Bulimie
Mentální bulimie | |
Bulimia nervosa | |
Orální manifestace bulimie | |
Rizikové faktory | sklony k perfekcionismu, nízké sebevědomí, kariéra vrcholového sportovce, ale také nadváha |
---|---|
Klinický obraz | poruchy vnitřního prostředí, poškození zubní skloviny, deprese |
Léčba | psychoterapie, některá antidepresiva |
Komplikace | kombinace s anorexií |
Incidence v ČR | až 3 % žen ve věku 14 - 25 let |
Klasifikace a odkazy | |
MKN | F50.2 |
OMIM | 607499 |
MedlinePlus | 000341 |
Mentální bulimie neboli bulimia nervosa je porucha přijmu potravy, při které nemocný trpí záchvaty přejídání, po kterých následují deprese, pocity viny a tělesný diskomfort. Charakteristickým rysem je kombinace nutričního strádání, epizod přejídání a následného zvracení. Jedním z možných syptomů je také průjem.
Diagnostická kritéria:
- neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle, záchvaty přejídání;
- snaha potlačit výkrmný účinek jídla – vyprovokované zvracení, zneužívání laxativ, hladovky atd.;
- chorobný strach z tloušťky, hmotnostní práh je nižší než premorbidní hmotnost, v anamnéze často mentální anorexie.[1]
Často je propojena s mentální anorexií, avšak u této nemoci samotné se nevyskytuje závažný úbytek hmotnosti a trvalá amenorrhoea.
Poruchy příjmu potravy (PPP)[upravit | editovat zdroj]
PPP jsou psychická onemocnění, která významně ovlivňují somatický stav nemocných. Patří mezi tzv. civilizační onemocnění, jejichž rozšíření souvisí s moderní představou, jak má vypadat zdravý úspěšný člověk, s propagací štíhlosti, zdravé výživy a s nadbytkem potravy. Spouštěcími faktory jsou také reakce na trauma, rozvod či konflikt v rodině. Podle biologické hypotézy se uplatňuje primární hypotalamická dysfunkce ovlivňující osu hypotalamus-hypofýza-gonády. Předpokládá se také vliv genetických dispozic. Rizikovým faktorem je též nadváha a obezita.[1]
Dívky a mladé ženy jsou postiženy 10× častěji než chlapci a muži. PPP začínají typicky v pubertě a adolescenci (mezi 14. až 18. rokem).[1]
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Bulimií trpí 1 - 3% žen, nejčastěji studentek, od 14 do 25 let. Přibližně desetkrát méně často se nemoc vyskytuje u mužů. Tato nemoc se dá diagnostikovat pouze ve vyspělých státech (z důvodu hladomorů, které jsou časté v chudých zemích).
Příčiny[upravit | editovat zdroj]
- biologické, sociální a psychologické faktory
Osobností jsou pacienti často impulzivní a emočně labilní.
Typy bulimie[upravit | editovat zdroj]
- purgativní typ: nemocný pravidelně zvrací, zneužívá laxativa nebo diuretika, to má za následek elektrolytické poruchy a jiné somatické komplikace;
- nepurgativní typ: nemocný drží diety nebo hladovky, často intenzivně cvičí, nepoužívá purgativní metody.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- porucha vnitřního prostředí (zvracení, omezování jídla a tekutin): dehydratace, hypokalemická alkalóza, hypochlorémie, hypokalémie → srdeční arytmie;
- poškození zubní skloviny, zvýšená kazivost chrupu;
- reaktivní zvětšení příušních žláz (opakované zvracení), vzestup hladiny sérové amylázy;
- psychické projevy: touha být štíhlá, ztráta kontroly nad jídlem, depresivní ladění, sebepoškozování.[1]
Zdravotní komplikace[upravit | editovat zdroj]
- svalové změny a kosterní komplikace - vývoj kostí se zpomaluje nebo se může zastavit úplně, celková slabost, křeče;
- kardiovaskulární komplikace - dušnost, bolesti v oblasti srdce, nízký krevní tlak;
- plicní komplikace - při aspiraci zvratků může vzniknout aspirační bronchopneumonie; ruptura jícnu;
- metabolické komplikace - úbytek chloridů a sodíku, v dalších stádiích draslíku a hořčíku - může vzniknout těžká hypochloremie a alkalóza;
- postižení chrupu a dásní - HCl působí na zubní sklovinu a naleptá ji, ta je pak náchylná k poškození, zvýšená kazivost chrupu, častá paradentóza, poškození zubních krčků.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Pacienti většinou svou nemoc, narozdíl od pacientů trpících anorexií, neskrývají, proto je léčba snadnější a dá se provádět ambulantně. Důležité je, aby se pacient léčil dobrovolně a spolupracoval.
Důležitou součástí je:
- psychoterapie - kognitivně behaviorální psychoterapie;
- farmakoterapie - antidepresiva, antiepileptika, léky potlačující zvracení.
Méně rozvinutá fáze[upravit | editovat zdroj]
U méně závažných případů se dá nemoc léčit bez hospitalizace pomocí tak zvaného svépomocného programu. Pacient obdrží manuál, díky kterému je podrobněji seznámen s nemocí a je mu vysvětlena důležitost tvorby správných návyků ve stravování. Je v něm také popsán stav, při kterém by měl pacient raději vyhledat odbornou pomoc.
Program se skládá ze šesti kroků:
- zaznamenávání pacientova jídelníčku společně s pocity a obavami při jejich konzumaci
- vytvoření vhodného jídelníčku, pacient se jídelníčkem řídí a nadále si zapisuje pocity
- zhodnocení průběhu - ujasnění situací, kdy dochází k problémům a naučení se s nimi vypořádat
- pokračování v řešení problémů
- rozšíření jídelníčku, postupné ukončení veškerých diet
- fixování nových způsobů myšlení
Závažnější fáze[upravit | editovat zdroj]
U závažnějších případů, tedy tehdy, kdy pacientovi hrozí zdravotní komplikace, se přistupuje k částečné nebo úplné hospitalizaci pacienta. Její doba je obvykle jeden až dva měsíce. Cílem je ustálit stravovací návyky, stabilizovat hmotnost a naučit pacienta pozitivnímu postoji k jídlu. Důležitý je dohled druhých osob nad stravováním, pacient se pak nemůže po jídle vyzvracet, či použít laxativa.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KRCH, František David, et al. Poruchy příjmu potravy. 1. vydání. Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-627-7.
- NAVRÁTILOVÁ, Miroslava, et al. Klinická výživa v psychiatrii. 1. vydání. Maxdorf, 2000. ISBN 80-85912-33-3.
- BULIMIENAME,. Léčba bulimie [online]. [cit. 2016-12-22]. <http://www.bulimie.name/lecba-bulimie/>.