Perikardiocentéza
Z WikiSkript
Jedná se o punkci perikardu za účelem evakuace perikardiální tekutiny.
- V nemocničních podmínkách se provádí pod echokardiografickou kontrolou, což minimalizuje komplikace a umožňuje následné zavedení tenkého drénu.[1]
- V terénu se perikard punktuje tzv. naslepo.
- Pacient zaujme polohu v polosedě.
- Epidurální jehlu zavádíme vlevo od processus xiphoideus pod úhlem cca 45° pod žebra směrem k levé prsní bradavce.
- Za neustálé aspirace se přibližujeme k srdci.
- Čekáme na slabé lupnutí signalizující průnik perikardem a následnou aspiraci krve/serózní tekutiny/vzduchu.
- Po aspiraci krve, malé množství krve vystříkneme a sledujeme, zda-li se sráží. Krev pocházející z perikardiálního prostoru neobsahuje fibrin, a tudíž se nesrazí.
- Výkon s sebou nese riziko lacerace perikardu a srdce, poranění koronární arterie nebo plíce.
- Letalita perikardiocentézy naslepo je kolem 20 %.[2]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.
- ↑ VAVRUŠOVÁ, B, P DOČKALOVÁ a J PUDIL. Tupá poranění srdce [online]. ©2006. [cit. 2010-09-20]. <http://www.zachranarivlockari.wz.cz/download/tupe_srdce.pdf>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VANĚK, Ivan, et al. Kardiovaskulární chirurgie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2003. 236 s. ISBN 8024605236.
- VAVRUŠOVÁ, B, P DOČKALOVÁ a J PUDIL. Tupá poranění srdce [online]. ©2006. [cit. 2010-09-20]. <http://www.zachranarivlockari.wz.cz/download/tupe_srdce.pdf>.