Záněty exsudativní intersticiální
Zánět je fylogeneticky ustálená odpověď organizmu na působení škodliviny. Má obrannou a reparativní funkci. Projevuje se místně i celkově.
Složení[upravit | editovat zdroj]
Má složku:
- alterativní
- exudativní
- proliferační
- imunitní
Exudace je tvorba zánětlivého výpotku, exudátu. Rozšíření kapilár, zvýšení propustnosti pro bílkoviny (albuminy, globuliny, fibrinogen), erytrocyty a buňky zánětlivého infiltrátu (neutrofily, makrofágy, lymfocyty, plazmocyty, endotelové buňky kapilár, fibroblasty). Podle převažující složky je exsudát: serózní, fibrinózní, hnisavý, serofibrinózní, hemoragický…
Serózní intersticiální zánět[upravit | editovat zdroj]
Serózní exsudát – čirá, slámově žlutá, řídká tekutina.
Příklad: kopřivkový pupen, alergické reakce (jazyk, ret po štípnutí vosou, včelou).
Hnisavý intersticiální zánět[upravit | editovat zdroj]
Hnisavý exudát – vazká, hustá tekutina, bíložlutá, žlutozelená, modrá, červená. Níčí tkáně – kolikvační nekróza!
Absces[upravit | editovat zdroj]
Absces je dutina vyplněná hnisem, ohraničená forma.
- akutní
- chronický – ohraničený pyogenní (hnisotvornou) membránou
Hojení: provalí se píštělí, dutina buď zkolabuje a zajizví se, nebo nezkolabuje (např. v kosti), pyogenní membrána bude stále produkovat hnis a píštěl se stane chronickou (hrozí sekundární amyloidóza).
Původce: Stafylokok.
Flegmóna[upravit | editovat zdroj]
Flegmóna je akutní neohraničená forma zánětu, která se šíří v kůži, podkoží a dalších měkkých tkáních. Tkáň je rozbředlá a vytékají z ní kapénky hnisu. Projevuje se plošným, teplým, červeným až červenofialovým šířícím se edémem kůže a podkoží, který není tak ostře ohraničený jako u erysipelu a je mnohem bolestivější.[1] Často vzniká jako komplikace drobných ranek a odřenin u dětí. Patří také mezi pooperační komplikace hojení ran.
Průběh: tendence k hojení mizivé, spíš se šíří.
Původce: Stafylokok, Streptokok[2].
Fibrinózní intersticiální zánět[upravit | editovat zdroj]
Ložiska jsou mikroskopická, nejsou vidět.
Příklady: revmatická horečka, polyarteriitis nodosa, lupus.
Hojení: drobné jizvy.
Gangrenózní intersticiální zánět[upravit | editovat zdroj]
Hnilobná, šedozelená, páchnoucí a rozpadající se tkáň.
Příklady: apendicitida, nádory, aspirační pneumonie (vdechnutý uhnilý zub, kus nádoru).
Průběh: apendix praskne a pacient zemře na sterkorální peritonitidu, na gangrénu plic umře také.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Epava, 2001. ISBN 80-86297-06-3.
