Typy zlomenin a jejich dislokace
(přesměrováno z Fraktura)
Zlomenina je porucha kontinuity kosti. Je způsobena překonáním elastických schopností tkáně tlakem, tahem, posunem nebo kombinací všech uvedených. Mechanismus vzniku může být buď přímý, kdy síla působí přímo v místě zlomeniny, nebo nepřímý, kdy dochází k působení sil v oblasti vzdálené od místa lomu. Zlomeniny vznikající přímým mechanismem jsou obvykle provázeny těžkým poškozením měkkých tkání, u nepřímých kožní kryt nebývá porušen. Orientačně můžeme dle poškození kožního krytu rozdělit zlomeniny na otevřené a zavřené.
Rozlišujeme zlomeniny:
- úrazové,
- únavové (stresové), které vznikají na podkladě opakovaných mikrotraumat při přetěžování,
- patologické, vznikající při oslabení kosti například metastázou.
Typy zlomenin[upravit | editovat zdroj]
Dělení dle mechanismu vzniku[upravit | editovat zdroj]
- Kompresní zlomeniny jsou takové, kdy násilí působí v ose kosti, porušena je hlavně spongióza. Typicky se jedná o proximální část tibie a patní kost.
- Impresivní zlomeniny vznikají působením násilí na malý okrsek kosti, který se vtlačuje dovnitř. Nacházíme je například na kostech lebky.
- Tahové zlomeniny jsou zapříčiněny tahem svalů a šlach. Obvykle se vyskytují v úponových místech; čéška, olekranon, tuberculum majus, spina iliaca anterior superior.
- Ohybové zlomeniny vzniknou působením střižných, posunových sil, například na krčku stehenní kosti.
Dělení dle průběhu lomné linie[upravit | editovat zdroj]
- příčné
- šikmé
- spirální
- vertikální (dlátové u kompakty, impresivní u spongiózy)
- tangenciální (osteochondrální)
- avulzní (při úponech svalů)
Dělení dle počtu úlomků[upravit | editovat zdroj]
- dvou, tří, čtyř úlomkové a tříštivé
- dvouetážová zlomenina – na dlouhých kostech, kdy je mezifragment delší než 6 cm
Dislokace zlomenin[upravit | editovat zdroj]
Dislokace vždy hodnotíme podle polohy periferního fragmentu proti fragmentu centrálnímu (jen luxační zlomeniny páteře se popisují opačně).
Rozlišujeme dislokace:
- ad latus – do strany,
- ad longitudinem – do délky:
- s distrakcí (prodloužení),
- s kontrakcí (zkrácení),
- ad axim – úhlové,
- ad peripheriam – rotační.
Dle výsledku repozice mluvíme o zlomeninách:
- reponibilních a stabilních,
- reponibilních a nestabilních,
- ireponibilních.
Klasifikace zlomenin[upravit | editovat zdroj]
Hlavní význam má AO klasifikace (klasifikace dle Arbeitsgemeinschaft für Osteosynthesefragen, tj. Pracovního spolku pro otázky osteosyntézy):
- první číslo – vyjadřuje postiženou kost
- 1 – humerus
- 2 – předloketní kosti
- 3 – femur
- 4 – bérec
- 5 – páteř
- 6 – pánev
- 7 – ruka
- 8 – noha
- 9 – hlava
- druhý údaj – určuje segment kosti u dlouhých kostí:
- 1 – proximální epimetafýza
- 2 – diafýza
- 3 – distální epimetafýza
- třetí údaj ukazuje typ zlomeniny (A–C), u každé části je konkrétní
- každý typ je členěn na skupiny 1–3
- každá skupina je ještě dělena na podskupiny 1–3
S vyšším číslem se závažnost fraktury zvyšuje. (pozn.: AO klasifikace se dobře ujala s výjimkou proximální části humeru (AO je moc složitá) a femuru, kde tato klasifikace nepostačuje).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Převzato z[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- VIŠŇA, Petr a Jiří HOCH, et al. Traumatologie dospělých : učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 2004. 157 s. ISBN 80-7345-034-8.