Terapie peptického vředu
(přesměrováno z Cimetidin)
Vředová choroba je chronické onemocnění charakteristické opakujícími se relapsy v průběhu mnoha let. Incidence duodenálního vředu je 4–5krát vyšší ve srovnání se žaludečním vředem. Etiologie onemocnění není dosud rozpoznána.
- Současná prevence nebo léčba je možná jako
- Inhibice faktorů vedoucích k dráždění až erozi sliznice.
- Podpora protektivních endogenních faktorů.
- Faktory ovlivňující vznik peptického vředu
- Agresivní – HCl, pepsin, NSA, alkohol, kouření, káva, kořeněná jídla, infekce Helicobacter pylori.
- Protektivní – hlen, prostaglandiny, sekrece HCO3, potrava.
- Inhibice faktorů vedoucích ke dráždění až erozi sliznic.
- Jedná se především o ochranu proti kyselině solné.
- Důležitou roli hraje potrava, která zvyšuje produkci HCl, ale zároveň ji i váže. Ze základních potravin nejvíce stimuluje žaludeční sekreci HCl maso, ale zároveň má i silnou vazební schopnost. Proto se doporučuje v malých porcích. Jídlo musí být pravidelné.
- Některé návyky mohou být škodlivé. Je to zejména kouření (navozuje vazokonstrikci ve stěně žaludku a snižuje vliv protektivních mechanismů), silný alkohol a káva, které je nutno odmítnout (dovoluje se denně 1 pivo, sklenička vína, avšak žádný destilát).
- Je třeba se vyvarovat podání látek s erozivními vlivy na sliznici GIT. Především jsou to salicyláty a skupina nesteroidních protizánětlivých léků.
- Přítomnost Helicobacter pylori koreluje se vznikem a rekurencí duodenálního vředu. Vyskytuje se u 95 % nemocných s duodenálním vředem, a to nejčastěji v antru žaludku, kde je také příčinou antrální gastritidy. Jeho eradikace přináší nemocným úlevu. Úloha H. pylori není jednoznačně poznána, protože se tento mikroorganimus vyskytuje také u lidí asymptomatických (60 %). Nicméně eradikace H. pylori u nemocných s vředovou chorobou vede ke snížení rekurence choroby.
- Farmakoterapie.
Látky neutralizující pH v žaludku – antacida[upravit | editovat zdroj]
Místně působící, nevstřebávající se[upravit | editovat zdroj]
Neutralizují HCl v žaludku a zároveň inaktivují pepsin. Používají se sloučeniny hořčíku a hliníku. Antacida obsahující hořčík působí spíše projímavě, sloučeniny hliníku jsou spíše obstipační, proto se často kombinují.
- algeldrat (hydroxid hlinitý v hydratované aktivní formě), simaldrat (křemičitan hořečnato-hlinitý), hydrotalcit (bazický uhličitan hořečnato-hlinitý), magnesium aluminát, aluminium fosfát.
Výhody: jsou velmi levné, nevýhody: opouští velmi rychle žaludeční obsah, proto vedou pouze k přechodnému snížení žaludeční acidity, působí krátce (1,5–2 hod).
Celková antacida[upravit | editovat zdroj]
- hydrogenuhličitan sodný a uhličitan vápenatý
Podávají se např. při pálení žáhy. Nelze jej používat dlouhodobě, protože: by mohl vést k systémové alkalóze, vstřebává se, při reakci s HCl se uvolňuje CO2, který může vést k sekundárnímu dráždění sliznice a k hypersekreci HCl.
Látky působící jako antagonisté na úrovni receptorů[upravit | editovat zdroj]
Stimulace vedoucí k sekreci HCl je zajišťována 3 druhy receptorů:
- muskarinovými,
- histaminovými H2 a
- gastrinovými.
Tlumit je možné pouze první dva typy.
Parasympatolytika[upravit | editovat zdroj]
Používají se farmaka se silnější afinitou k receptorům v žaludku (M1). Užívá se pirenzepin. Svými účinky se rovná H2 lytikům, recidivy jsou méně časté.
H2 antagonisté[upravit | editovat zdroj]
- famotidin a ranitidin
Antagonisté histaminových H2 receptorů, které nemají, na rozdíl od svého předchůdce cimetidinu, antiandrogenní účinky. Famotidin vykazuje vyšší účinnost než ranitidin.[1]
- cimetidin
Je prvním lékem této skupiny, který se dostal do klinického užívaní. [2] Endoskopicky bylo ověřeno, že cimetidin vede ke zhojení 85 % duodenálních vředů do 8 týdnů léčby, oproti 30 % zhojení u léčených placebem. Nejkratší doba potřebná ke zhojení se pohybuje kolem 4 týdnů, zatímco bolest mizí během několika málo dnů. U žaludečních vředů dosahuje zhojení 75–80 %. Komplikací léčby bývají častější rekurence vředu (v 5–30 %), pak se volí dlouhodobě udržovací večerní dávka, aby se tlumila sekrece HCl v noci nalačno. Kouření účinky cimetidinu snižuje.
