Rtuť ze zubních amalgámů
Rtuť je významným toxickým kontaminantem životního prostředí. Existuje v různých formách: jako elementární (kovová) rtuť, anorganická a organická (např. metylrtuť, která vzniká přeměnou kovové a anorganické formy rtuti mikroorganismy, zejména ve vodních sedimentech).
- Kovová forma rtuti poškozuje při chronické expozici centrální a periferní nervový systém, vyloučit nelze ani vliv na imunitní systém [1].
- Anorganické sloučeniny způsobují zejména poškození ledvin.
- Metylrtuť poškozuje centrální nervový systém a působí neurotoxicky [2]. Neurotoxické účinky rtuti se projevují podrážděností, únavou, poruchami soustředění, neschopností se uvolnit, nespavostí, třesem, motorickými a mentálními poruchami (poklesem IQ) [3].
Expozice rtuti – běžná[upravit | editovat zdroj]
Možnými cestami přívodu rtuti pro běžného obyvatele je inhalace par rtuti z ovzduší a z amalgamových zubních výplní, příjem rtuti z vody a kontaminovaných potravin. Z těchto zdrojů expozice rtuti je za nejvýznamnější považován přívod toxické metylrtuti konzumací ryb a rybích výrobků a vdechování par a polykání drobných částeček rtuti z amalgamových zubních výplní. Dle odhadů se na amalgámové výplně ročně spotřebuje 55–95 tun rtuti v celé EU, což odpovídá 20–25 % celkové roční spotřeby rtuti v EU. České republice patří 5. místo v množství užití rtuti pro dentální amalgám – odhadem 3,6 tun rtuti ročně.
Expozice rtuti – profesionální[upravit | editovat zdroj]
Práce s amalgámovými výplněmi je nejvýznamnějším zdrojem rtuti u stomatologických pracovníků – stomatologů, instrumentářek, zdravotních sester. V úvahu přichází inhalační, případně perkutánní expozice rtuti při odstraňování starých amalgámových výplní a při jejich přípravě, aplikaci a broušení. Vedle těchto standardně prováděných úkonů však zůstává možnost náhodné kontaminace prostředí ordinace při závadné manipulaci se zubním amalgámem [4].
Zdravotní rizika[upravit | editovat zdroj]
Rtuť patří mezi toxické těžké kovy. V prostředí je široce rozšířena, má schopnost se kumulovat v živých organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Rtuť má celou řadu negativních účinků na organismus, jedním z nejzávažnějších prokázaných dopadů je poškození nervového systému. Rizikovou skupinou jsou zejména těhotné ženy, vzhledem k možnosti poškození vývoje plodu a vzniku neuropsychických poruch u dětí [5]. Koncentrace rtuti v krvi je ukazatelem nedávné expozice, vztahuje se především ke zdravotně nejzávažnějším organickým formám rtuti (metylrtuť). Obsah v moči je odrazem dlouhodobé zátěže organismu zejména parami rtuti a jejími anorganickými formami.
Nebezpečný odpad dle směrnice 91/689/EHS
....
....
18 01 10* Odpadní amalgám ze stomatologické péče
....
....
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VITALE, Arthur. AdsFlick [online]. 12.10.2009 [cit. 2012]. WHO, 2000 - Air quality guidelines - second edition, WHO Regional Office for Europe, Copenhagen, Denmark, 2000.
- ↑ ATSDR, Toxicological profile for mercury, 1999; <https://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp46.html>.
- ↑ IPCS (2003) Elemental mercury and inorganic mercury compounds: human health aspects. Geneva, World Health Organization, International Programme on Chemical Safety (Concise International Chemical Assessment Document 50).
- ↑ Tuček M., Bencko V., Krýsl S. (2007): Zdravotní rizika rtuti ze zubních amalgámů. Chem. Listy 101: 1038–1044.
- ↑ Bencko, V., Cikrt, M., Lener, J.: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka. Grada Publishing, 1995, 282 stran. ISBN 80-7169-150-X.
- ↑ Státní zdravotní ústav (2013), Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí (Obsah rtuti v krvi a moči), 1. vydání / 1st edition, 90. ISBN 80-7071-074-6
