Základní příznaky při onemocnění jater, žlučového systému a slinivky břišní

Z WikiSkript

Příznaky onemocnění jater[upravit | editovat zdroj]

Žluté zabarvení očního bělma - jeden z příznaků žloutenky.

Hlavním příznakem onemocnění jater je žloutenka.

Žlučník, játra, pankreas

Žloutenka (ikterus) označuje žluté zbarvení kůže, sliznic a sklér. Objeví se při zvýšení plazmatické hladiny bilirubinu nad 25-35 μmol/l. Jedná se o častý příznak onemocnění jater a žlučových cest. Mírný stupeň žloutenky se nazývá subikterus(žluté zbarvení je pak vidět pouze na sklérách za denního světla, ne na umělém osvětlení).

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Žloutenka.


Portální hypertenze znamená zvýšení žilního tlaku v řečišti vena portae. Nemocného ohrožuje především krvácením z jícnových varixů, účastní se vzniku ascitu a jaterní encefalopatie. Do vena portae přitéká krev z nepárových orgánů dutiny břišní. Všechny tyto orgány trpí při portální hypertenzi poruchou odtoku krve. Často pozorujeme rozšíření kolaterál mezi vena portae a dutými žilami, tyto rozšířené kolaterály se označují portokavální anastomózy. Následně se projevují jako jícnové varixy, caput medusae na břiše nebo hemoroidy.

Podle lokalizace překážky rozeznáváme 4 typy portální hypertenze:

  • prehepatální – blok portální žíly;
  • hepatální pre-sinusoidální – např. útlak infiltráty v periportálních prostorech;
  • hepatální post-sinusoidální – např. jaterní alkoholická cirhóza;
  • posthepatální – blok jaterních žil.

Jaterní encefalopatie je soubor neuropsychických příznaků doprovázející jaterní nemoci v důsledku těžkého poškození hepatocytů a rozsáhlých portosystémových kolaterál. V důsledku obou poruch dochází k nedostatečné detoxikaci dusíkatých metabolitů. Klinickým obrazem je spavost, poruchy vědomí, pomalé jednoslabičné odpovědi, apatie, sopor až kóma. Typický je tzv. mávavý třes (když nemocný předpaží a roztáhne prsty nastává třes). U pacienta pociťujeme foetor hepaticus.

Dalším z příznaků jaterního onemocnění je ascites. Ascites je zvýšené množství volné tekutiny v dutině břišní. Množství tekutiny je různé (můžou to být až desítky litrů). Tekutina je čirá nebo nažloutlá. Mechanismus vzniku vyplývá ze Starlingova zákona, kvůli hypertenzi je vyšší filtrační tlak a pacient má hypoalbuminemii z poruchy funkce hepatocytů. Dalšími faktory je například zvýšená tvorba lymfy v játrech, retence sodíku (sekundární hyperaldosteronismus vede k následné hypersekreci antidiuretického hormonu).

Jaterní choroby jsou také často provázeny příznaky žaludeční a střevní dyspepsie (trávicí potíže) – nechutenství, pocit plnosti v břiše, plynatost, poruchy stolice.

Příznaky onemocnění žlučníku[upravit | editovat zdroj]

Při onemocnění žlučníku pozorujeme hlavně typickou bolest – žlučníková kolika. Je to záchvat velice intenzivní a nesnesitelné bolesti, který vzniká náhle. Nejčastěji k nim dochází po těžkém nedietním jídle nebo po silném stresu. Objevují se nejčastěji v noci. Bolest začíná v nadbříšku nebo v pravém podžebří a typicky se propaguje do zad pod pravou lopatku. Pacient pociťuje nauzeu nebo přímo zvrací. Pacient je vysoce neklidný a pěstí si tlačí do místa bolesti, často mění polohu a různě se stáčí. Žlučníková kolika může být také vyvolána pohyby žlučových kamenů v žlučových cestách. Souvisejícími příznaky je teplota, třesavka či postehepatický ikterus.

Příznaky onemocnění pankreatu[upravit | editovat zdroj]

Hlavním příznakem je bolest v nadbřišku, která se šíří do zad podél levého žeberního oblouku. Bolest je stálá, píchavá a nesnesitelná (nejdřív je vázaná na jídlo, poté vzniká nepravidelně bez vztahu k jídlu). Akutní pankreatitida se projevuje po tučném jídle, po alkoholu a objevuje se několik hodin po jídle (typicky v noci). Dalšími příznaky je zvracení, nauzea, škytání. Chronická pankreatitida je provázená mírnější bolestí, často probíhá v záchvatech. Obecně ji provází dyspepsie – nechutenství, nafouknutí, hubnutí, objemná stolice, která je jílovitá a mazlavá.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • CHROBÁK, Ladislav, et al. Propedeutika vnitřního lékařství. 2. vydání. Grada, 2003. ISBN 80-247-0609-1.