Hygiena

Hygieia - bohyně zdraví

Hygiena je věda o uchování zdraví, ve smyslu péče o psychické i fyzické zdraví jedince: osobní hygiena, duševní hygiena, domácí hygiena, zubní hygiena a hygiena práce, používaná v souvislosti s veřejným zdravím.

Hygienické postupy jsou důležité v rámci prevence, dosahují snížení výskytu a šíření chorob.

Konkrétní příklady: zajišťování kvalitní vody a potravin, kvalitní stravování, oblečení, problematika práce a tělesné námahy vůbec, spánek, osobní čistota, abúzus tabáku, alkoholu nebo narkotik, klimatické podmínky, půda, stavební materiály a problematika související s bydlením, odstraňování odpadů, pohřebnictví apod.

Název je odvozen od Hygieiy, řecké bohyně zdraví (dcera boha Asklépia a Epione). Je znázorňována v podobě ženy s hadem, který pije z misky v její ruce.

Hygienické praxe jsou kulturálně a společensky diferencované.

Mírou efektivity činnosti hygienické služby je to, čemu zabránila, nelze proto často kriticky zhodnotit úspěchy a neúspěchy samotných postupů. Preventivní hygienické postupy jsou nezbytné pro trvale udržitelný rozvoj lidské populace.

Historie hygieny

Kodexy hygieny můžeme nalézt v několika hinduistických textech jako Manusmriti a Vishnu Purana. Koupání je jednou z pěti hinduistických denních povinností. Některé z těchto (a podobných) pravidel rituální čistoty zlepšily hygienu i z dnešního epidemiologického pohledu.

Pravidelné koupele byly výdobytkem římské civilizace. Lázně, které byly postaveny v městských oblastech, měly sloužit široké veřejnosti pro udržení osobní čistoty. Do lázní byla voda přiváděna akvadukty. Římská města měla dobrý systém kanalizace a sběrná místa pro obsah latrín.

Až do konce 19. století měli k dispozici toalety obvykle jen bohatí občané. Chudší většina měla jen určené místa v půdě za staveními, která sloužila těmto účelům. To se však změnilo poté, co John Snow zjistil, že cholera je šířena fekálním znečištěním vody.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Epidemiologie.

Louis Pasteur

Louis Pasteur

Důležitou osobností ve vývoji oboru (zejména z hlediska původu nemocí, metod zpracování potravin a očkování) byl francouzský mikrobiolog Louis Pasteur (1822–1895).

Objevil, že převařením mléka dochází k likvidování většiny přítomných mikroorganismů, a tím se snižuje jeho kazivost (též víno, pivo). Tento proces se dnes nazývá pasterizace.

Popsal jako první proces anaerobiózy (Pasteurův efekt), podařilo se mu s jistotou prokázat správnost teorie zárodků (infekce přenášené mikroorganismy), prokázal, že fermentace je výsledkem bakteriální činnosti.

Pasteur vyvinul vakcínu proti vzteklině. Používal oslabené kmeny pěstované na králících, z kterých byla použita na samotnou vakcínu postižená vysušená nervová tkáň.

Edward Jenner

Edward Jenner

Edward Jenner (1749–1823) byl britský vesnický lékař, který se proslavil zavedením první vakcíny proti pravým neštovicím. Zjistil, že dojičky krav neonemocní pravými neštovicemi a záměrně proto naočkoval osmiletému chlapci hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi. Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, avšak za šest týdnů se zcela uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic. Podle Jennerova předpokladu u chlapce nemoc nepropukla a tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci.

Již Číňané však aplikovali materiál z pustul a krust z uzdravujících se nemocných do exkoriací jiných jedinců s cílem, aby se nemoc nešířila dál.

Rovněž v Turecku měli podobnou metodu očkování, která spočívala v záměrném nakažení jedince variolou z hnisu uzdravujících se pacientů, jelikož virus je v tomto materiálu oslaben (dnes to nazýváme variolizací).

Robert Koch

Robert Koch

Robert Koch (1843–1910) byl německý lékař a mikrobiolog, zakladatel bakteriologie a nositel Nobelovy ceny. Objevil původce tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis, Kochův bacil), cholery (Vibrio cholerae), antraxu (Bacillus anthracis) a hnisavé konjunktivitidy (Haemophilus aegypticus, Kochův-Weeksův bacil).

Tuberkulín, který dnes používáme jako diagnostickou látku v tuberkulínovém testu, kdy prokazujeme přítomnost protilátek proti TBC v těle pacienta.

