Tonsilla palatina

Tonsilla palatina (patrová mandle) patří mezi důležité lymfatické orgány, které se podílejí na tvorbě imunologické bariéry těla, a to zejména kontrolou přijímané potravy a vdechovaného vzduchu.

Topografie

Uložení tonsill

Je uložena ve fossa tonsillaris v isthmus faucium mezi arcus palatoglossus a arcus palatopharyngeus. V tomto výklenku je přichycena poměrně širokou stopkou, ale na okrajích je volná. Tonsilla i její stopka je kryta sliznicí, která na ni přechází z fossa tonsillaris. Svou laterální stěnou naléhá na vazivovou capsula tonsillae, jejíž výběžky tvoří uvnitř mandle vazivová septa.

Prostor za pouzdrem je vyplněn řídkým vazivem a tvoří spatium peritonsillare, které komunikuje s jazykem, měkkým patrem a prestyloidním prostorem. Plica semilunaris je místem přechodu arcus palatoglossus a palatopharyngeus a tvoří kraniální ohraničení drobného prostoru zvaného fossa intratonsillaris.

Často je tonsilla rozdělena řasou (plica tonsillaris) na kraniální, volnější, část a kaudální, pevněji fixovaný, hilus, kam přichází většina cév a nervů. Jedná se o místo podvazu cév při tonsilektomii.

Povrch

Sliznice je pokryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem. Velikost tonsil je závislá na věku (největší v pubertě) a zánětlivých změnách. Celkový tvar je oploštělý s rozbrázděným povrchem, který tvoří jamky a prohlubně, pokračující do hloubky jako krypty (lakuny).

Pod epitelem tonsily chybí bazální membrána, z toho důvodu mohou lymfocyty volně přecházet až do sliznice.

Jestliže dojde k vazivové přeměně (např. z důvodu opakovaných angín), dochází v důsledku nedostatečné fyziologické masáže polykáním ke tvorbě tonzilárních čepů uvnitř krypt. Ty vznikají z důvodu nedostatečného odstraňování zbytků epitelových buněk, potravy a mrtvých lymfocytů. Na tvorbě čepů se také podílí perzistující bakteriální osídlení krypt (např. β–hemolytické streptokoky).

Stroma

Pohled na tonsilly

Stroma je tvořeno retikulárním (rozvlákněným) epitelem. Epitelové buňky hvězdicového tvaru jsou prostoupeny lymfocyty. Folikuly se skládají především z B–lymfocytů, uprostřed se nachází světlejší zárodečná (germinální) centra s blastovými imunitními buňkami.

Tonsilla palatina může splývat s tonsilla lingualis. Patří mezi jednu z mandlí Waldeyerova lymfoepitelového okruhu.

Cévy

Tepny

Tepnami zásobujícími patrové mandle jsou:

• arteria pharyngea ascendens,
• arteria palatina ascendens,
• arteria lingualis,
• arteriae palatinae minores.

Žíly

Žíly odvádějí krev do plexus tonsillaris a vena palatina externa.

Lymfatické cévy

Tonsilla palatina nemá vlastní přívodné lymfatické cévy. Odvodné cévy vedou lymfu přes nodus lymfaticus tonsillaris a dále pak do nodi lymfatici jugulares interni.

Nervy

Sensitivní inervace

• nervus glossopharygeus,
• nervus maxillaris.

Sympatická inervace

• plexus tonsillaris,
• plexus facialis.

Odkazy

Související články

• Chronická tonzilitida
• Angíny
• Tonzilektomie

Zdroj

• ŠEDÝ, Jiří. Kompendium stomatologie I. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. 1200 s. ISBN 9788073875435.

• GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA, et al. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. sv. 2. ISBN 80-247-0143-X.