Vibrace a lidský organismus
(přesměrováno z Vibrace)
Vibracemi rozumíme mechanické kmitání pružného prostředí, popř. tělesa. Jednotlivé body tělesa/prostředí kmitají kolem rovnovážné polohy. Zvláštní skupinu tvoří mechanické rázy (otřesy). V těchto případech jde o charakteristicky náhlou změnu síly, polohy, rychlosti a tyto změny vyvolávají přechodové vzruchy. Působení vibrací na člověka je ovlivňováno hlavně jeho mechanickou odpovědí. Bereme v úvahu proto tyto faktory:
- místo;
- dominantní směr;
- frekvenci.
Pohyb jednotlivých bodů tělesa vystaveného vibracím lze popsat časovým průběhem jeho výchylky, rychlosti nebo zrychlení.
Základní dělení vibrací[upravit | editovat zdroj]
- celkové (horizontální či vertikální) – působí na celé tělo;
- místní:
- vibrace přenášené na ruce;
- vibrace přenášené zvláštním způsobem.
Účinky vibrací[upravit | editovat zdroj]
Člověka můžeme brát jako mechanickou soustavu vykazující řadu rezonančních frekvencí. Odezva organizmu na účinek vibrací závisí na intenzitě vibrací a na délce působení vibrací na organizmus. I krátkodobá expozice může vyvolat nepříznivou odezvu. Systémové účinky mohou být nebezpečné, protože uvnitř organizmu působí velké dynamické síly. Expozice vibracím je spojena s nepříjemnými subjektivními pocity. Obecně se jedná o únavu, snížení pozornosti, zhoršené vnímání, snížení pracovní výkonnosti.
Celkové vibrace[upravit | editovat zdroj]
- Vibrace o frekvencích do 500 Hz. Uplatňují se při jízdě v dopravních prostředcích (automobily, vlak, traktor i letadlo). Způsobují únavu, zhoršení reakčního času na podněty (faktor zvyšující počet dopravních nehod), v počátku zvyšují svalový tonus.
- Rezonančních oblastí je několik, nejdůležitější je oblast okolo 5 Hz. Je to oblast tzv. základních rezonancí, ve které dochází k rezonančním pohybům hlavy a celého těla. Ovlivnění smyslových orgánů (především oči − neostré vidění), negativní efekt na páteř (vede k vynucené poloze při práci), apod.
Vibrace přenášené na ruce[upravit | editovat zdroj]
Práce s vibrujícími nástroji vyžaduje aktivní svalovou práci. Síla svalového tonu ovlivňuje přenos vibrací (větší síla stisku umocňuje účinky vibrací). Dalším faktorem je postavení končetiny, resp. kloubů. Negativní efekt při práci s vibrujícími předměty má chlad a vlhko. Na prvním místě je postižení cév končetin − vazoneuróza (30 Hz – pneumatické nástroje, vrtačky). Amplituda těchto nástrojů bývá až 100 mm a síla zpětného rázu může být až 800 N. Při větší síle stisku dochází k anemizaci prstů a dlaní. Další postižení mohou mít formu postižení:
- kostí a kloubů (artróza nebo aseptická nekróza),
- šlach a svalů,
- nervů (n. ulnaris, n. medianus) − ischemické nebo úžinové neuropatie (syndrom karpálního nebo kubitálního tunelu).
Tato postižení se často kombinují. Často spojeno i s nadměrnou hlukovou zátěží (až 120 dB).
Profesionální expozice[upravit | editovat zdroj]
- pracovníci s pneumatickými kladivy, vrtačkami, sbíječkami, bruskami, motorovými pilami (např. horníci a tuneláři);
- poškození zhoršuje chlad, vlhko, vyšší hmotnost předmětu (nutný větší stisk).
Profesionální traumatická vazoneuróza[upravit | editovat zdroj]
Profesionální traumatická vazoneuróza je označení pro onemocnění cév z vibrací s vyšší frekvencí (50–300 Hz) a nízkou amplitudou za spoluúčasti chladu.
- Etiopatogeneze – chladem dochází ke spazmu arteriol a kapilár a ke zvýšení aktivity sympatických nervových vláken; vibrace poškozují cévy a endotel a stimulují produkci vazokonstrikčních látek.
- Rozeznáváme dvě stádia:
- Vazospastické stádium − počáteční forma, projevuje se při lokálním nebo celkovém prochlazení Raynaudovým fenoménem, možné jsou i parestézie (brnění, mravenčení a celkové snížení citlivosti prstů), postižení může být jednostranné i oboustranné, palce nebývají postiženy, během ataky, která trvá minuty až hodiny, jsou prsty bledé, poté následuje reaktivní hyperémie (zčervenání až zfialovění).
- Vazoparalytické stádium − pokročilejší forma, dnes již vzácná, projevuje se cyanózou a otokem prstů (podkladem je paralýza hladké svaloviny tepének prstů).[1]
Může vyústit až do morfologických změn – hypertrofie medie arteriol, zmnožení kolagenu.
