Prevence
Prevence jako nástroj moderní medicíny má přispívat k trvale udržitelnému rozvoji lidstva a života. Podstatou konceptu prevence je představa, že aktivním ovlivňováním rizikových faktorů bude možné snížit výskyt nemocí.
Dřívější význam slova prevence – tedy „zabránění“ nebo „předcházení“ vzniku nemoci byl díky novému pohledu rozšířen. Dnes, zvláště pokud mluvíme o chronických onemocněních, chápeme prevenci jako „zabrždění“ progrese choroby nebo „oddálení“ jejích klinických projevů. Prevence tedy pokrývá všechna stadia přirozeného vývoje nemoci. Pro odlišení prevence v těchto jednotlivých stádiích používáme termíny primordiální, primární, sekundární a terciární prevence.
Stádia přirozeného vývoje nemoci[upravit | editovat zdroj]
- 0. stádium = zdraví;
- 1/2. stádium = hraniční nebo mírně zvýšené hladiny některých rizikových faktorů;
- 1. stádium = preklinické alterace (změny na subcelulární úrovni);
- 2. stádium = subklinické alterace (laboratorními metodami nebo zátěžovými testy lze prokázat biochemické, buněčné nebo fyziologické změny);
- 3. stádium = klinická manifestace (první příznaky vedoucí k diagnóze);
- 4. stádium = orgánové komplikace;
- 5. stádium = smrt.
Primordiální prevence[upravit | editovat zdroj]
Tento druh prevence se týká 0. až 1/2. stádia vývoje nemoci. Účelem je omezit incidenci onemocnění zabráněním vzniku zvýšených rizik. Primordiální prevence se může týkat celé populace nebo jen jejích vybraných skupin. Do jejích postupů patří vytváření optimálních životních podmínek. Patří sem opatření týkající se správné stravy, přiměřené tělesné aktivity, relaxace a také boj proti kouření a závislostem na jiných drogách. Efektivita se zvyšuje uplatňováním těchto zásad již od dětství.
Primární prevence[upravit | editovat zdroj]
Primární prevence se zabývá 1/2. až 1. stádiem vývoje nemoci. Cílem je omezit incidenci onemocnění (nebo alespoň oddálit jeho vznik) odstraněním již vzniklých rizikových faktorů. Tento typ prevence se týká opět celé populace nebo skupin vystavených zvýšenému riziku, ovšem ještě bez prokazatelné formy nemoci. Její postupy sestávají z intervence pomocí změny režimu nebo medikace. Snažíme se o snížení vlivu rizikových faktorů a zároveň o zvýšení vlivu faktorů protektivních. Prevence zde opět závisí výhradně na aktivitách jedince v riziku – jeho životním stylu, rozhodnutích a motivaci. Důležité je proto informovat jedince o tom, proč a jakým způsobem může snížit rizikové faktory vzniku onemocnění. Aktivní přístup pacienta je zcela nezbytný.
Sekundární prevence[upravit | editovat zdroj]
Týká se 1. až 3. stádia vývoje nemoci. Její podstatou je včasná diagnostika, která vede k zabránění progrese nebo k vyléčení asymptomatického nebo časného stádia vývoje nemoci. Cílovou skupinou jsou pacienti ve stadiu nejlehčí klinické manifestace onemocnění. Jde hlavně o pre- a subklinická stádia. Do metod patří hlavně již zmíněná včasná detekce onemocnění pomocí skríningových programů nebo preventivních prohlídek. I zde je důležitá informovanost populace, jednak znalost vlastních specifických rizikových faktorů a také znalost časných příznaků poruch zdraví. Většina intervenčních opatření u tohoto druhu prevence však spadá do rukou lékařů.
Terciární prevence[upravit | editovat zdroj]
Tento druh prevence se zabývá 3. až 4. stádiem nemoci. Cílem je omezení progrese onemocnění, zabránění opakování klinických příhod a zabránění vzniku postižení nebo ztráty soběstačnosti. Tato prevence je zaměřena na pacienty v rozvinutém stádiu onemocnění. Do její náplně spadá léčba a rehabilitace se snahou navrátit pacienta do stavu před vypuknutím onemocnění. Patří sem tudíž i snaha o reintegraci a udržení kvality života.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie, výukové texty pro studenty 1. LF UK, Praha. 2. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0383-7.
