Hemoterapie
Hemoterapie je podání náhrady určité součásti krve. Jedná se o převod biologického materiálu z organismu dárce do organismu příjemce.[1]
Typy biologických materiálů[upravit | editovat zdroj]
Rozlišují se krevní deriváty a transfuzní přípravky.
- Transfuzní přípravky
Jde o biologický materiál, který se po odběru přímo (či někdy po deleukotizaci a nebo ozáření) podává příjemci.[1] Příkladem je erytrocytární koncentrát (erytrocytární masa, „erymasa“), trombocytární koncentrát a čerstvě zmražená plazma (fresh frozen plasma, FFP).
- Krevní deriváty
Jde o materiál, který je vyroben z biologického materiálu dárce různými biochemicko-fyzikálními postupy.[1] Příkladem jsou IV imunoglobuliny („ivigy“) nebo jednotlivé koagulační faktory (kromě rekombinantních).
Zásady účelné hemoterapie[upravit | editovat zdroj]
Benefit pacienta by měl převážit riziko případných komplikací hemoterapie (urtika, febrilní reakce, hemolýza, TRALI, přetížení železem…). Zároveň je důležité vyšetřit kauzální příčinu nedostatku.
Indikace[upravit | editovat zdroj]
O hemoterapeutické substituci má smysl uvažovat u anémií, trombocytopenií a koagulopatií.
Anémie[upravit | editovat zdroj]
Klasické doporučení uvádí, že erytrocyty by měly být substituovány u hodnot hemoglobinu nižšího než 80 g/l, pokud není pacient zatížen ischemií či těžkou infekcí.[1] Výjimkou je sideropenická anémie, u níž je účelnější substituovat železo. U starších pacientů s ischémií (ICHS, ICHDK atd.) či pacientů v těžké sepsi je účelné substituovat dříve. Hranice se volí individuálně dle stavu, často např. u hodnot hemoglobinu nižšího než 100 g/l.[1]
Hypertransfuze je účelná u paroxysmální noční hemoglobinurie a u srpkovité krize.[1]
K substituci se používá nejčastěji erytrocytární masa, plná krev pouze ve válečné medicíně (či v zemích rozvojového světa).[1]
Trombocytopenie[upravit | editovat zdroj]
U imunní trombocytopenické purpury a trombotické trombocytopenické purpury nemá smysl trombocyty substituovat (ani při nulových hodnotách). Substituované trombocyty jsou rychle destruovány a dochází jen k další senzibilizaci imunitního systému.[1] Substituce je nezbytná v případě vitální indikace u nezastavitelného krvácení. U ostatních trombocytopenií se za hraniční hodnotu považuje počet trombocytů 10 . 109/l, po níž je účelné destičky pacientovi hradit.[1] Pokud má pacient s trombocytopenií zároveň horečku nebo koagulopatii, je účelné hradit destičky dříve.[1]
Cílové hodnoty destiček u invazivních výkonů jsou:
- alespoň 50×109/l pro zavedení žilní kanyly nebo provedení lumbální punkce,
- alespoň 80×109/l před menším operačním výkonem,
- alespoň 100×109/l před větším operačním výkonem.[1]
(Dosáhnout uvedených hodnot však není v hematologii vždy zcela reálné.)
Mohou se podávat trombocytární koncentráty buď směsné (smíchané od několika dárců, aby jich bylo dostatečné množství), nebo z trombocytoferézy, které jsou od jednoho dárce a tedy méně senzibilizující.[1]
Koagulopatie[upravit | editovat zdroj]
Podání čerstvě mražené plazmy je indikováno:
- k substituci koagulační faktorů při jejich nedostatku (hemofilie, pokud nejsou dostupné jednotlivé faktory atd.),
- k substituci u DIC,
- při intoxikaci Warfarin, je-li žádoucí snižovat INR rychle a není-li dostupný protrombinový komplex,
- v rámci výměnné plazmaferézy u TTP.[1]
