Intoxikace rtutí a jejími sloučeninami

Z WikiSkript

(přesměrováno z Otrava rtutí)

Rtuť
Rtuťový lékařský teploměr

Rtuť je stříbřitě lesklý tekutý kov. Vypařuje se při pokojové teplotě. Nebezpečné jsou hlavně rozpustné Hg2+ soli (chlorid rtuťnatý, dusičnan rtuťnatý). Člověk může přijít do kontaktu s rtutí zejména při výrobě rtuťových měřících přístrojů, baterií či v zubním lékařství (zubní amalgám se stříbrem). Dříve se používala v také kožním lékařství a jako diuretikum.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

  • Intoxikace vzniká nejčastěji inhalační cestou (80 % se vstřebá);
  • vysoká expozice – poškodí respirační systém (pneumonie, plicní edém);

cílové orgány – mozek, ledviny, chronická inhalace je nejhorší pro CNS, během chvilky se dostane do mozku, je lipofilní;

  • v CNS je pak oxidována na dvoumocnou rtuť, která už přes bariéru moc neprochází → kumulace;
    • kumuluje se hlavně v kůře mozku a mozečku a v BG;
  • mimo CNS je elementární rtuť také oxidována katalázou (hlavně v ery) a interferuje s SH skupinami;
  • to se pak hromadí v kůře ledvin, váže se na metalothionein (ten tím chrání ledviny), poškození ledvin nastane až při jeho saturaci (hlavně škodí prox. tubulu → nefrotický sy), rozpustné soli rtuti – inhalačně formou prachu, ale hlavně se můžou vstřebat z GIT a udělat velkou akutní otravu, z GIT se resorbuje až 90 %, příčinou smrti je akutní selhání ledvin.
  • Biologický poločas rtuti je přibližně 60 dní.

Chronicky – kožní aplikací mastí s Hg, požití alimentární rtuti – např. z teploměru malými dětmi, špatná absorpce v GIT (5 %) → nehrozí otrava,

  • má ale silný laxativní účinek;
  • zalomení rektálního teploměru s lacerací tkání – může vniknout těžko odstranitelné depo rtuti – otrava;
  • i.v. aplikace kovové rtuti – nevyvolá otravu, ale je nebezpečí embolizace;
  • vylučování rtuti je pomalé, díky vazbě na SH lze rtuť prokazovat ve vlasech a nehtech.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní – vzácně – buď inhalačně u elementární rtuti nebo p.o. u solí;
    • inhalačně – v uzavřeném prostoru s vysokou tenzí par rtuti, kašel, dušnost, febrilie, pneumonie, plicní edém;
    • soli per os – zvracení, tenesmy, nekrózy sliznice GIT, průjmy s cáry sliznice, proteinurie, hematurie, oligurie, selhání ledvin.
  • Chronické – u obou typů se může objevit triáda – gingivitis, tremor, erethismus;
    • gingivitis – zánět dásní, bolesti kolem zubních krčků, salivace, vypadávání zubů;
    • tremor – mozečkového původu, jemný, pak výrazný intenční tremor (zpočátku končetiny, pak víčka, rty), pak ataxie, fascikulace ve svalech;
    • erethismus – toxická organická psychóza – úzkost, stydlivost, nervozita, hádavost, emoční labilita, poruchy paměti, koncentrace, deprese, inverze spánkového rytmu (někdy až připomíná schizofrenii), méně často – poškození ledvin.

Vyšetřovací metody[upravit | editovat zdroj]

  • Zvýšení koncentrace rtuti v krvi → ukazuje na nedávnou expozici (akutní otrava),
  • zvýšené hodnoty rtuti v moči → ukazují spíše intoxikaci chronickou (výrazně ale kolísají i během dne),
  • lépe vypovídá množství rtuti v moči po podání chelátotvorného antidota,
  • proteinurie – ukazuje na poškození ledvin.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Akutní inhalace, při požití solí – PP – mléko nebo bílek (vytvoří nerozpustné sraženiny Hg-albuminátu), vyloučení rtuti močí – chelatační činidlo – DMPS, dimerkaptopropan sulfonát (dříve se užíval dimerkaptopropanol – BAL (British anti-Lewisine)),

  • při anurii – hemodialýza, posouzení profesionality – u akutní inhalace je profesionalita obvykle zřejmá,
  • alimetární otravy solemi jsou spíše suicida,
  • chronické profesionální otravy jsou dnes vzácností.

Rtuť v organické formě[upravit | editovat zdroj]

Alkyl sloučeniny (metyl a etyl rtuť):

  • Jedná se o vysoce toxické sloučeniny, typická je centrální neurotoxicita.
  • Způsobují centrální hluchotu, zužování zorného pole, mozečkové příznaky, pyramidové příznaky, extrapyramidové příznaky, nekróza renálních tubulů.

Aryl sloučeniny (fenyl rtuť):

  • Způsobují lehkou proteinurii, dermatitis,
  • dříve se používaly jako fungicidy.

V r. 1953 v zátoce Minamata – rtuť z továren se dostala do ryb, ty ji zabudovaly do metylrtuti. První příznaky byly pozorovány na kočkách, pak rybářích s rodinami (centrální hluchota, dysartrie, ataxie). U nás byly tyto sloučeniny zakázány.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 24.02.2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 207 s. ISBN 80-246-1183-X.