Hydrokéla
Hydrokéla je časté onemocnění, při kterém se hromadí čirá jantarová tekutina mezi obaly varlete. Tekutina je v cavum serosum scroti, a to mezi parietálním a viscerálním listem tunica vaginalis testis. Méně častá je hydrokéla semenného provazce (funiculocele).
Dělení a příčiny[upravit | editovat zdroj]
Vrozenou hydrokélu najdeme u dětí, příčina vzniku není známá. Nález můžeme dále dělit na nekomunikující a komunikující hydrokélu. V posledním případě není uzavřen procesus vaginalis peritonei, a tak dochází k volné komunikaci mezi cavum scroti a břišní dutinou. Tento typ může být spojený s nepřímou tříselnou kýlou.
Primární hydrokéla je typ, který vzniká v dospělosti. Příčinou je pravděpodobně nerovnováha mezi produkcí a resorpcí tekutiny, vyvolávající faktor ale není známý.
Sekundární hydrokéla vzniká jako reakce na jiný patologický proces varlete nebo nadvarlete. Může se vyskytnout například u zánětů či po úrazu.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Hydrokéla se projevuje zvětšováním obsahu skrota, pacient je obvykle bez obtíží. Nejčastěji je odhalena při samovyšetřování nebo jako náhodný nález při fyzikálním vyšetření. Typický je asymptomatický průběh onemocnění, někdy si ale pacient může stěžovat na pocity tlaku, tíhy.
Diagnostika a diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Základem pro diagnostiku je anamnéza, pacient udává postupné zvětšování skrota. V objektivním nálezu je nebolestivé, elastické, zvětšené hemiskrotum, nález může být i oboustranný. Při prosvícení skrotálního vaku můžeme odlišit hydrokélu od uskřinuté skrotální kýly (kýlu prosvítit nelze, hydrokélu ano).
Ze zobrazovacích metod je první volbou ultrazvukové vyšetření. Při nejistotě můžeme provést punkci hydrokély. Získáme tím tekutinu pro cytologické a mikrobiologické vyšetření a varle s nadvarletem jsou následně lépe přístupné palpačnímu vyšetření.
Funikulokéla je charakteristická nálezem vřetenovitého ztluštění, které vede tříslem do horní části skróta.
U chlapců s vrozenou komunikující hydrokélou můžeme v anamnéze zaznamenat, že je skrotum menší a měkčí v ranních hodinách, v průběhu dne se skrotum zvětšuje, kůže je napjatější.
Rychle vzniklá hydrokéla může souviset s poraněním skrota, infekcí či radioterapií v dané oblasti.
V diferenciální diagnostice musíme odlišit zánětlivé a nádorové onemocnění, spermatokélu. Důležité je také odlišit sekundární hydrokélu, která může být prvním projevem nádorové afekce.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
U pacienta s hydrokélou volíme z několika postupů. Pokud se jedná o menší asymptomatickou hydrokélu, pacienta pouze sledujeme.
Symptomatickou hydrokélu můžeme punktovat. Zákrok přináší dočasnou úlevu, Tekutina se ve vaku v krátké době často opět obnoví. Větší šance je v případě, že je stav důsledkem zánětu (viz cytologie, imunologie z punkce) který byl potlačen. Nejedná se tedy pricipiálně o definitivní řešení onemocnění.
Definitivní léčbou je operační zákrok. Volíme jej u symptomatické hydrokély, která pacientovi způsobuje bolesti či dyskomfort. Cílem zákroku je vytvořit komunikaci mezi skrotální dutinou a podkožím, které tekutinu resorbuje.
Zákrok provádíme v celkové nebo spinální anestezii. Nejprve provedeme incizi na příslušné straně skrota, následně otevřeme skrotální vak a vypustíme tekutinu. Abychom zabránili recidivám, resekujeme co největší část vaku, zbývající okraje sešijeme vstřebatelným stehem a pokračujeme šitím operační rány. [1].
Komunikující hydrokéla se většinou spontánně uzavře před prvním rokem věku. K operačnímu řešení přistupujeme, pokud hydrokéla přetrvává i po druhém roce věku nebo ve skrotu rozlišíme střevní kličky.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Urologie pro studenty: Hydrokéla
- Česká urologická společnost ČLS JEP: Onemocnění varlat
- Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK: Hydrokéla
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ . Operace hydrokély/spermatokély : Informovaný souhlas pacienta s výkonem [online] . Fakultní nemocnice Ostrava, 2013. 2 s. Dostupné také z <https://www.fno.cz/documents/informovane-souhlasy/Operace_hydrokely_spermatokely_IS_r02.pdf>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Doporučené postupy pro praktické lékaře. Hydrokéla, varikokéla, spermatokéla. 2002. s. 2-3. Dostupné také z URL <www.cls.cz/dokumenty2/os/t178.rtf>.
- KAWACIUK, Ivan. Urologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 531 s. s. 469, 470. ISBN 978-80-7262-627-7.
Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]
- HANUŠ, Tomáš a Petr MACEK, et al. Urologie pro mediky. 1. vydání. 2015. 305 s. s. 214. ISBN 9788024630083.
