Forenzní entomologie

Forenzní entomologie je obor aplikované biologie vycházející z degradačního procesu a znalostech o hmyzu a ostatních bezobratlých. V praxi má tento obor trojí využití:

Problematika potravinářských škůdců
Oblast parazitů člověka a zvířat
Stanovení doby smrti u nalezených lidských těl

Stanovení doby smrti[upravit | editovat zdroj]

Obecně platí, že čím delší doba od smrti uplynula, tím složitější je ji přesně určit. Často používané metody k určení její přibližné doby jsou:

Rychlost rozvoje posmrtných změn- nespolehlivá a nepřesná metoda
- chladnutí těla
- posmrtné skvrny- rozsah, uložení atd.
- posmrtná ztuhlost
Stádium hnilobného rozkladu- možný nález různých vývojových stádií hmyzu a bezobratlých
Stupeň natrávení potravy- např. trávenina v žaludku

Doba kolonizace[upravit | editovat zdroj]

Jedná se o dobu, kdy je tělo obsazeno hmyzem a jinými organismy. Pro stanovení její doby je nutné znát délku vývojových cyklů jednotlivých druhů a principy sukcese (vývoj a změny ve složení společenstev v ekosystému).

Délku vývojového cyklu definujeme sumou efektivních teplot (SET). Hodnoty SET se zjišťují experimentálně a znázorňují součet efektivních teplot určitého druhu. Efektivní teplota je aktuální teplota snížená o dolní teplotní hranici daného druhu, při níž se vývin zastavuje. Je buďto v denních nebo hodinových stupních a je pro každý druh v oblasti konstantní. Také vychází z předpokladu, že rychlost vývinu celé generace závisí na teplotě prostředí (čím vyšší teplota tím je vývojový cyklus kratší). Faktory, které mohou délku cyklu ovlivnit, jsou např.: vlhkost, délka fotoperiody, množství potravy,… Dalším problémem může být neexistence SET hodnot pro některé druhy živočichů.

$\ E=\sum _{i=1}^{N}T_{1}-SPV$

kde SPV = spodní práh vývoje, Ti = průměrná teplota (záporné hodnoty nejsou zahrnuty ve výpočtu)

PMI versus doba kolonizace[upravit | editovat zdroj]

Post mortem interval (PMI) je doba mezi úmrtím jedince a nálezem jeho těla. U mrtvol mrtvých déle než 72 hodin jsou entomologické metody jedny z nejpřesnějších při stanovení doby smrti. Protože se nepracuje s tělem mrtvého, ale pouze s odebraným hmyzem, můžeme určit jen dobu, kdy hmyz kolonizoval mrtvolu. Kolonizace ne vždy souhlasí s dobou úmrtí. Při optimální přístupnosti hmyzu k tělu může docházet k následujícím 3 situacím:

Čas smrti odpovídá času kolonizace[upravit | editovat zdroj]

Krvácivá traumata (poranění) z bodných, řezných a střelných zranění, pádu z výšky, při autonehodě apod., nebo přítomnosti spermatu, exkrementů či zvratků uvolňuje do okolí aroma, které láká bezobratlé živočichy.

Ke kolonizaci dochází v určitém časovém intervalu po smrti[upravit | editovat zdroj]

Intaktní tělo je takové, které je zachovalé, neporušené. Jedné se o úmrtí z přirozených příčin (infarkt, stáří, mrtvice), smrti způsobené uškrcením, udušením nebo otravou plyny. Ke kolonizaci začne docházet až při produkci plynů bakteriálního rozkladu. První kladení se pak může odehrávat několik hodin nebo dnů po úmrtí.

Ke kolonizaci dochází ještě před smrtí[upravit | editovat zdroj]

Ke kolonizaci dochází za života. K prvnímu kladení několik minut až hodin před smrtí člověka dochází např. u jedinců s krvácivými traumaty, kteří jsou živý ovšem v kómatu nebo neschopni pohybu. Forenzně významné druhy jsou však schopné kolonizace už několik dnů před smrtí. S tím se pojí opět problematika myiáz (onemocnění obratlovců způsobená mušími larvami). Při fakultativní myiáze nalézáme druhy, které využívají člověka pouze příležitostně a tak je nalezneme běžně až ne zemřelých.

Rozklad při volné expozici[upravit | editovat zdroj]

I. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

mravenec obecný (lasius niger)

Tělo: čerstvé, mrtvé nebo umírající.
Typické organismy (nové): vosy a mravenci z čeledi blanokřídlí, mouchy z čeledi bzučíkovití (zelené Lucilia a modré Calliphora)

II. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

masařka obecná (sarcophaga carnaria)

Tělo: nadmuté plyny, které vznikají činností bakteriálního rozkladu střev
Atraktanty: rozkladné plyny
Typické organismy (nové): mouchy čeledí masařkovití (masařka obecná) a mouchovití (muscina), brouci mrchožroutovití (mrchožrout pobřežní), larvy z rodu Nicrophorus a blanokřídlí (chalcidky, lumci a lumíšci)
Typické organismy (přetrvávající): larvy bzučivek

III. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

moucha lesklá (hydrotaea ignava)

Tělo: biochemicky aktivní rozklad, zahrnující zmýdelnění tuků na adipocire a fermentaci proteinů
Atraktanty: těkavé mastné kyseliny (kyselina máselná), kaseózní látky
Typické organismy (nové): mouchy rodu Hydrotaea (např. moucha lesklá), sýrohlodkovití, kmitalkovití a slunilkovití, brouci drabčíkovití, Ontholestes, Philonthus, výslunník, kožojedovití a pestrokrovečníkovití
Typické organismy (přetrvávající): larvy bzučivek

IV. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

coffin fly (megaselia scalaris)

Tělo: pokročilý rozklad, který se vyznačuje čpavkovou fermentací zbytků měkkých tkání
Atraktanty: amoniakální páry, nakyslý zápach kaseózních zbytků
Typické organismy (nové): mušky z čeledi hrbilkovití
Typické organismy (přetrvávající): larvy sýrohlodek, kmitalek a slunilek, larvy kožojedů a pestrokrovečníků, drabčíci, mršníci a lesknáči

V. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

(trox scaber)

Tělo: vysychání zbytků měkkých tkání
Typické organismy (nové): brouci z čeledi hlodáčovití (Trox scaber a T. sabulosus), zvyšování zastoupení roztočů^*
- * Ti jsou na těle přítomní už od počátku kolonizace. Na tělo se dostávají především pomocí forézie (transport pomocí hostitele, v tomto případě jiného hmyzu). Roztoči ne těle setrvávají, rozmnožují se a po vylíhnutí nových jedinců brouků se společně s nimi přenesou na jinou mrtvolu.
Typické organismy (přetrvávající): larvy sýrohlodek a hrbilek, kožojedi a pestrokrovečníci

VI. sukcesní vlna[upravit | editovat zdroj]

vrtavec průsvitný (gibbium psylloides)

Tělo: měkké tkáně jsou rozložené a zůstávají kosterní zbytky^* a pozůstatky vyschlých chrupavek a vaziva, vlasů a tělního ochlupení
- ^*Na degradaci kostí ležících na povrchu mají vliv např. i řasy.
Typické organismy (nové): vrtavci z čeledi červotočovití
Typické organismy (přetrvávající): roztoči a minimálně kožojedi a hlodáči

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použité zdroje[upravit | editovat zdroj]