Vývoj tělních dutin a mezenterií
Z WikiSkript
Začátkem 4. týdne embryonálního vývoje má intraembryonální celom podobu podkovovitě zahnuté dutiny v kardiogenním a postranním mezodermu. Přední část představuje budoucí perikardovou dutinu a její ramena dutiny pleurální a peritoneální. Obě ramena se v distálních úsecích otevírají do extraembryonálního celomu. U embryí nižších živočichů se v celomu přechodně ukládají exkreční produkty, u člověka poskytuje prostor pro posuny orgánů.
Tělní dutiny embrya[upravit | editovat zdroj]
- Dutiny jsou pokryty parietální stěnou vystlanou mezotelem (většina budoucí parietální vrstvy) odvozeným od somatického mezodermu,
- a pak stěnou viscerální vznikající ze splanchnického mezodermu,
- peritoneální dutina je spojena s extraembryonálním celomem v oblasti pupečníku,
- ztrácí své spojení v 10. týdnu, kdy se útroby vracejí z pupečníku zpět do dutiny břišní (viz dále),
- po ukončení tvorby záhybů jsou kaudální úsek předního, střední a zadní střevo upevněny k zadní stěně pomocí dorzálního mezenteria.
Mezenteria[upravit | editovat zdroj]
- Vzniká jako extenze viscerálního listu peritonea pokrývajícího orgány,
- dorzální a ventrální mezenterium dočasně odděluje peritoneální dutinu na pravou a levou, ventrální však brzy zaniká,
- tepny zásobující primitivní střevo,
- přední střevo – truncus coeliacus,
- střední střevo – arteria mesenterica superior,
- zadní střevo – arteria mesenterica inferior.
Rozdělení embryonálního celomu[upravit | editovat zdroj]
- Po stočení embrya se plochá celomová dutina zkroutí svou perikardiální částí dolů, je pak uložené po stranách předního střeva,
- septum transverzum, které tvořilo mezenchymovou masu vpředu zárodečného terčíku se dostává ventrálně a kaudálně od perikardového celomu a začíná oddělovat hrudní oblast od břišní (tvoří později centrum tendineum bránice),
- současně se v obou perikardiálních kanálech vytvářejí septa, která začínají oddělovat jednotlivé serózní dutiny,
- je to důsledek vrůstání bronchiálních pupenů do lumen perikardoperitoneálních kanálů,
- pliky,
- plicae pleuroperikardiales – nacházejí se nad vyvíjejícími se plícemi,
- plicae pleuroperitoneales – pod základem plic.
Pleuroperikardiální membrány[upravit | editovat zdroj]
- Plicae pleuroperiacardiacae – oddělují hrudní a perikardovou dutinu,
- pliky v sobě zaujímají společné kardiální žíly (venae cardinales communes), které odvádějí krev z primitivního žilního systému do sinus venosus,
- bronchiální pupeny vrůstají do pleurální dutiny, která se expanduje směrem ventrálně a odděluje mezenchym na dvě vrstvy,
- zevní vrstva, která bude tvořit hrudní stěnu,
- vnitřní vrstva, která zaobaluje perikardovou dutinu a která bude vytvářet fibrózní perikard,
- díky růstu kardiálních žil, sestupu srdce a s expanzí pleurální dutiny se pleuroperikardové membrány proměňují v serózní duplikatury, které odstupují od laterální plochy hrudníku,
- do sedmého týdne srůstají s mezenchymem před jícnem a tím oddělí perikardový prostor od pohrudničních dutin.
Pleuroperitoneální membrány[upravit | editovat zdroj]
- Tyto pliky postupně prorůstají do průsvitu perikardoperitoneálních kanálů, potom se relativně ztenčují a mění se v pleuroperitoneální membrány,
- postupně oddělí dutinu hrudní a břišní,
- vznikají expanzí vyvíjejících se plic a pleurálních dutin, které pronikají do tělní stěny,
- vyrůstají z dorzolaterální stěny a jsou připevněny k břišní stěně, prominují zpočátku do dutiny,
- během 6. týdne se membrány rozšíří ventromediálně a splynou s dorzálním mezenteriem jícnu a se septum transverzum,
- uzavření pleuroperitoneálního průchodu je provázeno migrací myoblastů,
- otvor na pravé straně se uzavírá dříve než nalevo (patrně kvůli větší velikosti jater).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Etapy vývoje embrya a plodu: První týden vývoje člověka • Druhý týden vývoje člověka • Třetí týden vývoje člověka • Čtvrtý až osmý týden intrauterinního vývoje
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MOORE, Keith L. a T. V. N. PERSAUD. Zrození člověka. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.