Prostatický specifický antigen
Prostatický specifický antigen (PSA, prostate-specific antigen) je serinová proteáza, kterou produkují epitelové buňky prostaty.[1] Způsobuje zkapalnění semene a umožňuje tak pohyb spermií.[2] Fyziologicky se PSA vyskytuje v krvi ve velmi malém množství. Většina je ho vázána na proteiny (inhibitory proteáz – α1-antichymotrypsin a α2-makroglobulin), malá část je volná.
Aby se prostatický specifický antigen dostal do krve, musí překonat bazální membránu prostaty, stroma prostaty, bazální membránu kapiláry a endotel. Prostup PSA se zvyšuje, pokud tuto bariéru naruší nějaký patologický proces – může jít o nádor, ale i o zánět, benigní hyperplázii prostaty či jiný faktor. Jde tedy o orgánově specifický, nikoli o nádorově specifický marker[1].
Prostatický specifický antigen se syntetizuje jako enzymaticky neaktivní prekurzor (proenzym), proPSA. Aktivace probíhá tak, že žlázový kalikrein 2 postupně odštěpí několik peptidových sekvencí. Postupně tak vzniká několik prekurzorů. Jeden z nich, (-2)proPSA neboli p2PSA se rovněž používá v diagnostice, zejména při stanovení tzv. indexu zdraví prostaty[1].
Klinický význam[upravit | editovat zdroj]
Zvýšenou koncentraci PSA zjišťujeme při karcinomu prostaty, vyšší PSA může být i u pacientů s benigní hyperplazií prostaty, po palpaci či vyšetření per rectum, katetrizaci močového měchýře, delší jízdě na kole, sexu.
Specifičnost zvýšení PSA k malignitě zvyšuje současné:
- stanovení referenčních hodnot podle věku (cutt-off roste s věkem);
- denzita PSA (vztažení kvantity PSA k objemu prostaty dle transrektální USG);
- stanovení rychlosti růstu koncentrace PSA v séru (také vyšší u pacientů s karcinomem prostaty);
- u hraniční koncentrace 4–10 ug/l stanovíme poměr volného a celkového PSA (free/total PSA ratio):
- u nemocných s karcinomem prostaty podíl volné frakce ubývá,
- při poměru > 25 % je pravděpodobnost karcinomu < 10 %,
- při poměru < 10 % je pravděpodobnost karcinomu > 80 %.
Někdy je doporučen screening karcinomu prostaty pomocí stanovení PSA u všech mužů starších 50 let.
Nověji se pro stratifikaci rizika karcinomu prostaty používá parametr, který zahrnuje celkové PSA, volné PSA a prekurzor (-2)proPSA.
Podrobnější informace naleznete na stránce Index zdraví prostaty.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c KOPECKÝ, Josef, Jana POVOVÁ a Vladimír JANOUT. Přínos (-2)proPSA a PHI pro diagnostiku karcinomu prostaty. Urologie pro praxi [online]. 2015, vol. 16, no. 3, s. 106-108, dostupné také z <https://www.urologiepropraxi.cz/pdfs/uro/2015/03/04.pdf>. ISSN 1803-5299.
- ↑ LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2012. 576 s. s. 415. ISBN 978-80-247-3729-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RACEK, Jaroslav, et al. Klinická biochemie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 329 s. s. 252-253. ISBN 80-7262-324-9.
