Termoterapie

Termoterapie je metoda fyzikální terapie, kdy je do organismu teplo přidáváno nebo je z něj odebíráno. Používá se k tlumení akutní nebo chronické bolesti, k léčbě nádorů či obecně k posílení celkového zdravotního stavu organismu.

Typy termoterapie

Teplo může být do organismu přiváděno (termoterapie pozitivní), nebo je z organismu odváděno (termoterapie negativní). Negativní termoterapií se zabývá článek kryoterapie.

Podle způsobu aplikace

Kontaktní ohřev

• Kontaktní ohřev je většinou zajištěn celotělově (formou koupelí, sauny či páry) nebo lokálně (formou zábalů či obkladů).
• Pro generování tepla se dá využít i střídavý proud o vysoké frekvenci (nejméně 10 kHz).

Teplo je pak tvořeno podle Jouleova zákona:

$Q=RI^{2}$

Bezkontaktní ohřev nevyžaduje přímý kontakt s tělem pacienta. Dají se díky němu zaměřit i hlubší struktury. Výhodou také může být jeho specifičnost.

• Ohřev v kondenzátorovém poli: Ohřev probíhá mezi dvěma deskami kondenzátoru o vysokém střídavém napětí. Díky tomu se tvoří elektrické pole o vysoké intenzitě, jež je následováno dielektrikem těla, které se takto velice rychle střídavě polarizuje. Při tom se tvoří teplo. Vlastností tohoto ohřevu je poměrně vysoká specifičnost.
• Indukční ohřev: Aplikátorem je cívka kolem těla či jeho části, v níž se indukuje elektromagnetická indukce. Za ohřev jsou zodpovědné tzv. vířivé proudy.
• Mikrovlnný ohřev: Využívá ozáření mikrovlnným zářením. Může být velmi specifické.
• Infračervené záření: Využívá se podobně jako mikrovlnné záření.

Podle využití

Fyzioterapeutické a ošetřovatelské využití

• Jde o nejběžněji užívaný způsob rehabilitace, efektivní zejména při tlumení bolesti související se svalovým napětím, křečí, záněty či otoky.
• Zajištění tepelného komfortu je jedním ze základních protišokových opatření.

Onkologické využití

• Využívá teplo s ohledem na některé specifické vlastnosti nádorových buněk. Tím zpomaluje růst nádoru, či jej ničí.

Fyzioterapeutické a ošetřovatelské využití

Aplikují se teploty mezi izotermálním tepelným bodem a bodem tolerance. Tyto body se liší pro různá ohřevná média. Izotermální bod je pro vodu mezi 34–36 °C a pro vzduch mezi 24–29 °C. Bod tepelné tolerance je pro vodu kolem 42 °C a pro vzduch až 130 °C (v sauně při nulové vlhkosti). Různé teploty jsou dány různými rychlostmi tepelné výměny. Při rehabilitaci je častější kontaktní ohřev, z bezkontaktních ohřevů je nejčastěji používán ohřev v kondenzátorovém poli a indukční ohřev.

Fyziologické účinky termoterapie

• Dovoluje zvýšit přítok krve do kůže tím, že se krevní cesty rozšiřují, tzn. vyšší přívod kyslíku a živin do tkáně.
• Uvolňují se svaly blízko tělesného povrchu a stávají se elastičtějšími.
• Klesá ztuhlost kloubů.
• Blokují se vnitřní receptory bolesti v zahřívaných oblastech těla.
• Zrychluje se postakutní fáze hojení.
• Redukují se zápaly a otoky.

Zásady používání tepla při terapii

• Pacienta je nutné seznámit s léčbou. Při delší aplikaci je nutné kontrolovat pacienta a zjišťovat, zda nejsou s léčbou problémy – například neúčinná aplikace či nepříjemné pocity.

Přístroje používané při terapii

• Elektrická poduška – předehřívá lůžko či prohřívá pacienta. Jako elektrické záření produkující teplo může být poduška potenciálně nebezpečná a neměla by se nechávat zapnutá přes noc.
• Termogelové polštářky – jsou v podstatě sáčky naplněné médiem o vysoké měrné kapacitě. Díky ní mohou po dlouhou dobu udržovat stejnou teplotu.
• Termofor – je gumový vak se zátkou naplněný vodou.
• Lampy emitující infračervené (solux), či ultrafialové (horské slunce) záření - při aplikaci je nutné chránit zejména oči před nežádoucím zářením.
• Fén je používán při ošetřování dětských opruzenin.

Onkologické využití

Další použití je při léčbě infekcí a nádorů pomocí tepla. Nádorové buňky a mnohé bakterie mají neúčinné mechanismy odolávání fyziologickému působení tepla a jsou náchylnější k úmrtí způsobenému teplem než normální buňky. Tyto mechanismy nejsou zatím úplně jednoznačně vysvětleny. Hovoří se o nich jako o primární termosenzitivitě nádorové buňky. Jednou z nejmodernějších metod je mikrovlnná termoterapie. Její hlavní předností je možnost ambulantní léčby bez nutnosti narkózy a bez krvácení. Účinek je nejlepší na méně krevně a kyslíkem zásobené buňky, protože se u nich zpomaluje zpětná distribuce tepla do organismu. Působením tepla postupně dochází k degradaci enzymů, změně pH buňky a postupné lýze. Z důvodu šetření okolní tkáně se preferuje použití mnoha subletálních dávek.

Využívá se synergie s radiační terapií, která je naopak nejúčinnější na dobře krevně zásobené buňky.

Odkazy

Související články

• Působení vysokých teplot na organismus
• Vlivy extrémních teplot na živé organismy
• Kryoterapie

Externí odkazy

• Osacká Petronela: Oxygenoterapia, inhalácie, termoterapia. Multimediálna podpora výučby klinických a zdravotníckych disciplín :: Portál Jesseniovej lekárskej fakulty Univerzity Komenského [online] 4.2.2011, posledná aktualizácia 2.12.2011 [cit. 2011-12-23] Dostupný z <https://portal.jfmed.uniba.sk/clanky.php?aid=139>. ISSN 1337-7396
• Pohybová aktivita v horku
• Thermoterapy (anglická Wikipedie)

Použitá literatura

• NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínská biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. 524 s. s. 72-78. ISBN 80-247-1152-4.

• HRAZDIRA, Ivo a Vojtěch MORNSTEIN. Lékařská biofyzika a přístrojová technika. 1. vydání. Brno : Neptun, 2001. 396 s. s. 312-315. ISBN 80-902896-1-4.