Redoxní potenciál (FBLT)

Aby mitochondriální elektronový transportní řetězec (electron transport chain, ETC) mohl fungovat popsaným způsobem, musí existovat síla, která přes něj „tlačí” elektrony z NADH až na molekulární kyslík. V případě hořícího dřeva jsme mluvili o elektronegativitě elementárního kyslíku. Příbuzná míra afinity pro elektrony je redoxní potenciál.

V podkapitole Co pohání naše buňky jsme popisovali elektrodový potenciál vytvořený ponořením tyčinky čistého kovu do roztoku jeho iontů (tedy jeho oxidované formy). Pokud oddělíme dvě poloreakce přítomné v každé redoxní reakci (redukci a oxidaci), můžeme pro ně za standardních podmínek definovat standardní elektrodové potenciály. V závislosti na směru těchto reakcí je nazýváme standardní oxidační a standardní redukční potenciál. Souhrnně mluvíme o redoxním potenciálu (obvykle popisuje reakci ve směru jejího typického průběhu).

Tok elektronů ve správném směru (tj. z NADH na kyslík přes komplexy a mobilní přenašeče elektronů) v ETC lze vysvětlit tím, že redoxní (konkrétněji redukční) potenciály všech „zastávek po cestě” se postupně zvyšují. To znamená, že při postupu řetězcem se jeho jednotlivé články stále snáze a snáze redukují. Kyslík, nacházející se na konci řetězce, se redukuje zdaleka nejsnadněji – jde o velmi dobré oxidační činidlo.