Hlavním nežádoucím účinkem cimetidinu je jeho antiandrogenní působení a následná gynekomastie.[3] Cimetidin není již v ČR registrován.[4]
Inhibitory protonové pumpy[upravit | editovat zdroj]
- omeprazol (např. HELICID®)
Irreverzibilní inhibitor H+/K+ATPázy – protonové pumpy. Pumpa zajišťuje výměnu K+, které putují do nitra buněk, za H+, jež jsou secernovány do žaludečního lumina. Spojení Cl- vzniká HCl. Omeprazol je lipofilní slabě zásaditá látka, která se po absorpci dostává k parietální buňce cestou krevní. Protože vazba je ireverzibilní, obnoví se enzymatická aktivita až s nově vzniklým enzymem, tj. po 18 hod. Omeprazol je nejúčinnějším inhibitorem sekrece HCl. Ze 70 % duodenálních vředů se hojí do 14 dnů, 95–100 % do 4 týdnů. Hojení žaludečních probíhá pomaleji (v závislosti na velikosti a lokalizaci), do 8 týdnů se však prakticky zhojí všechny. K léčbě se používá dávek 20–40 mg denně. Omeprazol je účinný i u vředů rezistentních na H2 lytika, u těžké refluxní ezofagitidy a u Zollinger-Ellisonova syndromu. Zdá se také, že omeprazol snižuje výskyt H. pylori. Tolerance omeprazolu je velmi dobrá, při léčbě nedochází k závažným lékovým interakcím. Novější příbuznou látkou s obdobnými účinky je pantoprazol.
Podpora faktorů protektivních[upravit | editovat zdroj]
Podporují tvorbu mucinu, tvoří protektivní vrstvu hlenu, stimulují tvorbu prostaglandinů E2, které navozují místní vasodilataci, zlepšují výživu sliznice a zrychlují její hojení.
Látky, které potlačují až eliminují H.pylori[upravit | editovat zdroj]
- koloidní Bi
Komplexní sůl kyseliny citronové. V kyselém žaludečním prostředí precipituje s bílkovinami uvolněnými erozivním působením HCl v oblasti vředu. Takto vzniklé stabilní komplexy lnou ke spodině vředu a vytváří protektivní vrstvu. Brání také aktivaci pepsinogenu, inaktivuje hotový pepsin chemickou cestou. Soli bizmutu vykazují přímý toxický vliv na kmeny H. pylori.
Látky působící jako „místní obvaz“[upravit | editovat zdroj]
- sukralfát
Vytvoří ochrannou vrstvu hlenu, mají speciální afinitu ke spodině vředu, kterou pokryjí a chrání proti působení HCl. Váží pepsin a žlučové kyseliny, stimulují tvorbu endogenních prostaglandinů, zvyšuje produkci hlenu. Současné podání antacid není doporučováno. Vyhojení vředu následuje po 4 týdnech léčby v 80 %, po 6 týdnech v 90 %. Relaps je méně častý. Nežádoucí účinky: 2,2 % zácpa (nejčastěji), méně často: sucho v ústech, dyspepsie.
Syntetické analogy prostaglandinů (E1)[upravit | editovat zdroj]
Snižují sekreci HCl a mají účinek cytoprotektivní. Hlavní využití je v preventivním podávání u nemocných léčených nesteroidními protizánětlivými látkami.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana ČERMÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Terapie peptického vředu, zvracení, zácpy a průjmu [online]. ©2001. [cit. 2010-07-13]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/git-bak.doc>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BERARDI, RR, RM TANKANOW a TT NOSTRANT. Comparison of famotidine with cimetidine and ranitidine [online]. [cit. 2012-10-24]. <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2896559>.
- ↑ SANTOSH, Kumar. www.pharmainfo.net [online]. Poslední revize 27.8.2010, [cit. 2012-10-24]. <http://www.pharmainfo.net/santosh-kumar-jh/drug-advice-cimetidine-ranitidine-famotidine>.
- ↑ FUNDER, John W a Julie E MERCER. Cimetidine, a Histamine H2 Receptor Antagonist, Occupies Androgen Receptors* [online]. [cit. 2012-10-24]. <https://academic.oup.com/jcem/article-lookup/doi/10.1210/jcem-48-2-189,>.
- ↑ -SÚKL : Databáze léků [online]. [cit. 2012-10-24]. <https://www.sukl.cz/modules/medication/search.php>.