Historie psychiatrie
Pojem psychiatrie, složený ze slov duše (psyche) a lékař (iatrós), byl poprvé použitý německým lékařem Johannem Christianem Reilem v roce 1808, ale psychiatrické nemoci dnešního chápání jsou jedny z vůbec prvně popsaných nemocí.
Vývoj psychiatrie v jednotlivých epochách[upravit | editovat zdroj]
Starověk[upravit | editovat zdroj]
Tehdejší řešení problémů bylo velmi úzce spjato s filosofií a náboženstvím (proto termín „duševní poruchy“).
- Ebersův papyrus – 1550 př. n. l., jeden z nejstarších lékařských dokumentů, popisuje deprese.
- Bible – např. král Saul (11. st. př. n. l.) měl deprese, bipolární poruchu a je první popsána muzikoterapie (David hraje na lyru)[1].
Antika[upravit | editovat zdroj]
Vysvětlení duševních poruchy se zaměřovalo na organický původ.
- Hippokrates
- Galén – tvrdil, že duševní onemocnění mohou být způsobena přímým poškozením mozku nebo odpovědí na poškození jiné části těla.
Středověk[upravit | editovat zdroj]
Po pádu říše římské nastal na území Evropy úpadek humanity a vědy. Jistý vliv měl i nástup křesťanství a jeho postoj ke světu jako dokonalému Božímu dílu, které není třeba studovat. V arabském světě, kde od 9. století vznikaly zařízení pro duševně nemocné, se věnoval psychiatrii hlavně Avicenna.
- Codex Theodosianus (Theodosiův kodex, 438 n. l.) – odsuzuje magii, navrhuje trestání posedlých, čarodějnic a kouzelníků, duševními poruchami se zabývá démonologie;
- 1247 – založení Betlémské královské nemocnice, prvního zařízení pro duševně nemocné v Evropě[2]
- 1486 – Vydání „Malleus maleficarum“ (Kladivo na čarodějnice) – dílo obhajující hony na čarodějnice (často tak byly označovány právě psychicky nemocné ženy).
Novověk[upravit | editovat zdroj]
V průběhu renesance byli duševně nemocní označováni inkvizicí jako "posedlí ďáblem" a následně pronásledováni, mučeni a upalováni. Někteří myslitelé se však pokoušeli o změnu přístupu (Thomas Moore, F. Bacon, …).
- Johann Weyer (16. stol.) — lékař, který jako první vystoupil proti pronásledování čarodějnic, sepsal dílo De prestigiis daemonum; jedná se o první psychiatrickou revoluci[1].
- 1755 – Marie Terezie zrušila zákon o čarodějnictví (i přesto došlo v 19. století k několika upálením).
Osvícenství přineslo skutečnou reformu péče o psychiku, byly zakládány psychiatrické nemocnice, zkoumány teorie příčin chorob atd.
- 1784 – zřízení "Narrenturmu" (věže bláznů), prvního zvláštního oddělení pro duševně nemocné v Rakousku-Uhersku (Vídeň).
- 1790 – založena dnešní VFN společně s ústavem pro duševně choré (Custodiae mente captorum), německy „Tollhaus“ (blázinec)
- Philippe Pinel (18. stol.) — přetvořil vězení Bicêtre a vězení Salpêtrière v léčebny duševně chorých se skutečnou péčí (psychoterapie, psychodrama, režimová terapie), období tzv. druhé psychiatrické revoluce[1].
19. století[upravit | editovat zdroj]
- Od r. 1821 vyučováno „chorobomyslnictví“.
- Později přesunuto do augustiniánského kláštera u kostela sv. Kateřiny – Ústav pro choromyslné království českého.
20. století[upravit | editovat zdroj]
- Baden-Baden — skupina psychiatrů rozvíjela popisy a terminologii[1].
- Nobelova cena za malarioterapii progresivní paralýzy — Julius Wagner von Jauregg[1].
- Nobelova cena za leukotomie — Egas Moniz[1].
- Objevení elektrokonvulze a zavedení do praxe — Lucio Bini a Ugo Cerletti
- 1952 — úspěšné použití chlorpromazinu u psychotických pacientů, původně vyvíjeného jako antihistaminikum
- Rozvoj psychiatrie s osvětlením molekulárních mechanismů, zobrazovacích metod a genetických podkladů chorob — třetí psychiatrická revoluce[1].
- V období nacistické a komunistické nadvlády, i za cenu zkreslené či akcentované diagnozy, psychiatrie „zachraňovala“ politické oběti režimu (radši z nich udělala na oko postižené, než aby museli být podrobeni výkonu trestu).
- Dopad komunismu na psychiatrii u nás:
- zdůraznění Pavlovova učení při teorii vzniku všech psychických poruch;
- biologické zaměření, omezení integrace s psychoterapií.
Směry psychiatrie[upravit | editovat zdroj]
Biologický[upravit | editovat zdroj]
- Neurovědecký, spíše neurologie (1861 – Brocovy arey apod.).
- Emil Kraepelin – přednosta psychiatrie ve Vídni (tehdy tam působil též Alzheimer, Nissl apod., …), založil klasifikaci hlavních psychických poruch.
- Další objevy: Alzheimer – plaky a neurofibrily.
- Wagner-Jaurreg: léčba progresivní paralýzy malárií.
- 1927 – Sakel: léčba schizofrenie inzulínovými kómaty.
- 1938 – Cerletti a Bini: elektrokonvulzivní terapie (EKT, ECT) .
- Rozvoj psychofarmak.
Psychologický[upravit | editovat zdroj]
- Důraz na faktory ovlivňující vývoj osobnosti.
- Snaha odvodit vznik nemocí z poruch vývoje osobnosti od narození a z překonávání určitých uzlových bodů vývoje.
- Hlavní a první – Freudova psychoanalýza, nevědomí.
- Antipsychiatrie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g RABOCH, Jiří. Zahájení a úvod: psychiatrie a společnost [přednáška k předmětu Psychiatrie, obor Všeobecné lékařství, 1. Lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 1.10.2012. Dostupné také z <https://el.lf1.cuni.cz/p5_uvod>.
- ↑ -. ExtraStory [online]. [cit. 2018-10-02]. <http://extrastory.cz/portrety-hruzy-takhle-vypadali-pacienti-nejstrasnejsiho-britskeho-blazince.html>.