Příčiny nádorového růstu
Jako nádor se označuje soubor buněk tkáně, který nekontrolovatelně roste nezávisle na vlastním řízení organismu.
Problematikou nádorů, nádorových onemocnění, jejich diagnózou a terapií se zabývá onkologie (z řec. ογκος – zduření; λογος – věda). V dnešní době není studium a problematika nádorů pouze cílem onkologie, ale mnoha dalších medicínských oborů, jako jsou hematologie, klinická biochemie, zobrazovací metody, patologie a mnoho dalších, mimo jiné i molekulární biologie a genetika. Nádorová onemocnění jsou v současnosti ve vyspělých zemích příčinou asi třetiny úmrtí. Aby lékařská věda mohla bojovat s tímto problémem, musí znát, studovat a odhalovat příčiny vyvolávající nádorové bujení a snažit se mu předcházet, správně jej diagnostikovat, nebo zvolit vhodnou terapii.
Mezi příčiny nádorového růstu (kancerogeny) patří:
- faktory vnějšího prostředí
- fyzikální – např. ionizující záření včetně UV záření
- chemické – např. polycyklické uhlovodíky (např. z fosilních paliv), aromatické aminy a azobarviva, některé látky produkované plísněmi (aflatoxiny), těžké kovy
- biologické, především virové – např. HBV (způsobuje karcinom jater); EBV (způsobuje Burkittův lymfom, Hodgkinův lymfom) apod.
- životní styl
- kouření – podílí se na asi 28–-39 % všech nádorů (Evropa, 2008)
- výživové faktory – asi 30% podíl na úmrtnosti na nádorová onemocnění; úlohu hraje jak kvalita (různá aditiva, úpravy pokrmů) tak i kvantita (obezita)
- nízká pohybová aktivita – vliv prokázán především na karcinom tlustého střeva
- alkohol
Molekulární podstata vzniku nádorů[upravit | editovat zdroj]
Součástí nádorové transformace buněk je mutace DNA. Dochází k ní účinkem různých výše zmíněných faktorů (fyzikálních, chemických, biologických, ale i hormonálních – poruchou hormonální regulace může docházet k dlouhodobá stimulaci tkáně). Onkogenní účinek má mutace, která zasáhne některý gen spadající do jedné z následujících tří skupin:
- protoonkogeny (stimulují růst)
- tumor supresorové geny (potlačují nádorový růst)
- mutátorové geny (oprava DNA).
Na vzniku nádorů se mnohdy podílí genetická predispozice. Může jít o zděděnou defektní variantu některého z výše uvedených genů. Některé genetické polymorfismy se projevují vysokou incidencí určitých nádorů, např.
- hereditární nádory prsu a ovaria – mutace v genech BRCA 1, BRCA 2
- hereditární nepolypózní kolorektální karcinom – Lynchův syndrom
- familiární adenomatózní polypóza – mutace genu APC.
Pravděpodobnost nádorové transformace také roste s věkem v důsledku genomových změn souvisejících s buněčným stárnutím.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. Kapitola 13 : Obecná onkologie. s. 133-190. ISBN 978-80-7262-773-8.
- ADAM, Zdeněk a Marta KREJČÍ. Obecná onkologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 385 s. Kapitola 1 : Rizikové faktory pro vznik nádorů. s. 1-34. ISBN 978-80-7262-715-8.
