Bulimie

Mentální bulimie
Bulimia nervosa
Orální manifestace bulimie
Rizikové faktory	sklony k perfekcionismu, nízké sebevědomí, kariéra vrcholového sportovce, ale také nadváha
Klinický obraz	poruchy vnitřního prostředí, poškození zubní skloviny, deprese
Léčba	psychoterapie, některá antidepresiva
Komplikace	kombinace s anorexií
Incidence v ČR	až 3 % žen ve věku 14 - 25 let
Klasifikace a odkazy
MKN	F50.2
OMIM	607499
MedlinePlus	000341

Mentální bulimie neboli bulimia nervosa je porucha přijmu potravy, při které nemocný trpí záchvaty přejídání, po kterých následují deprese, pocity viny a tělesný diskomfort. Charakteristickým rysem je kombinace nutričního strádání, epizod přejídání a následného zvracení. Jedním z možných syptomů je také průjem.

Diagnostická kritéria:

• neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle, záchvaty přejídání;
• snaha potlačit výkrmný účinek jídla – vyprovokované zvracení, zneužívání laxativ, hladovky atd.;
• chorobný strach z tloušťky, hmotnostní práh je nižší než premorbidní hmotnost, v anamnéze často mentální anorexie.

Často je propojena s mentální anorexií, avšak u této nemoci samotné se nevyskytuje závažný úbytek hmotnosti a trvalá amenorrhoea.

Poruchy příjmu potravy (PPP)

PPP jsou psychická onemocnění, která významně ovlivňují somatický stav nemocných. Patří mezi tzv. civilizační onemocnění, jejichž rozšíření souvisí s moderní představou, jak má vypadat zdravý úspěšný člověk, s propagací štíhlosti, zdravé výživy a s nadbytkem potravy. Spouštěcími faktory jsou také reakce na trauma, rozvod či konflikt v rodině. Podle biologické hypotézy se uplatňuje primární hypotalamická dysfunkce ovlivňující osu hypotalamus-hypofýza-gonády. Předpokládá se také vliv genetických dispozic. Rizikovým faktorem je též nadváha a obezita.

Dívky a mladé ženy jsou postiženy 10× častěji než chlapci a muži. PPP začínají typicky v pubertě a adolescenci (mezi 14. až 18. rokem).

 Podrobnější informace naleznete na stránce Poruchy příjmu potravy.

Výskyt

Bulimií trpí 1 - 3% žen, nejčastěji studentek, od 14 do 25 let. Přibližně desetkrát méně často se nemoc vyskytuje u mužů. Tato nemoc se dá diagnostikovat pouze ve vyspělých státech (z důvodu hladomorů, které jsou časté v chudých zemích).

Příčiny

• biologické, sociální a psychologické faktory

Osobností jsou pacienti často impulzivní a emočně labilní.

Typy bulimie

• purgativní typ: nemocný pravidelně zvrací, zneužívá laxativa nebo diuretika, to má za následek elektrolytické poruchy a jiné somatické komplikace;
• nepurgativní typ: nemocný drží diety nebo hladovky, často intenzivně cvičí, nepoužívá purgativní metody.

Klinický obraz

Bulimia

• porucha vnitřního prostředí (zvracení, omezování jídla a tekutin): dehydratace, hypokalemická alkalóza, hypochlorémie, hypokalémie → srdeční arytmie;
• poškození zubní skloviny, zvýšená kazivost chrupu;
• reaktivní zvětšení příušních žláz (opakované zvracení), vzestup hladiny sérové amylázy;
• psychické projevy: touha být štíhlá, ztráta kontroly nad jídlem, depresivní ladění, sebepoškozování.

Zdravotní komplikace

• svalové změny a kosterní komplikace - vývoj kostí se zpomaluje nebo se může zastavit úplně, celková slabost,  křeče;
• kardiovaskulární komplikace -  dušnost,  bolesti v oblasti srdce,  nízký krevní tlak;
• plicní komplikace - při aspiraci zvratků může vzniknout aspirační bronchopneumonie; ruptura jícnu;
• metabolické komplikace - úbytek chloridů a sodíku, v dalších stádiích draslíku a hořčíku - může vzniknout těžká  hypochloremie a alkalóza;
• postižení chrupu a dásní - HCl působí na zubní sklovinu a naleptá ji, ta je pak náchylná k poškození, zvýšená kazivost chrupu, častá paradentóza, poškození zubních krčků.

Léčba

Pacienti většinou svou nemoc, narozdíl od pacientů trpících anorexií, neskrývají, proto je léčba snadnější a dá se provádět ambulantně. Důležité je, aby se pacient léčil dobrovolně a spolupracoval.
Důležitou součástí je:

• psychoterapie - kognitivně behaviorální psychoterapie;
• farmakoterapie - antidepresiva, antiepileptika, léky potlačující zvracení.

Méně rozvinutá fáze

U méně závažných případů se dá nemoc léčit bez hospitalizace pomocí tak zvaného svépomocného programu. Pacient obdrží manuál, díky kterému je podrobněji seznámen s nemocí a je mu vysvětlena důležitost tvorby správných návyků ve stravování. Je v něm také popsán stav, při kterém by měl pacient raději vyhledat odbornou pomoc.

Program se skládá ze šesti kroků:

1.  zaznamenávání pacientova jídelníčku společně s pocity a obavami při jejich konzumaci
2.  vytvoření vhodného jídelníčku, pacient se jídelníčkem řídí a nadále si zapisuje pocity
3.  zhodnocení průběhu - ujasnění situací, kdy dochází k problémům a naučení se s nimi vypořádat
4.  pokračování v řešení problémů
5.  rozšíření jídelníčku, postupné ukončení veškerých diet
6.  fixování nových způsobů myšlení
   

Závažnější fáze

U závažnějších případů, tedy tehdy, kdy pacientovi hrozí zdravotní komplikace, se přistupuje k částečné nebo úplné hospitalizaci pacienta. Její doba je obvykle jeden až dva měsíce. Cílem je ustálit stravovací návyky, stabilizovat hmotnost a naučit pacienta pozitivnímu postoji k jídlu. Důležitý je dohled druhých osob nad stravováním, pacient se pak nemůže po jídle vyzvracet, či použít laxativa.

Odkazy

Související články

• Poruchy příjmu potravy
• Mentální anorexie
• Poruchy příjmu potravy v těhotenství

Použitá literatura

• KRCH, František David, et al. Poruchy příjmu potravy. 1. vydání. Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-627-7.

• NAVRÁTILOVÁ, Miroslava, et al. Klinická výživa v psychiatrii. 1. vydání. Maxdorf, 2000. ISBN 80-85912-33-3.

• BULIMIENAME,. Léčba bulimie [online]. [cit. 2016-12-22]. <http://www.bulimie.name/lecba-bulimie/>.