Vulvitis

Z WikiSkript

Vulvitis, vulvitida neboli zánět zevních pohlavních orgánů se vyskytuje spíše u starších žen, v souvislosti s poškozením povrchových vrstev kůže, nebo naopak u dětí se zanedbanou hygienou. Za normálních okolností je kůže velmi odolná vůči infekci, problém nastává, když je žena příliš obézní nebo je kůže opakovaně zraňována při škrábání či macerována močí, potem… Odolnost kůže taktéž klesá při celkových poruchách metabolismu – diabetes mellitus, hepatopatie, anémie, apod.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • Svědění zevních rodidel, pálení při močení a po něm – t. j. pseudodysurie, potíže při sexuálním styku.

Bakteriální vulvitis[upravit | editovat zdroj]

  • Folikulitida, furunkulóza – ohraničená forma;
  • flegmona – neohraničená.
  • Při pohledu vidíme zarudlou kůži, která je dále citlivá na dotek, teplá, zduřelá. Při infekci vlasových váčků vulvy proniká infekce do hlubších vrstev, vznikají tzv. furunkly. Furunkly často splývají a vytvářejí vícečetná hnisavá ložiska, až flegmonu.
  • Tuhý infiltrát postupně kolikvuje až vzniká absces. Tento stav dnes vidíme zřídka, ale pokud ho diagnostikujeme, musíme myslet na možné poruchy imunitního systémuAIDS a musíme vyloučit diabetes mellitus.
  • Při ulceracích myslíme na syfilitický vřed (ulcus molle), tuberkulóuzní vřed (ulcus vulvae chronicum), lymphogranuloma venereum. Také můžeme někdy vidět na vulvě mokvavé pláty – condylomata lata – představující druhé stadium syfilis.

Zánět Bartholiniho žlázy (Inflammatio glandulae vestibularis majoris seu Bartholini)[upravit | editovat zdroj]

Anatomie vulvy
  • Zánět části nebo žlázy celé;
  • začíná zánětem vývodu žlázy, zduřením a ucpáním vývodu, obsah stagnuje, infikuje se a vzniká empyém, při neléčení se zánět šíří i do okolí a vzniká absces;
  • často vzniká retenční cysta – chronická forma, proces je vetšinou jednostranný, ztluštelý vývod žlázky je ucpán hustým hlenem.
Původci
E. coli, Chlamydia trachomatis, Neisseria gonorrhoeae, streptokoky, stafylokoky.
Klinický obraz
Bolest, otok oblasti, obtížná chůze, horečka, zarudlá kůže, zvýšené CRP a leukocyty.
Diagnostika
Nutná kultivace.
Terapie
Na začátku konzervativní – klid, obklady, ATB, analgetika, při rozvoji empyému a abscesu je nutný chirurgický zákrok – incize s drenáží, chemická exstirpace (incizí odsajeme obsah cysty, poté do dutiny abscesu vložíme 0,5cm tyčinky AgNO3 (lapis), incizi uzavřeme stehem a do 48 h po odstranění stehu vytáhneme svraštělé pouzdro žlázky).

Mykotická vulvitis[upravit | editovat zdroj]

  • Bělavé povlaky na vulvě, drobné epitelové defekty, svědění.

Virová vulvitis[upravit | editovat zdroj]

Condylomata accuminata[upravit | editovat zdroj]

Virus herpes simplex[upravit | editovat zdroj]

  • Onemocnění se projevuje po 3–6 dnech inkubace drobnými puchýřky na stydkých pyscích a v pochvě;
  • možná bakteriální superinfekce;
  • po prasknutí puchýřku vytéká vysoce infekční tekutina.
Diagnostika
bakteriologické vyšetření, parazitologické vyšetření stolice, biochemické, hematologické vyšetření.
Terapie
je dána výsledky vyšetření – aplikace protizánětlivých léků, antimykotika, mast s kortikoidy, u těžších forem herpetických infekcí aciklovirMediately: aciklovir (podání léku musí byt co nejdříve od výsevu). U papilomavirových infekcí se užívá 20% roztok podofylotoxinuMediately: podofylotoxin nebo kys. trichloroctová, nově imichimodMediately: imichimod – působí lokální imunoreakci.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART, et al. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 343 s. s. 130–132. ISBN 978-80-7262-501-7.