Biochemie virů
Viry jsou částice s infekční nukleovou kyselinou obalenou ochranným pláštěm. Chovají se jako nitrobuněčný parazit mající informace potřebné k vlastní reprodukci. Postrádají však schopnost uvolňovat z látek energii a nejsou vybaveny proteosyntetickým aparátem. Při své reprodukci využívají metabolických a proteosyntetických mechanismů hostitelské buňky.
Genetický materiál[upravit | editovat zdroj]
Viry obsahují buď RNA nebo DNA, nikdy obě současně. V jejich genomu se nachází několik málo genů (virus QB má 4 geny, neštovičné viry 250 genů).
Úplným mimobuněčným produktem virové reprodukce je virion, virová částice. Je složena z virové nukleové kyseliny, chráněné kapsidem tvořeným mnoha obvykle stejnými proteinovými molekulami. U složitějších virů bývá virion obalen lipidovým pláštěm obsahujícím glykoproteiny. Ve virionu pak bývá „přibaleno“ několik molekul specifických virových enzymů, RNA-primer a případně jiné molekuly, potřebné pro zahájení reprodukce.
Reprodukce virů[upravit | editovat zdroj]
je jakýmsi modelem syntézy a vzniku buněčných komponent. Probíhá podle jednoduchého programu postupné exprese genů a postupného sestavování vysoce uspořádaných struktur, tvořených různými makromolekulami. Podle hostitele se rozlišují bakteriální viry (bakteriofágy, fágy) a zoopatogenní, resp. antropopatogenní viry. Při infekci virion buď proniká do buňky a tam ztrácí plášť a kapsid, nebo nukleová kyselina je vstříknuta do hostitelské buňky, zatímco zbytek virionu zůstane extracelulárně. Podle typu genetického materiálu jsou rozlišovány DNA viry a RNA viry.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.