Zvracení (onkologie)

Z WikiSkript

(přesměrováno z Zvracení v onkologii)

Nevolnost (nausea) a zvracení (vomitus) mohou být jak doprovázejícími příznaky vlastního nádorového one­moc­nění, tak důsledkem vedlejšího působení chemoterapeutik k léčbě onemocnění užívaných. Přímo sice pacientův život neohrožují, mohou však léčbu komplikovat prostřednictvím omezení příjmu potravin a tak zhoršovat nutriční stav. Dlouhodobější opakované zvracení rovněž ohrožuje tělo dehydratací a karencí minerálů, nadto se významně podílí na snižování kvality života. Ačkoli dnes patří prevence těchto vedlejších účinků chemoterapeutik k běžné součásti onkologické léčby, stále nebylo dosaženo ideálního stavu.

Nausea – mechanismus[upravit | editovat zdroj]

Pocit nutkání ke zvracení, nausea, je provázen vasomotorickými poruchami, slabostí, zvýšenou salivací a dechovou frekvencí. Hlavním mechanismem, jímž chemoterapie tyto příznaky působí, je uvolňování serotoninu z chromofobních buněk gastrointestinálního traktu, jenž následně dráždí chemorecepční oblast na spodině čtvrté komory mozkové. Přidružené slinění a rychlejší dýchání jsou nejspíše následkem blízké polohy mozkových center pro tyto reakce.

Role cytostatik[upravit | editovat zdroj]

Téměř všechna cytostatika mohou nevolnost a zvracení vyvolávat, ne všechna se však projevují stejně silně (k těm nejvýraznějším patří cisplatina, carboplatina nebo cyklofosfamid). Obtíže mohou nastupovat nejen během vlastního podávání látky (zvláště děti často reagují vomitem již na první podání chemoterapeutika), ale také teprve po ukončení léčebného cyklu. Postupně se může vyvinout nutkání psychické, které zapřičiňuje zvracení již při pouhém pohledu na připravenou infusi, na zdravotnického pracovníka či budovu nemocnice. Někdy komplex obtíží vede až k odmítnutí další léčby. Abychom zamezili jeho vyvinutí, je třeba předcházet projevům nevolnosti či je alespoň mírnit již od začátku všemi dostupnými prostředky, neboť prevence je vždy účinnější než následná léčba.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Ta bývá stupňovitá, stejně jako léčba bolesti, a závisí na emetogenním potenciálu chemoterapeutika, intensitě obtíží a typu zvracení (rozeznáváme akutní, opožděné a antici­pační). Nejčastěji jsou používány setrony, účinná antiemetika se vzácnými nežádoucími účinky. Konkrétně jsou to například ondansetron, granisetron nebo tropisetron, někdy v kombinaci s dexamethasonem. U anticipačního zvracení lze využít fenothiazin, nejlépe ještě před vlastní chemoterapií. Podáváme je již před a v průběhu chemoterapie, v dávce a frekvenci ovlivněné mimo již jmenované parametry také na zkušenostech s konkrétním pacientem a jeho náchylností ke zvracení. U citlivých jedinců je možné předepsání antiemetika v perorální formě pro následné doplňující do­mácí užití. V některých případech však ani kombinace všech dostupných léků úplně pocity nevolnosti a zvracení neodstraní. Léčba opožděného zvracení je také stupňovitá, nejčastěji jsou podávány kortikoidy (dexamethason), antagonisté dopaminových receptorů (metoklopramid), setrony a fenothiazinová neuroleptika.

Režimová opatření[upravit | editovat zdroj]

Zvláště u dětí je důležité doplnit farmakologickou léčbu také režimovými opatřeními. V období nevolnosti je například důležité nevnucovat dítěti jeho oblíbená jídla, neboť bychom tím mohli vyvolat odpor i k nim. Je důležité nabízet stravu lehce stravitelnou, v menších množstvích s vyšší frekvencí podávání. Tekutiny i jídlo je nejvhodnější servírovat chladnější a v dobře větraném prostředí. Chutě pacientů mohou být značně proměnlivé a ve snaze zabránit nevolnosti je dobré je respektovat, nesnažit se je zvrátit. O jídle je vůbec vhodné mluvit co nejméně, chutě se snažit odhadnout pokud možno spontánně, podávání také přizpůsobit mlčky vypozorovaným okolnostem nevolnosti či zvracení, např. jejich denní době či zřetelným vyvolávajícím podnětům. Nauseu u dětí rovněž citelně umocňuje těsné oblečení a soustředění pozornosti na léčbu, zvláště na příjem chemoterapeutika. Jednu až dvě hodiny před jeho podáním není vhodné dávat dětem jíst, u starších si lze vypomoci přizváním psychologa.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Zvracení_(onkologie)&oldid=416143“