Kochovy postuláty (kritéria pro uznání mikroorganizmu jako původce nemoci):

1. Mikrob musí být nalezen ve všech případech dané nemoci a ve všech cílových místech.
2. Mikrob musí být izolován z infikovaného hostitele a musí být kultivovatelný in vitro.
3. Čistá kultura mikroorganismu musí vyvolat typické příznaky onemocnění po inokulaci vnímavému jedinci.
4. Mikroorganismus musí být znovu získatelný z experimentálně infikovaného jedince.

Stanislav Provázek

Stanislaus von Prowazek (1875 Jindřichův Hradec–1915 Cottbus, narozený jako Stanislav Provázek) byl českým mikrobiologem a parazitologem, který spolu s patologem Henrique da Rocha Lima objevil původce Rickettsiózy (Rickettsia prowazeki).

Alexander Fleming

Sir Alexander Fleming (1881–1955) byl skotský lékař známý objevem baktericidních účinků lysozymu a baktericidního účinku penicilinu z plísně Penicillium notatum.

V roce 1928 zjistil, že plíseň Penicilinum notatum, která byla zanesena do Petriho misky s bakteriemi otevřeným oknem v laboratoři, vytváří látky, které zabíjí některé kmeny bakterií. V roce 1941 se začal penicilin masově vyrábět a používat v medicíně. Spolu s Ernstem Chainem a Howardem Floreyem dostal za své objevy v roce 1945 Nobelovu cenu.

Vakcíny proti poliomyelitidě

Jonas Edward Salk (1914–1995) byl americký vědec, který vytvořil inaktivovanou vakcínu proti polio viru, která se podává subkutánně (IPV).

Albert Bruce Sabin (1906–1993) byl Američan, který vynalezl perorální atenuovanou (oslabenou, Sabinovu) vakcínu proti viru poliomyelitidy (OPV) v roce 1955.

Očekává se eradikace poliomyelitidy v roce 2012.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Poliomyelitis anterior acuta.

Historie hygieny u nás

Gustav Kabrhel

Naše země má dlouholetou tradici v oblasti hygieny i preventivního lékařství obecně (již od 17. století).

Hygiena u nás navázala na tradiční německou školu a obohatila ji o experimentální hledisko, např. v oblasti zajištění kvality pitné vody (Kabrhelův index = kolik mikrobů projde dobře postaveným pískovým filtrem, hranice je 1:7000).

Gustav Kabrhel (1857–1939) byl významným českým hygienikem, žákem profesora Maxe von Pettenkofera (Mnichov), zakladatelem hygieny u nás. V lednu roku 1899 jmenován prvním profesorem hygieny na lékařské fakultě české univerzity v Praze.

Na přelomu let 1897/1898 založil Hygienický ústav, dnešní Ústav hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty UK, jehož byl, až do roku 1927, přednostou. Současně vedl také Státní ústav pro zkoumání léčiv.

Ve svém vědeckém bádání vycházel zejména z pojetí Maxe von Pettenkofera a Roberta Kocha.

Zasloužil se o progresivní koncepci vybudování káranského vodovodu pro Prahu a jeho práce měly zásadní vliv na obrat v posuzování kvality pitné vody.

Jaroslav Teisinger

Jaroslav Teisinger (1902-1985) je zakladatelem českého pracovního lékařství, vybudoval první Kliniku nemocí z povolání a první Ústav pracovního lékařství v Československé republice.

Významné jsou série prací profesora Jaroslav Teisingera vedoucích již v polovině 30. let k vybudování základů dnešního systému biologických expozičních testů (BET).

Počátkem 50. let byla u nás vybudována síť hygienických stanic, ve kterých Lékařská fakulta hygienická (dnešní 3. LF UK) vychovávala lékaře preventivních oborů.

Odkazy

Související články

• Epidemiologie

Použitá literatura

• WIKIPEDIA. John Snow (physician) [online]. ©2007. Poslední revize 2010-03-23, [cit. 2010-04-01]. <https://en.wikipedia.org/wiki/John_Snow_%28physician%29>.

• WIKIPEDIA. Edward Jenner [online]. ©2004. Poslední revize 2010-02-07, [cit. 2010-04-01]. <https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Jenner>.

• WIKIPEDIA. Alexander Fleming [online]. ©2005. Poslední revize 2010-03-11, [cit. 2010-04-01]. <https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexander_Fleming>.

• MAUROIS,. Život sira Alexandra Fleminga. 2. vydání. Praha : Odeon, 1981. 248 s. 

• VLASTA MÁDLOVÁ,. GUSTAV KABRHEL (1857–1939) [online]. ©2007. Poslední revize 2007-11, [cit. 2010-04-01]. <http://abicko.avcr.cz/2007/11/12/gustav-kabrhel-1857-1939-.html>.

• BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena – učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha. 2002. ISBN 80-7184-551-5       .

Externí odkazy

• Hygiena (česká wikipedie)
• Hygiene (anglická wikipedie)