Intraoseální infuze

Z WikiSkript

Intraoseální přístup používáme v případech nutnosti zajistit vstup do krevního řečiště, který není možný zajistit i. v. linkou. Intraoseální cestou lze podávat všechny léky, i.v. roztoky a krevní deriváty. Rychlost nástupu účinku je srovnatelná s centrálním žilním přístupem. Využívá se nejčastěji v přednemocniční péči, v nemocnicích může pomoci v urgentních situacích především pokud není možné spolehlivě a rychle kanylovat centrální žílu.

Určitou nevýhodou je bolestivá aplikace, potřeba speciálních kanyl a omezená doba možného používání – uvádí se 6–12, výjimečně maximálně 24 hodin používání. Bolestivost při návrtu kosti je přeceňována, je srovnatelná nebo menší než kožní vpich širší kanylou (Gronych 2014).

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Intraoseální infúze kontrastního roztoku v caput humeri lt.dx. na axiálním CT

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

  • osteogenesis imperfecta
  • osteopetrosis
  • fractura tibiae nebo jiné kosti zvolené k punkci
  • odmítnutí pacientem
  • infekce v místě vpichu, předchozí ortopedická operace
  • nitrobřišní a pánevní poranění při zamýšleném vstupu do kostí v povodí dolní duté žíly

Přístupy[upravit | editovat zdroj]

  • hlavice humeru (vhodné při resuscitaci)
  • proximální část tibie v místě tuberositas tibiae (děti < 6 let)
  • distální femur
  • patní kost (novorozenci a děti < 6 měsíců)

Postup proximální tibie[upravit | editovat zdroj]

  • pacient je v poloze na zádech
  • mírně pokrčenou dolní končetinu podložíme tak, aby se bérec opíral o pevný podklad (tj. aby byla zajištěna dobrá stabilizace bérce)
  • místem vpichu je proximální část tibie, přibližně 2 cm mediálně a 2 cm proximálně (u dětí distálně) od tuberositas tibiae, při výkonu musí být zabezpečeny přísné aseptické podmínky
  • kolmo na dlouhou osu kosti penetrujeme kostní matrix a šroubovitým pohybem vnikáme do kostní dřeně (vniknutí do ní je spojeno se ztrátou odporu), hloubka vpichu je obvykle 1–1,5 cm

Po zavedení[upravit | editovat zdroj]

  • jehla je ve správné poloze, když pevně stojí v kosti a když při aspiraci nasáváme dřeň
  • u pacienta při vědomí aplikujeme velmi pomalu 2 ml lokálního anestetika
  • pokud si myslíme, že jsme ve správné poloze, ale kostní dřeň nelze nasát, propláchneme jehlu 10 ml (děti 2 – 5 ml) fyziologického roztoku a sledujeme, zda nevzniká vyklenutí
  • první bolus razantně během 5 s k rozvolnění trámčiny kosti (No flush = no flow)
  • pokud je vše bez problémů, jehlu fixujeme a sterilně kryjeme

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

  • povrchové infekce
  • osteomyelitis
  • subperiostální infúze
  • compartment syndrom
  • přechodné objevení blastů v periferní krvi
  • dislokace jehly a následné krvácení
  • podle některých autorů u dospělých pacientů tuková embolie
  • poškození růstové chrupavky u dětí

Video[upravit | editovat zdroj]

<mediaplayer width='500' height='300'>https://www.youtube.com/watch?v=KHXSfh2ZRDM</mediaplayer>

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠEVČÍK, Pavel, et al. Intenzivní medicína. 3. vydání. Galén, 2014. 1195 s. s. 100. ISBN 9788074920660.

Související články[upravit | editovat zdroj]