Dermatomykózy

Dermatomykózy jsou zánětlivá infekční onemocnění kůže vyvolaná:

• dermatofyty (tinea capitis, tinea corporis, tinea manus, tinea pedis, tinea unguium) – dermatofytózy;
• kvasinkami (candidosis mucosae oris, candidosis cutis, vulvovaginitis candidosa, balanitis candidosa, paronychia candidosa) – kandidózy;
• malasseziemi (saprofytická kožní mykóza pityriasis versicolor – Pityrosporum orbiculare/ovale, syn. Malassezia furfur) – keratomykózy;

Dermatomykózy patří vedle ekzémových onemocnění a bércových ulcerací k nejčastějším kožním chorobám. Některá úporně probíhající onemocnění mohou signalizovat vážná poškození celkové či lokální imunity (diabetes mellitus, poruchy imunitního systému apod.).

Dle lokalizace patologického procesu v kůži:

• keratomykózy – postihují pouze rohovou vrstvu epidermis;
• dermatomykózy – postihují kůži (event. sliznice), nehty, případně vlasy;
• hluboké mykózy – postihují podkoží, často vnitřní orgány, mohou mít systémový charakter.

Původci

Původci dermatomykózy mohou být paraziti rostlinného původu, dle botanické systematiky patří k houbám. Jejich buněčná stěna je složená z chitinu, lipidů, polysacharidů a celulózy. Mají jádro, neobsahují chlorofyl. Ke svému růstu a množení vyžadují organický substrát, kyslík, vlhkost, alkalické prostředí, teplotu optimálně kolem 36,7 °C. Mají afinitu ke keratinu.

Podle morfologie:

• • vláknité houby – vytvářející dlouhá vlákna (hyfy), která se proplétají a vytvářejí mycelium, rozmnožují se pomocí spor (konidií),
  • kvasinky – jednobuněčné organizmy s pučícími buňkami (blastospórami);
• někteří původci jsou dimorfní – jsou schopny růst ve formě vláknitého mycélia i ve formě kvasinek v závislosti na podmínkách;
• oba typy spor (konidie i blastospóry) bývají velmi odolné vůči zevním vlivům.

Podle patogeneze:

• saprofytické – vyvolávají onemocnění pouze v pro ně příhodných podmínkách;
• patogenní – vyvolávají onemocnění vždy;
  • pouze malá část je patogenní pro člověka.

Podle epidemiologie:

• geofilní (vegetují v půdě nebo na rostlinách) – přenos z půdy na člověka;
• zoofilní (parazitují na kůži zvířat) – přenos ze zvířete na člověka;
• antropofilní (vegetují pouze na kůži člověka) – přenos ze člověka na člověka;

Klinický obraz

Orální kandidóza po léčbě antibiotiky

Klinický obraz závisí na původci a na lokalizaci chorobného procesu. Zoofilní druhy způsobují spíše akutní zánětlivé léze, zatímco antropofilní druhy (adaptované na člověka) vyvolávají spíše zánět chronického charakteru.

Rizikové faktory pro vznik dermatomykóz:

• práce v horkém prostředí spojená se zvýšeným pocením;
• používání gumové obuvi spojené s macerací kůže;
• používání ponožek ze syntetických vláken, které špatně odsávají pot;
• nedodržování základních hygienických návyků – používání cizí obuvi, cizího ručníku.

Rizikové faktory pro rozvoj úporných klinických projevů:

• poruchy metabolismu sacharidů (diabetes mellitus);
• poruchy buněčné imunity (nádorová onemocnění včetně hemoblastóz);
• dlouhodobá léčba cytostatiky, kortikosteroidy, popř. antibiotiky (v tomto případě se uplatňují zejména kandidózy).

Dermatofytózy

 Podrobnější informace naleznete na stránce Dermatofytózy.

Tinea capitis

Microsporum canis

• původce: Microsporum (M.) canis
  • zoofilní dermatofyt
  • nejčastějším rezervoárem jsou koťata
• typické pro dětský věk
• v pubertě se lidská kštice stává pro infekci rodem Microsporum nevnímavou, takže u dospělých kontaktů se vyvíjí tinea corporis.

Tinea corporis

Tinea corporis způsobená Trichophyton mentagrophytes

Trichophyton rubrum

• postihuje neochlupenou část obličeje, trup a končetiny až k zápěstí a hleznu
• anulární, circinární až polycyklická ložiska s vyvýšeným periferním lemem a s centrálním vyblednutím
• původci: antropofilní Trychophyton (T.) rubrum, Epidermophyton (E.) floccosum; zoofilní (profesionální onemocnění v zemědělství) T. mentagrophytes (zdroj: hlodavci), T. verrucosum (skot), M. canis (kočky, psi, koně).

Tinea inguinalis

• vyvolána výhradně antropofilními dermatofyty
• polycyklická až mapovitá ložiska v tříslech s deskvamací a výrazným, infiltrovaným periferním lemem
• výrazně svědí
• původci: T. rubrum, T. interdigitale, E. floccosum.

