Uživatelka:Betuš/Pískoviště
Z WikiSkript
Botulismus je otrava termolabilním botulotoxinem produkovaným grampozitivní bakterií Clostridium botulinum. Podstatou otravy je snížené množství uvolněného acetylcholinu z neuronu na nervosvalové ploténce. Botulotoxin se také někdy označuje jako „klobásový jed“ (lat. botulus – klobása).[1] [2]
| Botulismus | |
 Vlevo: ptóza víček, vpravo: mydriáza. Nález 4 dny po infekci Clostridium botulinum | |
| Původce | Clostridium botulinum |
|---|---|
| Přenos | alimentární, (inhalační, traumatický) |
| Inkubační doba | 6−72 hodin |
| Klinický obraz | parézy bez teplot, normální senzitivita, bulbární paralýza |
| Léčba | aplikace séra, podpora dýchání |
| Komplikace | respirační selhání |
| Klasifikace a odkazy | |
Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Clostridium botulinum[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Clostridium botulinum.Clostridium botulinum je G+, anaerobní, sporulující tyčka, která produkuje neurotoxický botulotoxin (klobásový jed[1]), který je termolabilní a je tvořen v anaerobních podmínkách, často v konzervách[2]. Zdrojem dětského botulismu bývá včelí med[3].
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Doba inkubace je v průměru 24 hodin (někdy 6 až 72 hodin).[2]
Klasická triáda příznaků by měla vést k podezření na botulismus:
- 1. Akutní, symetrické, sestupné chabé parézy se zřetelnou bulbární paralýzou.
- 2. Normální teplota.
- 3. Normální senzitivita.[4]
- Zpočátku se objeví GIT příznaky (nausea, zvracení, průjem, ale i zácpa), suchost sliznic a profúzní pocení.[2]
- Postupně nastupují nervové poruchy (diplopie, porucha konvergence, mydriáza, porucha polykání a afonie). Paréza postupně sestupuje na krční svaly a svaly končetin. Průběh infekce je bez teplot, likvor normální, vědomí není alterováno.[2]
Při postižení centra dechu a srdeční činnosti je pacient bezprostředně ohrožen na životě.[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Klinický obraz (triáda). [4]
- EMG.[4]
- Detekce toxinu v séru a ve zbytcích potravy.[1] Provádí se neutralizačním pokusem na myších. Podle typu antitoxinu se usoudí na typ toxinu.[3]
- Obdobné jsou příznaky u osob, které požily stejnou potravu.[1]
- Kultivace Cl. botulinum na anaerobních půdách (7−10 dní).
- ELISA vzorku nazální sliznice pro zjištění aerosolizovaného botulotoxinu, byla vyvinuta pro vojenské účely.[4]
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Při encefalitidě je na rozdíl od botulismu nález v likvoru nenormální.
- Trombózu a. basilaris vyloučí angiografie.
- Při akutní myastenii gravis jsou v plazmě přítomny protilátky proti acetylcholinovému receptoru nervosvalové ploténky.[1]
Léčba a prognóza[upravit | editovat zdroj]
- Pro 6 typů Cl. botulinum existují monovalentní séra, známe-li antigenní typ (aplikace i.m. 3–5 dní).[2] Pokud typ neznáme aplikuje se polyvalentní sérum v dávce 10 000 IU. Uvádí se možnost léčby paréz strychninem.[2]
- Důležitá je též podpůrná terapie. Pacient by měl ležet v reverzní Trendelenburgově pozici (tzn. postel zvýšena o 20−25 % na hlavové straně, pacient na zádech) pro lepší ventilaci. Podpora dýchání je potřeba u cca 20 % dospělých a 60 % dětských pacientů. Sleduje se, popř. suplementuje, hladina tekutin a živin.[4]
- Letalita je při botulismu až 20 %. Prognóza při přežití je příznivá, úprava paréz trvá měsíce.[1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g SEIDL, Zdeněk a Jiří OBENBERGER. Neurologie pro studium i praxi. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0623-7.
- ↑ a b c d e f g DOSTÁL, Václav, et al. Infektologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. s. 338. ISBN 80-246-0749-2.
- ↑ a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- ↑ a b c d e KOIRALA, Janak a Sangita BASNET. Botulism, Botulinum Toxin, and Bioterrorism: Review and Update: Microbiology and Toxicology [online]. ©2004. [cit. 2012-01-06]. <http://www.medscape.com/viewarticle/482812_2>.
