Alopecie
Alopecie je onemocnění, způsobující ztrátu vlasů (effluvium, deffluvium). Nemoci charakterizované ztrátou vlasů se dělí na
- nejizvící alopecie (klinicky bez známek poškození tkáně);
- a jizvící alopecie (klinicky znatelná destrukce tkáně na skalpu).
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Nejizvící alopecie[upravit | editovat zdroj]
- Difúzní alopecie
- Androgenní alopecie (AGA)
- Telogenní efluvium
- Anagenní efluvium
- Alopecie endokrinního původu
- Alopecie při interních chorobách, některých infekčních chorobách a postiženích CNS
- Traumatické alopecie
- Alopecia areata
Jizvící alopecie[upravit | editovat zdroj]
- Pseudopelade Brocq
- Alopecia mucinosa
- Kongenitální alopecie a hypotrichózy
Nejizvící alopecie[upravit | editovat zdroj]
Alopecie, které klinicky nezpůsobují žádné poškození kůže skalpu.
Difúzní alopecie[upravit | editovat zdroj]
Je to difúzní, reverzibilní ztráta vlasů. Hovoří se o ní tehdy, je-li denní ztráta vlasů větší, než 100 vlasů.
- Etiologie a patogeneze
Fyziologicky se vyskytuje u novorozenců, částečně i v pubertě a v seniu. K difúznímu vypadávání vlasů dochází i po horečkách, systémových onemocněních, po operacích, traumatických šocích, odtučňovacích kúrách apo stresových situacích. Toxický účinek na vlasový folikul mají i některá farmaka (thalium, cytostatika) a ionizační záření.
Androgenní alopecie (AGA)[upravit | editovat zdroj]
Je geneticky podmíněné onemocnění, uplatňuje se polygenní dědičnost a hormon testosteron.
- Klinický obraz
Androgenní alopecie má charakteristický vzhled. Vlasová hranice ustupuje z čela nebo temene, až zbývá pouze podkovovitý pruh vlasů po stranách a na zadní části hlavy. Pleš je ostře ohraničená, pokožka není atrofická a jsou na ní přítomny jemné lanuginózní vlasy.
Telogenní efluvium[upravit | editovat zdroj]
Jde o nadměrné vypadávání normálních vlasů při předčasném přechodu anagenu v telogenní vlasy následkem působení slabší noxy. V etiologii hraje roli řada faktorů, např. horečka, náhlé snížení přívodu potravy, psychická zátěž nebo chirurgické výkony.
- Klinický obraz
Objevuje se difúzní prořídnutí kštice, pacient udává masívní výpadek vlasů zejména při mytí hlavy nebo česání (až 1000 vlasů denně).
Anagenní efluvium[upravit | editovat zdroj]
Působením některých léků nebo ionizačního záření dojde během velmi krátké doby k téměř úplnému výpadku vlasů vlivem toxického účinku na vlasový folikul.
Alopecie endokrinního původu[upravit | editovat zdroj]
Příčinou vzniku difúzní alopecie mohou být i poruchy štítné žlázy (hypotyreóza a hypertyreóza) a příštitných tělísek (hypoparatyreóza). Dalším faktorem může být gravidita.
Alopecie při interních chorobách, některých infekčních chorobách a postiženích CNS[upravit | editovat zdroj]
K vypadávání vlasů mohou vést chronická interní onemocnění (cirhóza, hepatitida), nebo nádorová onemocnění. Z infekčních chorob může alopecii způsobovat např. syfilis.
Alopecie traumatického původu[upravit | editovat zdroj]
Vypadávání vlasů se objevuje v místech opakované traumatizace. U novorozenců se objevuje týlová alopecie (třením o podložku). Objevuje se tahová a tlaková alopecie (svazováním vlasů do ohonu, popřípadě tlak sponek). Zvláštním druhem traumatické alopecie je trichotilománie − onemocnění psychického původu, které se projevuje tím, že si pacient vlasy vytrhává.
Ohraničená ztráta vlasů[upravit | editovat zdroj]
Alopecia areata[upravit | editovat zdroj]
Je reverzibilní, rychlá a kompletní ohraničená ztráta vlasů ve kštici, obočí, vousech a jinde na těle. Vzniká nejčastěji u dětí a dospívajících. K jizvení nedochází. Jedná se o zánětlivé onemocnění.
- Klinický obraz
Většinou okrouhlá, někdy splývající, ostře ohraničená lysá ložiska, v jejíchž okrajích jsou patrné při odstupu z kůže zúžené vlasy. Vlasy mohou vypadnout na celé hlavě (alopecia totalis), nebo na celém těle (alopecia universalis).
Jizvící alopecie[upravit | editovat zdroj]
Mezi jizvící alopecie patří celá řada procesů, které se vyznačují jizvením. Patří sem bakteriální, houbové, virové a další infekce, mechanické nebo fyzikální poškození, nádorový proces.
Pseudopelade Brocq[upravit | editovat zdroj]
Jde o klinický pojem, který představuje konečnou fázi rozdílných známých i neznámých mechanismů, které vedou ke vzniku jizevnaté ireverzibilní alopecie. Etiologie není známa.
- Klinický obraz
Vznik jedné nebo více gutátních lysin na temeni, nebo occipitu. Jejich splynutím vznikají ložiska s bělavou, napjatou a atrofickou pokožkou. Zánětlivé změny chybějí.
Alopecia mucinosa[upravit | editovat zdroj]
Toto onemocnění je charakterizované infiltrovanými erytematoskvamózními pláty se šupinatěním v kapiliciu a vznikem dočasné nebo trvalé alopecie. Alopecia mucinosa se může vyskytovat i jako součást klinického obrazu mycosis fungoides.
Kongenitální alopecie a hypotrichózy[upravit | editovat zdroj]
Představují poměrně nesourodou skupinu chorob, které se vzájemně liší typem dědičnosti i mírou postižení. Tyto poruchy se mohou vyskytovat izolovaně u jinak zdravých jedinců nebo jsou součástí různých hereditárních syndromů (syndrom Marie-Unna, ektodermální dysplazie).
Možnosti léčby[upravit | editovat zdroj]
Možnosti léčby jsou závislé na příčině vzniku onemocnění. U androgenní alopecie je možnost topikální, případně orální aplikace/podávání až 5 mg denně minoxidilu[1] (vasodilatace -prokrvení skalpu) a 1 mg finasteridu[2] (ke snížení dihydrotestosteronu) mužům, někdy je úspěšná chirurgická transplantace.
Rovněž se hovoří o adjunktní léčbě tzv. mikrojehličkováním[3], PRP - platelet rich terapií[4] a Low laser light terapií[5]
U žen podáváme antiandrogeny a topikální minoxidil. Při alopecia areata není k dispozici kauzální léčba. Příznivě působí lokální kortikosteroidy.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.
- WOLFF, Klaus a Thomas B. (Thomas Bernard) FITZPATRICK. Fitzpatrick’s color atlas and synopsis of clinical dermatology. 5. vydání. New York : McGraw-Hill Medical Pub. Division, c2005. 1105 s. ISBN 0-07-144019-4.