Leukostáza
Leukostáza patří k onkologickým emergentním stavům, které mohou vést k hyperviskóznímu syndromu. Vzniká nejčastěji na podkladě zvýšeného počtu nezralých blastů způsobujících mikrovaskulární obstrukci. Ta vede k hypoxii a hyperkoagulačnímu stavu.
Leukostázu lze označit jako symptomatickou hyperleukocytózu za situace, kdy dochází k poruchám tkáňové perfuze a orgánovému poškození. Hyperleukocytóza je stav s výrazně zvýšeným počtem leukocytů v krvi, jejichž hodnoty dosahují více než 100 000 / μl.
Hyperleukocytózu můžeme najít například u leukémií. Podle převažujícího typu leukocytů v krvi rozlišujeme leukémie myeloidní a lymfoidní. Pro každý její typ je absolutní množství leukocytů způsobujících leukostázu jiné. Akutní myeloidní leukémie vede ke stáze už při hodnotách 150 000 / μl, chronická lymfocytární leukémie až při hodnotách 1 000 000 / μl.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Leukostáza se vyskytuje nejčastěji u chronické myeloidní leukémie (zejména v blastické krizi), méně často pak u akutní myeloidní leukémie a akutní lymfoblastické leukémie. Vzácná je naopak u chronické lymfocytární leukémie.
Patofyziologie[upravit | editovat zdroj]
Mechanismus vzniku není zcela jasný, nicméně se na něm podílí zejména mechanické příčiny. Zvýšený počet blastů při leukemiích způsobí okluzi v mikrocirkulaci.
Vliv má pravděpodobně i produkce cytokinů vysoce metabolicky aktivními blasty. Další faktorem je přímé poškození tkání způsobené jejich extravazální migrací.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Nejčastěji dochází k poškození plic (30 %) a mozku (40 %). Plicní poškození způsobuje zejména dušnost a hypoxemii. Poškození mozku doprovází bolesti hlavy, nystagmus, vertigo, ataxie, parestezie, křeče nebo epilepsie a porucha vědomí. Asi 80 % nemocných je febrilních (> 39 °C). Méně často se vyskytují myokardiální ischemie, poškození ledvin, priapismus a končetinové či viscerální ischemie.
Diagnóza[upravit | editovat zdroj]
Diagnóza se stanovuje na základě kliniky. Na leukostázu bychom měli pomýšlet vždy, když se u pacientů s leukemií nově objeví respirační a neurologické příznaky. Nápomocná nám může být i pulzní oxymetrie, kde sledujeme pokles parciálního tlaku kyslíku.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
V úvodu léčby je nutná dostatečná hydratace, ke které se používají intravenózně podávané krystaloidní roztoky. K iniciálnímu snížení počtu leukocytů se používá hydroxyurea, dá se také využít leukaferéza. Poté následuje chemoterapeutická léčba příslušného typu leukemie.
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- CETKOVSKÝ, Petr. Akutní leukémie [přednáška k předmětu Hematologie, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. I. interní klinika – klinika hematologie VFN. 11.12.2019. Dostupné také z <https://int1.lf1.cuni.cz/file/5723/14-medici-5rocnik-q-akutni-leukemie-cetkovsky.pdf>.
- ŠÁLEK, Cyril. Diagnostika a léčba akutních leukemií. Interní medicína pro praxi [online]. 2012, roč. 14, no. 10, s. 366-372, dostupné také z <https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2012/10/05.pdf>. ISSN 1803-5256.
- KARVUNIDIS, Thomas a Martin MATĚJOVIČ. Vybrané akutní stavy v moderní onkologii. Vnitřní lékařství [online]. 2019, roč. 65, no. 6, s. 405-415, dostupné také z <https://www.prolekare.cz/casopisy/vnitrni-lekarstvi/2019-6-2/vybrane-akutni-stavy-v-moderni-onkologii-113422/download?hl=cs>. ISSN 1801–7592.