Peloidy
Peloidem nazýváme takovou přírodní látku, která je směsí anorganických a organických látek v různém poměru. Díky této široké definici se rozdělují do dvou základních skupin a to jsou bahna a humolity.
Bahna[upravit | editovat zdroj]
Bahna bohužel nemají v českém lázeňství velké zastoupení, jelikož přírodních zdrojů není mnoho jako například u našich východních sousedů. Bahnem rozumíme převážně anorganickou hmotu s příměsí odumřelých těl řas a planktonu.
Bahna dále dělíme na:
- bahna jednoduchá,
- bahna termální kdy anorganická složka vzniká rozpouštěním horniny ve zřídelní vodě,
- bahna sirná která obsahují vysoký podíl čisté síry.
Humolity[upravit | editovat zdroj]
Humolitem rozumíme směs především organických látek s alespoň 30% podílem humusových substancí. Humolity didakticky dělíme na slatiny a rašeliny.
Slatina[upravit | editovat zdroj]
Vzniká především tlením rákosu a různých tráv. Slatina je rovněž nejčastějším peloidem, který nacházíme na území naší republiky např. Františkovy Lázně, Lázně Bělohrad, Lázně Bohdaneč, Třeboň, Bohdaneč.
Rašelina[upravit | editovat zdroj]
Rašelina vzniká tlením a prací rašeliníku. Rašelinné pH je 5–6 u čerstvé rašeliny, při dalším skladování je rašelina kyselejší pH 1–3. Při dalším zpracování se rašelina rozemílá a míchá s vodou.
Rašelinu dělíme na:
- vrchovištní rašelina často označována za jednoduchou či prostou rašelinu, vzniká nad vodou,
- slatinná rašelina vzniká pod vodou, obsahuje příměsi různých prvků např. Fe, Ca, S.
Aplikace peloidů[upravit | editovat zdroj]
- celková koupel ponoření pacienta do vany s peloidem a vodou v určitém poměru,
- obklady přiložení na daný segment těla obálky uvnitř s nahřátou směsí vody a peloidu nebo se vlastní peloid (bahno) roztírá na kůži pacienta.
Účinky peloidů[upravit | editovat zdroj]
Peloidy mají mimořádné tepelné účinky, pomalu a šetrně prohřívají organismus, nepůsobí jen povrchově, ale prohřívají i hlouběji položené orgány. Nesmíme zapomínat na protizánětlivý a analgetický efekt.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JANDOVÁ, Dobroslava. Balneologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2820-9.