eHealth
eHealth je obor označující elektronické zdravotnictví, moderní koncept využívající informační a komunikační technologie k podpoře prevence, diagnostiky, léčby i k podpoře veřejného zdraví a zdravého životního stylu. Patří zde jednak sběr dat o pacientech a poskytovatelích zdravotnických služeb, tj. elektronické zdravotní záznamy (EHR – electronic health records), dále vybudování bezpečné a spolehlivé zdravotnické komunikační infrastruktury vedoucí k možnosti výměny důležité dokumentace (ať už písemné či obrazové) mezi poskytovateli zdravotních služeb navzájem i mezi nimi a pacienty a nakonec podpora telemedicíny (telemonitoring, telekonzultace), kterou využívá např. telerehabilitace, telekardiologie nebo teledermatologie.
Situace v ČR[upravit | editovat zdroj]
V ČR byly snahy vyvinout celonárodní systém, kam by se ukládaly informace o pacientech – například zdravotní knížka IZIP. Zatím však nedošlo k uspokojivému naplnění těchto snah a každý poskytovatel zdravotních služeb dosud využívá svou vlastní databázi pacientů. Existují však i regionální projekty – např. na Vysočině eMeDocs, který se snaží o výměnu dat pacientů mezi poskytovateli zdravotních služeb. Dalším příkladem je v Plzeňském kraji fungující systém EmergencyCard pro výměnu dat mezi nemocnicemi a zdravotnickou záchrannou službou (ZZS). Firma STAPRO má centralizovaný systém FONS Integration (MISE, Transmise) umožňující výměnu dat mezi různými nemocnicemi a zdravotnickým záchranným systémem (funguje např. v Moravskoslezském kraji). Další velká firma CompuGroup Medical provozuje systém CGM CLICKBOX, který rovněž slouží k výměně dat mezi různými poskytovateli.
Co se týče dalších projektů eHealth v ČR, fungují eRecept a eNeschopenka, dále Národní zdravotnický informační systém, který spravuje množství národních registrů sloužících ke statistickým i plánovacím a prognostickým účelům. Výměnou obrazové dokumentace (rentgenové snímky, CT, ultrazvukové záznamy, apod.) mezi poskytovateli zdravotních služeb se zabývají například projekty MeDiMed a ePACS. Některé slibné projekty eHealth v ČR však neskončily jednoznačným úspěchem (IZIP, mezinárodní projekty epSOS, SNOMED).
V roce 2016 prošla schvalovacím procesem nová Národní strategie elektronického zdravotnictví. Ta má za cíl zajistit přístup k základním informacím, umožnit efektivní sdílení dat mezi různými poskytovateli zdravotních služeb, zajistit dostatečnou dostupnost péče a podpořit správu elektronického zdravotnictví.
Pro účely výměny zdravotnické dokumentace na mezinárodní úrovni teprve vzniká síť národních kontaktních center, která budou spravovat komunikaci mezi členskými zeměmi Evropské unie. Předmětem výměny dokumentace zde bude zejména tzv. pacientský souhrn, což je minimální soubor anamnestických údajů pacienta potřebný k zajištění koordinace a kontinuity akutní zdravotní péče, a ePrescription, tj. elektronický recept, který bude možno vyzvednout (eDispensation) na půdě jiného členského státu.
Datové standardy[upravit | editovat zdroj]
Pro účely sdílení dat byl v České republice zaveden Datový standard Ministerstva Zdravotnictví České republiky. Jde o unikátní systém, který pomocí značkovacího jazyka XML umožňuje výměnu zdravotních dat mezi poskytovateli zdravotních služeb – ať už jde o textová, laboratorní či obrazová data. Součástí je i Národní číselník laboratorních položek. Tvůrci nemocničních informačních systémů (NIS) se těmito instrukcemi snaží řídit, aby i mezi nemocnicemi a ordinacemi, kde každý účastník má jiný informační systém, bylo možno informace a data přenášet.
Další datové standardy používané na mezinárodní úrovni jsou HL7 (Health Level Seven), SNOMED-CT (Systematized Nomenclature of Medicine – Clinical Terms), DICOM (Digital Imaging and Communications in Medicine) pro obrazovou dokumentaci a IHE (Integrating the Healthcare Enterprise).
Modelování[upravit | editovat zdroj]
Kromě ukládání a zpracování údajů umožňuje výpočetní technika modelovat různé situace – využití je zřejmé: ve výzkumu nových léčiv, nových technologií, nových postupů operací, nových např. kloubních náhrad či náhrad srdečních chlopní.
Modelování různých fyzologických i patofyziologických mechanismů, 3D modelů a dalších záležitostí lze využít i ve výuce medicíny (např. Kofrlab na půdě 1. lékařské fakulty UK v Praze).