Tinea manus

• poměrně vzácná lokalizace
• obvykle nepřichází samostatně
• často bývá postižena pouze jedna ruka
• na hřbetu ruky vzhled jako tinea corporis
• na dlani vzhled podobný ekzému či psoriáze – ložiska hyperkeratóz nebo dyshidrotických vezikul
• k diagnóze je třeba mikroskopické a kultivační mykologické vyšetření.

Tinea pedis

Těžká forma tinea pedis

nejčastější dermatofytóza

• postihuje až 50 % dospělé populace
• původci: T. rubrum (nejčastější), T. interdigitale, E. floccosum; kvasinkové mikromycety: Candida, Trichosporon
• tinea interdigitalis
  • začíná jako zarudnutí a bělavá macerace v posledním meziprstí, svědí
  • pokračuje jako mírná suchá deskvamace, nesvědí, šíří se do dalších meziprstí
  • riziko bakteriální superinfekce pseudomonádami a difteroidními tyčinkami – mokvání, eroze, edém až flegmonózní zánět prstů
  • trvalý sklon k recidivám
• tinea plantaris
  • skvamózní nebo vezikulózní forma, silně svědí
• důsledná lokální léčba – 2x denně, pokračovat ještě 2–3 týdny po klinickém zhojení.
• prevence: antihidrotika, vzdušná obuv, bavlněné ponožky, časté větrání nohou, desinfekce obuvi antimykotickým sprejem, použití protiplísňových přípravků po návštěvě krytého bazénu či společných sprch

Tinea unguium (onychomykóza)

• obvykle navazuje na interdigitální tineu pedis
• u diabetiků mohou otlaky deformovanými nehty způsobit gangrénu prstů

Kožní kandidózy

 Podrobnější informace naleznete na stránce Candidosis.

Candida albicans

• nejčastější původci: Candida (C.) albicans, C. parapsilosis, C. tropicalis, Trichosporon mucoides
• komenzálové na sliznicích trávicího a genitálního traktu
• za přítomnosti predispozičních faktorů se mohou výrazně přemnožit (macerace kůže v místech vlhké zapářky, pozměněný metabolizmus kůže u pacientů s cukrovkou, imunodeficity)
• manifestace v blízkosti orificií (cheilitis angularis, vulvovaginitis, perianální kandidóza)
• manifestace v místech vlhké zapářky v kožních záhybech (candidosis intertriginosa, interdigitální kandidóza rukou)
  • svědivé zarudnutí s centrální ragádou, lemovaná bílými macerovanými šupinami; zkalené vezikuly až pustuly

Keratomykózy

Keratomykóza je chorobný proces postihující pouze rohovou vrstvu epidermis.

Pityriasis versicolor

Pityriasis versicolor

Krátké hyfy Malassezia furfur na šupině kůže pacienta s Pityriasis versicolor

• původce: lipofilní kvasinka Malassezia furfur
• predispoziční faktory: hyperhydróza, okluzivní oděv, seborrhoea, poruchy imunity
• světle hnědé makuly na nepigmentované kůži a naopak bílé makuly na pigmentované kůži
• ložiska se při poškrábání pityriaziformně olupují, v šupinách lze mikroskopicky prokázat původce
• většinou nezpůsobuje subjektivní potíže
• nízká infekciozita, přenáší se přímo nebo užitím infikovaného ložního nebo osobního prádla
• velmi časté recidivy
• největším rezervoárem je kštice
• diferenciální diagnóza: vitiligo
• lokální celotělová léčba antimykotickým šamponem

Erythrasma

• původce: Corynebacterium minutissimum
• nejčastější lokalizace: místa vlhké zapářky, zejména oblast třísel, občasně také podpaží
• ostře ohraničené červeně hnědé, mírně se olupující plochy; mírně svědí
• častěji postihuje muže, zejména obézní, zvýšeně se potící
• nízká infekciozita

Diagnostika

• klinický obraz;
• mikroskopické vyšetření;
• kultivační mykologické vyšetření;
• sérologie.

Léčba

Lokální léčba

• imidazolové deriváty (klotrimazol, bifonazol, ekonazol)
  • širokospektré antimykotické preparáty
  • bifonazol má i antibakteriální a protizánětlivý účinek, má dobrou penetraci do hlubších vrstev epidermis
• alylaminy (terbinafin)
  • dobře účinné proti dermatofytům
• polyeny (nystatin, natamycin)
  • dobře účinkují proti kvasinkám

Systémová léčba

• ketokonazol
  • krátkodobá léčba tinea cruris, tinea pedis, pityriasis versicolor
  • potenciálně hepatotoxický, nedoporučuje se u dětí
• itrakonazol
  • nejširší spektrum účinnosti – účinný proti dermatofytům i kvasinkám včetně onemocnění nehtových plotének
• terbinafin
  • dobře účinný proti dermatofytům, vzužívá se i k léčbě onychomykóz
• flukonazol
  • nejbezpečnější
  • dobře účinný proti kvasinkám, méně účinný proti dermatofytům

Odkazy

Související články

• Dermatofytózy
• Mykózy • Invazivní mykotické infekce • Antimykotika