Plicní apoplexie
Plicní apoplexie (apoplexia pulmonum) je hemoragický plicní edém s průnikem erytrocytů a kapilárního infiltrátu do plic. Patologicko-anatomicky je definována jako krvácení do dvou a více plicních laloků, které může být intersticiální a/nebo intraalveolární.[1] Nejčastěji se objevuje mezi 2. a 4. dnem života u akutně nemocných novorozenců s nízkou porodní hmotností na umělé plicní ventilaci.[2]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Masivní krvácení do plic je krajním obrazem novorozeneckého edému plic. Hlavními spouštěcími mechanismy jsou zvýšení tlaku v plicních kapilárách (při srdečním selhání), snížení intravaskulárního onkotického tlaku (u extrémních nezralců, při hydropsech), zvýšená permeabilita plicních kapilár (při sepsi), snížená lymfatická drenáž (při PIE).
- Hematokrit tekutiny odsávané z dýchacích cest jen vzácně přesahuje hodnotu 0,1,
- krvácení do plic je výsledkem kapilární filtrace do intersticia, když se intersticium naplní → pokračuje krvácení do alveolů,
- pokud se hematokrit odsávané tekutiny blíží venóznímu, je pravděpodobné pravé krvácení z větší cévy.[1]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Dítě se náhle ventilačně zhorší – je bledé, dyspnoické až apnoické s bradykardií a cyanózou, hypotonické a hyporeflexivní.
- současně z ústní dutiny nebo e.t. kanyly vytéká růžovočervený sekret,
- v některých případech je však krvácení prvním příznakem u dobře vypadajícího dítěte a celkový stav se zhorší až později,
- z kardiálních příznaků zjišťujeme tachykardii a často slyšíme šelest při otevřeném duktu, postupně nastupují poruchy srdečního rytmu (převážně bradyarytmie), připojují se symptomy srdečního selhání, hypoxemie a MAC,
- nad postiženými plícemi slyšíme vlhké fenomény nebo oslabené dýchání.[1]
Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]
- Trauma – poranění dýchacích cest způsobené nazo- nebo endotracheální intubací či odsáváním; poranění plic při zavádění hrudního drénu.
- Aspirace matčiny krve spolykané při císařského řezu.
- Koagulopatie na podkladě sepse či kongenitální.
- Akutní levostranné srdeční selhání na podkladě hypoxie/asfyxie.
- Hypervolemie v důsledku podání nadměrného objemu transfuze či nadměrného množství tekutin.
- Vrozená srdeční vada či městnavé srdeční selhání (PDA).
- Syndrom dechové tísně (pediatrie), plicní intersticiální emfyzém, pneumotorax, aspirace mekonia, pneumonie (zejm. způsobená gramnegativními bakteriemi).
- Podání surfaktantu – zřejmě v důsledku rychlého zvýšení průtoku krve plícemi při zlepšení funkce plic. Podle studií vychází, že profylaktické podání surfaktantu zvyšuje incidenci plicní apoplexie, „rescue“ podání nikoli.
- Umělá plicní ventilace či oxygenoterapie (toxicita kyslíku).
- Hematologické poruchy – závažná Rh inkompatibilita, trombocytopenie, krvácivá nemoc novorozence (z nedostatku vitaminu K).
- Prematurita, IUGR, vícečetné těhotenství.
- Závažná hypotermie.
- Infekce/sepse (a s ní spojená DIC).
- Poruchy cyklu močoviny s hyperamonemií.[2]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Typický klinický obraz: respirační zhoršení provázené krvácením z dýchacích cest.
- Laboratorní vyšetření:
- krevní obraz s diferenciálem (trombocytopenie?, pokles hematokritu?, infekce?);
- koagulace (PT, APTT, TT, FBG);
- ABR (hypoxie?, metabolická acidóza?).
- RTG plic k vyloučení pneumonie, RDS, městnavého srdečního selhání a k určení rozsahu krvácení (fokální či masivní – obraz bílých plic s negativním aerobronchogramem).
- ECHO ke zjištění přítomnosti PDA.[2]
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Odsávání z dýchacích cest podle potřeby (hrozí ucpání ET kanyly krví).
- Optimalizace ventilace a oxygenoterapie.
- Zvýšení PEEP (positive end-expiratory pressure) na 6–8 cm H2O – může způsobit tamponádu kapilár.
- Zvýšení PIP (peak inspiratory pressure) dle potřeby k zajištění dostatečné ventilace.
- Obecná opatření:
- Udržení krevního tlaku (volumexpanze, katecholaminy).
- Transfuze erymasy (pozor na podávání nadměrného objemu tekutin, protože zvýšení tlaku v systémovém řečišti může zhoršit plicní edém).
- Korekce acidózy bikarbonátem za podmínek adekvátní ventilace.
- Léčba primární příčiny.
- Krvácivá nemoc novorozence – vitamin K (1 mg/kg i.v.), koagulopatie – čerstvá mražená plazma (10 ml/kg), trombocytopenie – transfuze krevních destiček, sepse – antibiotika, PDA – ibuprofen či ligace.
- Další opatření (kontroverzní):
- Vysokofrekvenční oscilace.
- Intratracheální podání surfaktantu.
- Intratracheální podání adrenalinu.
- Kortikosteroidy (methylprednisolon).
- Aktivovaný rekombinovaný faktor VII i.v. (panhemostatický efekt; používá se k léčbě těžkých krvácení u hemofilie A a B).
- Intratracheální podání hemokoagulázy při umělé plicní ventilaci.
- Diuretika (furosemid) k léčbě objemového přetížení.[2]