Záněty exsudativní povrchové
Zánět je fylogeneticky ustálená odpověď organizmu na působení škodliviny. Má místní a celkové projevy a jeho funkce je reparativní a obranná.
Složení[upravit | editovat zdroj]
Záněty mají čtyři složky:
- alterativní
- exsudativní
- proliferační
- imunitní
Exsudativní povrchový zánět má nejvíc vyjádřenou exudaci a vyskytuje se na seróze, sliznici.
Exsudace = tvorba zánětlivého výpotku, exsudátu. Rozšíření kapilár, zvýšení propustnosti pro bílkoviny (albuminy, globuliny, fibrinogen), erytrocyty a buňky zánětlivého infiltrátu (neutrofily, makrofágy, lymfocyty, plazmocyty, endotelové buňky kapilár, fibroblasty).
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Dle převažující složky dělíme exudát na:
- serózní
- fibrinózní
- hnisavý
- serofibrinózní
- hemoragický
Serózní povrchový zánět[upravit | editovat zdroj]
Serózní exudát – čirá, slámově žlutá, řídká tekutina.
Příklady: exém, herpes, katarální bronchopneumonie.
Hojení: úbytek exudace, případně reepitelizace.
Hnisavý povrchový zánět[upravit | editovat zdroj]
Hnisavý exsudát – vazká, hustá tekutina, bíložlutá, žlutozelená, modrá (infekce pseudomonádou), červená (příměs krve). Níčí tkáně (kolikvační nekróza)
Příklady: akutní katarálně hnisavá bronchopneumonie, pustuly, panaricia (stafylokokové infekce kůže), hnisavá angína, hnisavá apendicitida, hnisavá pleuritida (empyém), hnisavá sinusitida, hnisavá peritonitida.
Hojení: úbytek exsudace, případně reepitelizace.
Fibrinózní povrchový zánět[upravit | editovat zdroj]
- Fibrinózní exsudát – bíložlutý, vločky nebo tuhá lepící hmota.
- Pablánový zánět – pablána – tuhá, ostře ohraničená, bíložlutá, může pevně přilnout. Tvoří ji fibrin a nekrotická sliznice. Podle hloubky nekrózy (poměru fibrin/nekróza) dělíme zánět:
- Krupózní – málo nekrózy, hodně fibrinu, pablánu lze lehce sloupnout, spodina nekrvácí, hojí se reepitelizací. Příkladem je mononukleózová angína.
- Difterický – stejně fibrinu jako nekrózy, pablána lne pevně. Příkladem je záškrt, bacilární dysenterie.
- Příškvarový (escharotický) – hodně nekrózy, málo fibrinu, hojí se granulační tkání a jizvou. Příkladem jsou popáleniny, poleptání.
- Fibrinózní zánět na seróze – makro „nálety fibrinu“ – tuhé, lepkavé, bíložluté.
- Příklad: seróza apendixu, žlučníku, ovária u apendicitidy, cholecystitidy a ooforitidy (nebo salpingitidy), seróza žaludku nad chronickým peptickým vředem, peritoneum a seróza střev po operaci, difuzní fibrinózní peritonitida.
- Hojení: organizace granulační tkání, jizva, srůsty (mechanický ileus).
Gangrenózní povrchový zánět[upravit | editovat zdroj]
Hniloba, ischemie, šedozelené, páchnoucí, rozpadající se tkáně.
Příklady: na serózách (sterkorální peritonitida) a sliznicích (noma, nekrotizující ulcerózní gingivitida).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. 1. vydání. Epava, 2001. ISBN 80-86297-06-3.