Deskriptivní studie

Deskriptivní studie jsou pozorovací studie, popisují distribuci nemoci v populaci (podle charakteristiky osoby, místa a času) a srovnávají jejich výskyt v různých geografických teritoriích, u různých ras, národů, etnik a sociálních skupin, v různých časových obdobích. Jsou zdrojem hypotéz, ukazujících na možný kauzální (příčinný) vztah mezi různými faktory a rozvojem nemoci. Jsou to observační studie, které shromažďují, třídí a hodnotí údaje o nemocnosti a úmrtnosti na danou nemoc. Ze všech charakteristik v této disciplíně, věk je ta proměnná, která je nejdůležitější a musí být zohledňována co nejvíce.

Cílem deskriptivní charakteristiky v medicíně je ukázat vztah a souvislost mezi životními podmínkami, nemocí a smrtí a důsledky způsobené výše uvedenými proměnnými charakteristikami. Kauzální vztah mezi mortalitou, faktory životního prostředí a stylu, poskytují epidemiologům možnost vyvinout preventivní a kontrolní programy na potlačení dané nemoci. Při pochopení kauzality se objeví místa, kde se dá zasáhnout, aby daný jev v populaci poklesl a zdravotní úroveň obyvatelstva se zvýšila. Většinou v nich sledujeme incidenci, prevalenci, úmrtnost na danou chorobu ve skupinách obyvatelstva ve vztahu k různým charakteristikám osoby, místa a času.

Mausner a Bahn navrhují do deskriptivní epidemiologie zahrnout jako základní proměnné kromě věku taky místo a čas jako základní koncepty používané na popis událostí a aktivit, které nás obklopují, nebo můžou způsobit vypuknutí nemoci.

Cíle a využití

Deskriptivní studie poskytují informace o tom, které osoby, kdy a kde daná nemoc s největší pravděpodobností postihne. Pomáhají při plánování zdravotní péče, tedy pro preventivní medicínu a veřejné zdravotnictví. Mohou poskytnout klíč pro objasnění etiologie, jsou základem pro formulaci hypotéz, kterými hledají vysvětlení nových faktů. Využívají se různé materiály: demografické a statistické ročenky, hlášení infekčních nemocí, chorobopisy, registry nemocných, pitevní protokoly, záznamy zdravotní pojišťovny, údaje o spotřebě léků, o poskytovaných zdravotnických službách, o konzumaci a zásobování potravin, zásobování vodou, údaje o spotřebě cigaret, migraci obyvatelstva. Většina těchto údajů je rutinně sbírána a dobře dostupná, a tím jsou tyto studie méně nákladné a časově nenáročné. Epidemiolog při této studii sleduje charakteristické rysy osoby, místa a času – tzn. kdo, kde a kdy onemocněl.

Příklady deskriptivních studií

Příkladem deskriptivní studie je korelační studie, která zkoumá populaci porovnáním různých skupin v tomtéž čase a porovnáním stejných skupin v rozdílném čase. V korelačních studiích se srovnává výskyt nemoci (jevu) ve vztahu k různým faktorům (např. věk, pohlaví, čas, konzumace určitých produktů, užívání léků). Mírou asociace mezi předpokládaným rizikem a nemocí je korelační koeficient, jehož hodnota se pohybuje od +1 do -1.

Dalším příkladem jsou kazuistiky a série kazuistik, které popisují z lékařského hlediska neobvyklé jednotlivé případy nebo sérii případů s podobným projevem. Mohou prezentovat první klíčové poznatky v identifikaci nových onemocnění nebo nepříznivých následků expozice.

Odkazy

Související články

• Metodologie v epidemiologii
• Analytické studie

Použitá literatura

• TIMMRECK, Thomas. An Introduction to Epidemiology. 3. vydání. Sudbury, Massachusetts, USA : Jones and Bartlett Publishers, 2002. 505 s. ISBN 0-7637-0060-6.

• BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie : výukové texty pro studenty 1. LF UK. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 168 s. s. 16–24. ISBN 80-246-0383-7.