Vývoj dýchacího systému

Hlava a krk 32 dní starého embrya, pohled z ventrální strany, spodina dutiny ústní a farynx je odstraněn.

Při vývoji dýchacího systému jako první vzniká začátkem 4. týdne z ventrální strany předního střeva laryngotracheální výchlipka. Zvýšená hladina kyseliny retinové (RA – retinoic acid) v mezodermu vyvolá v přilehlém endodermu expresi transkripčního faktoru TBX4, který podmiňuje umístění laryngotracheální výchlipky. Z toho vyplývá, že epitel dýchacího systému je původu endodermového. Zbytek (tj. vazivo, chrupavky a svaly) vzniká z mezenchymu splanchnopleury, který objímá přední střevo.

Výchlipka ze začátku široce komunikuje s předním střevem. Během jejího dalšího růstu zde vznikají dvě podélné tracheoesofageální řasy, které pozdějí srůstají a vytváří tracheoesofageální septum. To od sebe rozdělí jícen a tracheu s bronchopulmonálními výchlipkami.

Larynx[upravit | editovat zdroj]

Larynx vzniká z počátečního úseku laryngotracheové výchlipky. Je vystlaný epitelem entodermového původu. Chrupavky a svaly pocházejí z mezenchymu 4. a 6. žaberního oblouku. Původ svalů vysvětluje tak inervaci laryngu pomocí nervus vagus (n. laryngeus superior – 4. žaberní oblouk, n. laryngeus recurrens – 6. žaberní oblouk).

Při proliferaci buněk epitelu dochází také ke změně tvaru vstupu do laryngu. Z původní sagitální štěrbiny vzniká otvor ve tvaru písmene T. Během diferenciace chrupavek ve štítnou a prstencovou se mění jejich tvar v aditus laryngis. V době diferenciace rychle proliferují buňky epitelu a otvor se přechodně uzavírá. Vakuolisací epitelu se průchod znovu otevře a po okrajích se vytvoří základy ventriculus laryngis ohraničené pomocí plica vocalis a plica vestibularis.

Trachea, bronchy, plíce[upravit | editovat zdroj]

Plicní pupeny asi 4 týdny starého embrya.

Dvě bronchopulmonální výchlipky, které vycházejí z laryngotracheální výchlipky, se na počátku 5. týdne zvětšují a vytvářejí základ obou hlavních bronchů. Vpravo se výchlipka dělí na tři části (budoucí sekundární bronchy) a vlevo na dvě. Další dělení na budoucí terciární bronchy (též segmentální) je základem pro bronchopulmonální segmenty. Koncem 6. měsíce je vytvořeno přibližně 17 dělení, dalších 6 dělení proběhne ještě postnatálně. Bronchiální strom má tedy 23 dělení.

Plíce vrůstají do perikardoperitoneálních kanálů. Ty jsou nakonec odděleny pleuroperitoneálními a pleuroperikardovými řasami od dutiny peritoneální a perikardové. Jak plíce vrůstají do dutiny, z mezodermu splanchnopleury vzniká viscerální pleura a z mezodermu somatopleury se stává parietální pleura. Vzhledem k tomu, že plíce se při růstu posunují kaudálně, leží při narození bifurkace trachey u Th4.

Diferenciace plic[upravit | editovat zdroj]

Diferenciaci plic můžeme rozdělit do 4 stádií:

Pseudoglandulární stadium – 5. až 16. týden, bronchiální strom se větví až k terminálním bronchiolům. Respirační bronchioly ani alveoly nejsou ještě vytvořeny.
Kanalikulární stadium – 16. až 26. týden, terminální bronchioly se dělí dále na dva a více respirační bronchioly a ty dále na tři až šest ductus alveolares. Kubické buňky vystýlající bronchioly se začínají oplošťovať a vznikají alveolární epitelové buňky – pneumocyty I. typu, ke kterým se přibližují krevní a lymfatické kapiláry.
Stadium terminálních váčků – 26. týden až porod, tvoří se terminální váčky (též primitivní alveoly). Kapiláry jsou již těsně přilehlé ke stěnám váčků.
Alveolární stadium – 8. měsíc fetálního vývoje až dětství, už vytvořeny zralé alveoly, mají těsný kontakt s kapilárami.

Pneumocyty II. typu produkující surfaktant se začínají diferencovat koncem 6. měsíce a počet kapilár dostatečný pro dýchání se dosahuje v průběhu 7. měsíce. Před narozením jsou alveoly vyplněny směsí z hlenu bronchiálních žlázek, tekutiny s vysokým obsahem chloridů a malým obsahem proteinů a surfaktantu.

Surfaktant zde začíná narůstat hlavně 14 dní před porodem. Fosfolipidy, které ho tvoří, se dostanou do amniové tekutiny, podněcují přítomné makrofágy a ty pronikají placentou do uteru, kde produkují interleukin 1beta. Tato látka indukuje tvorbu prostaglandinů, které stimulují začátek děložních kontrakcí. Tímto mechanismem plod ovlivňuje začátek porodu.

Plod vykonává respirační pohyby již před porodem. Dochází kvůli nim k aspiraci amniové tekutiny, mají velký vliv na vývoj plic a respirační svaly se takto také připravují na svoji budoucí činnost.

Vývoj plic pokračuje i postnatálně. Plíce novorozence obsahují kolem dvaceti milionů alveolů, kdežto plíce dospělého kolem 300 milionů.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 432 s. ISBN 978-80-247-2640-3.

MALÍNSKÝ, Jiří a Václav LICHNOVSKÝ. Přehled embryologie člověka v obrazech. 2. vydání. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 176 s. ISBN 80-244-0243-2.