defektem imunity (HIV).
• U imunodeficientních způsobuje Kaposiho sarkom (mesenchymální maligní vaskulární nádor).
• Mezi další onemocnění způsobené virem se řadí primárně exsudativní lymfom (kdy vzniká maligní B-lymfom) nebo také Castlemanova choroba.
• Vyskytuje se i u imunokompetentních osob, u nich způsobuje jen latentní infekci.
• Diagnostika aktuálního stavu jen pomocí PCR.
• Sérologická diagnostika: IgG protilátky – anamnestické .

Odkazy

Související články

• Poxviridae
• Adenoviridae
• Papovaviridae
• Hepadnaviridae
• Parvoviridae
• Herpes zoster
• Herpetická encefalitida

Použitá literatura

• HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.

• BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie. 1. vydání. Marvil, 1999. 

• ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-04-20]. <http://www.volny.cz/zampach/motol/>.