- Vyšetřovací metody
- Vodní chladový test dle Rejska (10 minut ochlazení v 10° vodě, pak měříme saturaci…);
- prstová pletysmografie – rozpad křivky;
- Lewis-Prusíkův příznak – tlakem vyvoláme odkrvení nad nehtovým lůžkem, pustíme a sledujeme, za jak dlouho se krev opět navrátí (patologické hodnoty jsou nad 10 s).
- Diferenciální diagnostika
- jiné příčiny Raynaudova fenoménu – Raynaudova choroba, trombangiitida, embolizace, trombóza, SLE
- Léčba
- podchycení v časném stádiu – dobrá prognóza (vyřazení z expozice vede k úpravě stavu);
- těžší postižení – vazodilatační infúzní terapie, příp. chirurgická sympatektomie, posudková kritéria – jako nemoc z povolání – při zbělení min. 4 prstových článků v chladu (ověřené pletysmografií) nebo vazoparalytické stádium;
- lehčí formy – jen jako ohrožení nemocí z povolání.
Vibrace přenášené zvláštním způsobem[upravit | editovat zdroj]
Zahrnují případy, které nelze z nějakého důvodu zařadit do předchozích kategorií. Jedná se například o vibrace způsobené intenzivním akustickým polem.
Vibrace v budovách[upravit | editovat zdroj]
Působí rušivě na duševní činnost člověka. Limitní hodnoty jsou navrženy tak, aby tyto vibrace nebyly člověkem vnímány.
Onemocnění z vibrací[upravit | editovat zdroj]
Nemoci periferních nervů končetin[upravit | editovat zdroj]
- ischemické poškození nervů vyvolávají vibrace s frekvencí kolem 100 Hz;
- často kombinováno s přetěžováním;
- obvykle léze v zóně n. medianus či ulnaris, či obou (rukavicový typ);
- postižení jednoho nervu je obvykle dáno poškozením lokomočního aparátu;
- postižení obou je obvykle dáno ischemií při vazoneuróze.
- Klinický obraz
- bolesti ve svalech předloktí a ruky, bolesti prstů, brnění, akrohyperhydróza, hypestézie, poruchy reflexů, defekty motoriky.
- Diagnóza
- EMG.
- Dif.dg.
- radikulární sy, amyotrofická laterální skleróza aj.
- Terapie
- buď jako úžinové syndromy nebo jako vazoneurózu.
Nemoci kostí a kloubů rukou[upravit | editovat zdroj]
Za poškození zodpovídají otřesy (rázy) a nadlimitní vibrace o nízké frekvenci (30 Hz) a vysoké amplitudě (1 mm).
- artrózy;
- aseptické nekrózy kůstek ruky – po několikaleté expozici vibracím u pracovníků při těžbě uhlí, rašeliny, rud jde o různé aseptické nekrózy záprstních a zápěstních kůstek;
- izolované artrózy kloubů paže.
- Klinický obraz
- aseptické nekrózy – nejčastěji formou kostních cyst v os lunatum, scaphoideum a capitatum,
- pokud jsou blíže k periostu – bolí;
- artrózy – bolesti, zhoršující se hybnost, otok, zarudnutí.
Prevence a ochrana[upravit | editovat zdroj]
Nemoci způsobené vibracemi se pohybují na třetím až čtvrtém místě ve výkazu nemocí z povolání za rok. Kritické jsou frekvence především od 4 do 8 Hz. Tedy frekvence, při kterých tělo nebo jeho části rezonují. Např. v obytných budovách se nesmějí instalovat zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz. Cílem je obecně snižovat vibrace v pracovním prostředí na zdravotně nezávadnou hodnotu:
- Snížení akustické emise vibrací a zvýšení útlumu na cestě přenosu.
- Důležitý způsob je montáž vibrujících zařízení, např. uložení na předepsaných tlumících členech (pružiny, pěnová pryž, plovoucí podlaha).
- Pracovníci musí být chráněni před chladem a vlhkem (teplé pracovní oděvy a obuv, rukavice s omezeným přenosem vibrací, vyhřívané kabiny, sušárny oděvů).
- Poučenost o časných symptomech.
- Vyvarování se faktorům zhoršujících nemoc z vibrací (kouření).
- Snížení doby expozice a vkládání povinných přestávek, omezení pracovní doby s vibrujícími nástroji.
- Nácvik a správná technika práce.
- Snížit sílu stisku a přítlak ruky na minimum.
- Preventivní lékařské prohlídky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ TUČEK, Milan, Miroslav CIKRT a Daniela PELCLOVÁ. Pracovní lékařství pro praxi : Příručka s doporučenými standardy. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2005. 328 s. s. 139. ISBN 80-247-0927-9.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 126 – 128. ISBN 80-7184-551-5.
- PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.