Q horečka
| Q horečka | |
| Q fever | |
| Febris Q | |
 Rentgen pacienta s plicní formou | |
| Původce | Coxiella burnetii |
|---|---|
| Přenos | přes hospodářská zvířata: ovce, dobytek nebo kozy |
| Inkubační doba | 14–60 dní |
| Klinický obraz | často asymptomatické, v jiném případě: horečka (až 40 °C), bolesti hlavy, nevolnost, bolesti svalů, zimnice, noční pocení, zvracení, průjem, bolest břicha nebo hrudníku |
| Diagnostika | PCR, histologické vyšetření |
| Léčba | doxycyklin |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | A78 |
| MeSH ID | D011778 |
| MedlinePlus | 000611 |
| Medscape | 227156 |
Q horečka je akutní infekční onemocnění s plicní, chřipkovou, gastrointestinální nebo meningoencefalitickou formou.
Původce[upravit | editovat zdroj]
Původcem tohoto onemocnění je gramnegativní kokobacil Coxiella burnetii. Množí se intracelulárně a je velmi odolná, zejména proti vysušení. Díky své odolnosti může být využita jako biologická zbraň.[1]
Přenos[upravit | editovat zdroj]
Zdrojem onemocnění jsou hospodářská zvířata: ovce, dobytek nebo kozy. Nejvíce infekční jsou při porodu, jelikož patogen je koncentrován v placentě a plodové vodě. K přenosu může také dojít mlékem nebo močí. Coxiella burnetii může díky své odolnosti přežívat po dlouhou dobu v prachu a půdě.[2] K přenosu může dojít kontaktem s mlékem, močí nebo plodovou vodou zvířat. Nejčastější variantou přenosu je inhalace aerosolu a prachu.[3] Infekční dávka je nízká, stačí 1 až 10 bakterií. Inkubační doba je 14–60 dní. [4]
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Poprvé se objevila v Austrálii v roce 1935. Ze začátku nebyl znám původce tohoto onemocnění, a proto bylo pojmenováno jako Q fever. Q znamená query, tedy otazník, otázka.[5] Kromě několika zemí v Evropě a Nového Zélandu byla nákaza Q horečkou zaznamenána ve všech zemích světa. Okolo 3% obyvatel USA má v těle protilátky proti patogenu, hlášených případů je zde ale pouze okolo 100 ročně.
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Q horečka může proběhnout jako akutní nebo chronické onemocnění, i když častý je také asymptomatický průběh. Mezi příznaky akutního onemocnění patří: 
horečka (až 40 °C), bolest hlavy, nevolnost, bolesti svalů, zimnice, noční pocení, zvracení, průjem, bolest břicha nebo hrudníku. Výjimečně se akutní onemocnění může zkomplikovat (pneumonie, hepatitida, myokarditida). Mortalita hospitalizovaných pacientů je pod 2%. V 5% případů dochází k závažnému chronickému onemocnění. To se může projevit brzy (6 týdnů) po akutním onemocnění nebo až za několik let. Do rizikové skupiny pacientů patří těhotné ženy, imunosuprimovaní pacienti a lidé s vadou chlopně. V 60% případů se projeví jako endokarditida.[6]
Prevence, léčba a diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Po prodělání infekce vzniká celoživotní imunita. Lékem první volby je doxycyklin. Léčba akutní formy trvá 2–3 týdny a chronické 18 měsíců.[7]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ https://www.muni.cz/vyzkum/publikace/574153
- ↑ https://www.cdc.gov/qfever/stats/index.html
- ↑ https://www.medicalnewstoday.com/articles/191799.php
- ↑ https://www.qfever.org/aboutqfever.php
- ↑ https://www.cdc.gov/qfever/stats/index.html
- ↑ https://www.cdc.gov/qfever/symptoms/index.html
- ↑ https://www.cdc.gov/qfever/symptoms/index.html
