Telemedicína

Z WikiSkript


Telemedicína je součástí eHealth (elektronizovaného zdravotnictví) a označuje poskytování medicínských služeb na velké vzdálenosti. Proto je někdy používáno synonymum distanční medicína. Světová zdravotnická orgnizace definuje telemedicínu jako souhrnné označení pro zdravotnické aktivity, služby a systémy, provozované na dálku prostřednictvím informačních a komunikačních technologií za účelem podpory globálního zdraví, prevence a zdravotní péče, stejně jako vzdělávání, řízení zdravotnictví a zdravotnického výzkumu.

Využití telemedicíny v jednotlivých lékařských oborech má společné prvky. Klinická péče na dálku pomáhá eliminovat bariéry a zlepšuje přístup ke zdravotním službám. Je tak s výhodou využitelná v nouzové a intenzivní péči, stejně jako v péči o chronické pacienty. Podle způsobu, jakým jsou přenášeny informace, lze telemedicínu rozdělit na čtyři oblasti:

  1. přenos (transfer) informací;
  2. dálkové monitorování;
  3. dálková terapie;
  4. telemedicínské vzdělávání

Přenos telemedicíny[upravit | editovat zdroj]

Transfer informací[upravit | editovat zdroj]

Převládá asynchronní komunikace s transferem, anglicky označované jako store-and-forward, tedy ulož a pošli dál, která je levnější (např. emailová komunikace) a technicky nejsnáze realizovatelný konceptem. Nejprve jsou data zaznamenána a teprve poté jsou odeslána. Primitivní formou takového předchůdce telemedicíny bylo např. vlastně zasílání nálezů poštou ke konzultaci s odborníkem. V souvislosti s rozmachem internetu doznala tato oblast bouřlivého rozvoje. Právě elektronické služby umožňují velmi rychle a pružně přenášet obrazová data na vzdálená místa, např. v následujících oborech:

  • teleradiologie – přenosy radiodiagnostických snímků;
  • humanitární telemedicína a traumatologie – přenosy snímků a videozáznamů těžkých úrazů ke konzultaci;
  • telepatologie – přenosy histopatologických snímků (např. v teledermatologii).

Velkou výhodou rychlého sdílení informací je snadná dostupnost konzultace s expertem, který může řešit obtížné a nejasné případy.

Synchronní konzultace v reálném čase jsou organizačně a finančně natolik náročné, že se při samotném transferu informací využívají málo.

V souvislosti s potřebou přenosu a skladování velkého množství dat (PACS – Picture Archiving and Communication System) byl vyvinut formát a datový rámec pro přenos biomedicínských snímků DICOM.

Dálkové monitorování[upravit | editovat zdroj]

Dálkový monitoring častěji využívá synchronní komunikaci, kdy jsou měřená data vyhodnocována v reálném čase. Vyhodnocování může být prováděno expertem, například v případě monitorování zdravotního stavu vrcholového sportovce během výkonu. Možné je i napojení na počítač (resp. počítačový program – expertní systém) schopný zachytit rizikový vzor a v případě jeho záchytu přivolat experta a postarat se tak o urgentní řešení stavu. Příkladem takového konceptu je snaha spojit kardiostimulátor s online monitorováním srdeční akce.

Dálková terapie[upravit | editovat zdroj]

Dálková terapie je technicky nejnáročnějším konceptem telemedicíny. Podstatou je to, že lékař i pacient jsou od sebe geograficky vzdáleni a diagnostické i terapeutické výkony jsou zprostředkovány výhradně technickými prostředky.

Jednou z možných aplikací je kontakt lidí žijících v odlehlých oblastech s lékařem při poměrně banálních komplikacích. Nejznámější pro veřejnost je dálková terapie chirurgickými roboty, tzv. operace na dálku (telechirurgie) nebo v současné době vyvíjející se telerehabilitace (tj. rehabilitační služby poskytované prostřednictvím telekomunikačních sítí a internetu), při které je pacientovi zvýšena intenzita terapie a zároveň je ulehčena práce terapeuta, který může poskytovat péči více klientům současně. Telemedicínská terapie se však uplatňuje také v psychiatrii, dálkové rehabilitaci (virtuální realita), obezitologii, zdravotnických asistivních technologiích aj.

Telemedicínský e-learning[upravit | editovat zdroj]

Inteligentní datové a komunikační prostředí se využívá např. ke kvalifikované podpoře pracovníků ve zdravotnictví a ve státní správě. Telemedicína umožňuje aplikovat audio-vizuální interaktivní systémy určené pro vzdělávání lékařů a zdravotníků. Existuje řada mezinárodních i transkontinentálních vzdělávacích telemedicínských sítí, např. euro-africké virtuální vzdělávání v oblasti medicíny apod.


V České republice se v posledních letech obor telemedicíny rychle rozvíjí a byla vyvinutá celá řada nových užitečných telemedicínských projektů.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Telemedicína&oldid=489990“