Telekardiologie

Telekardiologie je péče o pacienty trpícími srdečními onemocněními na dálku, pomocí telekomunikačních metod. Jedná se především o přenos domácího či ambulantního EKG, doma naměřeného krevního tlaku nebo údaje z implantovaných srdečních přístrojů.

Historie[upravit | editovat zdroj]

Základy současné telekardiologie sahají až do roku 1905, kdy profesor Willem Einthoven z Nizozemska provedl první přenos EKG pomocí telefonní linky. Od roku 1949 je znám princip telemetrického sledování srdečního rytmu –⁠ metoda nesoucí jméno amerického biofyzika Normana Holtera. Díky rozvoji technologií jsou nyní informace posílány přímo do zdravotnických databází jednotlivých lékařů pomocí internetu. Došlo tak k celkovému zefektivnění telemedicíny jako celku.

Monitoring[upravit | editovat zdroj]

Přenos dat, například mezi kardiostimulátorem a mobilní jednotkou probíhá bezdrátově a data jsou šifrována. Přes mobilní síť jsou hodnoty přeneseny do centrální databáze, do které mohou nahlížet pouze pověření lékaři. Systémy jsou často nastaveny tak, že v případě, kdy překročí měřené hodnoty určité limity, je lékař ihned upozorněn prostřednictvím e-mailu či SMS zprávou. Přístroj zároveň upozorní pacienta, nejčastěji zvukovým signálem.

Hlavní význam telemonitoringu je v tom, že lékař může sledovat rutinně pacientův stav bez nutnosti osobní návštěvy ordinace. Dochází tak k uvolnění často přeplněných čekáren určitých pracovišť, která se mohou věnovat dalším, často akutnějším pacientům.

Dlouhodobé monitorování EKG[upravit | editovat zdroj]

EKG křivka spadá mezi základní diagnostické metody poruch srdečního rytmu. K dlouhodobějšímu monitorování EKG přistupujeme v případě, máme-li podezření na arytmie, které nebyly odhaleny během vyšetření standardním 12 svodovým EKG, případně ani při záznamu metodou Holter.

Díky dlouhodobým záznamům můžeme sledovat EKG křivku i při rozvoji příznaků a vyvrátit, případně potvrdit srdeční arytmii. V případě vyloučení arytmie nám pak výsledek pomůže směřovat další vyšetřování jiným směrem.

Hodinky schopné měřit EKG i SpO₂[upravit | editovat zdroj]

Hodinky s touto funkcí využívají pro záznam EKG 2 elektrody. První z nich je uložena na rubu hodinek a dotýká se ruky, druhá na boku hodinek, případně v řemínku. Na druhou jmenovanou elektrodu se přikládá prst. Měření trvá asi 30 vteřin a signál je vyhodnocen programem umístěným přímo v hodinkách.

Algoritmy umí vyhodnotit sinusový rytmus a fibrilaci síní. Tyto informace se následně přes mobilní aplikaci posílají přímo do databáze, kde jsou lékaři k nahlédnutí.

Další funkcí těchto „chytrých“ hodinek je měření okysličení krve, které je měřeno dvěma diodami o vlnových délkách 660 a 940 nm. V těchto vlnových délkách se spektra oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu nejvíce liší.

Zvýšení spolupráce[upravit | editovat zdroj]

Jen v Evropě na kardiovaskulární choroby zemře ročně kolem 4 milionů pacientů, tedy nejvíce ze všech onemocnění. Díky rozvoji telemedicíny se zvýšila ochota a spolupráce pacientů a dochází tedy ke zlepšování těchto statistik. Studie CONNECT doložila výrazné zkrácení reakční doby na klinickou událost z 22 na 4,5 dne. Stejně tak došlo díky dřívějšímu záchytu ke zkrácení doby hospitalizace pacientů. Díky implantovaným srdečním podporám došlo také k výraznému snížení mortality těchto pacientů. Podle studie Altitude Survival Study se právě mortalita v pětiletém horizontu snížila o 50 %.[1]

Je jasné, že telemedicína nikdy zcela nenahradí osobní kontakt lékaře a pacienta, ale rozhodně má v moderní medicíně své místo.

Ochrana dat

Každé odvětví telemedicíny používá široké spektrum postupů a programů, které data chrání. Z právního hlediska přenášejí systémy informace, která jsou součástí zdravotní dokumentace a je tedy potřeba s nimi tak zacházet. Jedná se například o frekvenci prohlížení databáze a způsobu nakládání s informacemi, které jsou v ní obsaženy, včetně určení osob, které budou mít do takové databáze přístup.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]